>do you remember?<

>61 (bye friends)<

Máme tu další den a to pátek. Včera už jsem toho moc neudělala, jen jsem volala Amy, že přiletím v sobotu večer. Domluvila jsem se s mamkou, že tenhle týden tady školu dochodím a řeknu to všechno řediteli a v sobotu ráno mě odveze na letiště. Let bude trvat nejmíň 8 hodin, takže přiletím až večer. Tak strašně se těším. Začnu zase od začátku. Ale tentokrát to bude lepší začátek než ten tady. Musí být.

Když jsem ještě jen tak ležela, napadlo mě, že bych se měla aspoň nějak pořádně rozloučit s lidma, který jsem tady měla ráda a oni mě. Nějaký blbý ahoj ve škole a pak už se možná nikdy nevidět je divný. Sice bych je spočítala na prstech jedný ruky ale někdo se našel. Jullie, Will a Zoe. Něco vymyslím. Aspoň nějakou menší party na rozloučenou. Stejně budem nejspíš jen 4. Přemýšlím, jestli pozvat i Harveyho. Jasně, ze začátku ke mě byl milej a kámoš ale pak se to posralo a prostě už si s ním nemám co říct. Takže ho asi nepozvu. A Justin? Tak to budu nejradši když se nějakýmu loučení úplně vyhnu.

Dneska se venku prej docela oteplilo a tak si vezmu něco lehčího. Začal únor a venku by měly být ulice plný sněhu ale to už je dávno minulostí. Jelikož jsem si včera myla vlasy a nechala si je uschnout přes noc, tak je mám hezky navlněný. Aspoň poslední den ve škole chci vypadat dobře. Vrchní polovinu vlasů jsem si sepla do culíku a pak se šla namalovat. Červená rtěnka, řasenka a linky jako vždycky. Hotovo! Teď ještě outfit. Nakonec to vyhrálo tohle.

Došla jsem ke škole a zhluboka se nadechla. Do hlavy se mi totiž nahrnuly myšlenky o tom jak mě zase všichni budou pomlouvat. Vlastně nechápu, proč si berou do huby mě když by spíš měli Justina. Jenomže mezi holkama a klukama je hodně velkej rozdíl. V tomhle jo. Kluci to maj vždycky jednodušší. Když se kluk s někým vyspí je podle ostatních borec a když to stejný udělá holka, je děvka. Nechápu to ale vím, že to tak je. A to by se mělo změnit. Musela jsem si vzpomenout, že jsem tady dneska naposled a to jediný mi dodalo sílu vejít dovnitř. Nemusím se s nikým bavit, nemusím nikomu nic vysvětlovat i když mi pořád tak nějak nedochází co já jsem udělala. Vlastně stačí když o mě jeden člověk řekne, že jsem píča a hned si to myslí i ostatní. To bude asi tím.

Dneska to fakt reálně vůbec neutíkalo. Je teprve třetí hodina. Fyzika. Dneska je tady k mému štěstí nedostatek učitelů a tak jsme spojený s pár třídama. My samozřejmě s Justinem jako vždy. Učebna ještě nebyla odemčená a tak jsem si sedla na lavičku naproti dveřím a čekala než někdo přijde a odemkne. Po chvíli přišlo víc lidí a dokonce i Justin. Podívala jsem se na něj jen jednou a pak dělala, že věnuju strašnou pozornost jen mýmu mobilu. Nechtěla jsem, fakt ne ale po očku jsem po něm pokukovala. Nevím jestli si toho všiml ale doufám, že ne. Je strašný jak lidi co spolu dřív trávili všechen svůj čas, se teď už ani nepozdraví. Ale moje vina to není.
"Divím se, že se na tebe dokáže ještě vůbec podívat. Musí to být fakt píča" řekl nějaký kamarád Justina. Zase píča? Nemáte něco lepšího.
"Nech toho vole" řekl mu Justin trochu nasraně což mě upřímně překvapilo. Čekala jsem, že řekne něco ve smyslu, že souhlasí nebo se začne chechtat jak to obvykle dělá. Ale ne. On řekl ať toho nechá. Wow.

Po škole jsem si počkala na Julls se Zoe a na Willa. Sedla jsem si před školu na takovou zídku a počkala si než přijdou. Měli by končit ve stejnou dobu jako já tak doufám, že to tak i bude. Netrvalo dlouho a uviděla jsem holky. Zamávala jsem na ně ať jdou za mnou. Hned to pochopily a mířily si to ke mě. Potom se ze dveří vynořil i Will. S Harveyem.
"Wille, pojď sem" zavolala jsem na něj a on se ještě poplácal po zádech se svým kámošem, jak to kluci dělaj a šel za mnou taky.

"Takže lidi, musím vám něco říct" začala jsem. Všichni nechápali o co jde.
"Děsíš mě" vyhrkla Jull a my ostatní jsme se jí zasmáli.
"Přijďte ke mě za dvě hodiny prosím. Všechno vám vysvětlím" řekla jsem jim a oni jen kývli. Pak se každý někam rozešel ale já zůstala ještě chvíli sedět. Hledala jsem totiž mobil. Kam jsem ho zase proboha dala? Vyházela jsem vedle sebe z batohu snad všechno co v něm bylo ale nikde jsem ho nenašla. Prostě když se daří, tak se daří.

"Hledáš tohle?" objevil se vedle mě někdo s až moc povědomým hlasem.
"Nechala sis ho v tý třídě na fyziku" dodal. Ani jsem se na něj nepodívala.
"Díky" nuceně jsem se na Justina usmála a pak se zvedla k odchodu.
"Víš Rosie. No, můžeme si promluvit?" zeptal se a to mě donutilo se na chvíli zastavit.
"Myslím si, že nemám zájem" odpověděla jsem bez jakékoliv emoce v hlase a pak odešla pryč.

Došla jsem domů a bez nějakého čekání jsem okamžitě zamířila do kuchyně. Musím nachystat aspoň nějaký jídlo. Možná, že z nějaký blbý rozlučky dělám až moc velkou záležitost ale přece pozvat si někoho a říct mu, haha odjíždím, pá. To není úplně dobrý. Ze skříněk jsem vytáhla chipsy a nějaký oříšky, který jsem nasypala do misek a položila je zatím na linku vedle mě. V mrazáku jsme měli nějakou zmrzlinu, kterou jsem vytáhla taky. Pak mi ale došlo, že se za tu dobu asi úplně rozteče a tak jsem jí vrátila zpátky. Nakrájela jsem nějaký ovoce co tu bylo a vložila ho do hodně velký misky. Zamíchala jsem to a byl z toho takový salát. No udělám asi ještě něco, Will je strašně nenažranej jak vím, takže sní všechno hned.

Zhruba po těch dvou hodinách se domem rozezněl zvonek. Rychle jsem vstala z postele a seběhla schody dolů. Otevřela jsem dveře a všichni tři tam stáli. Pozdravili jsme se a já jim řekla, ať jdou dál. Následovali mě do mýho pokoje.
"Aach bože, jídlo" zajásal Will a hned se vrhnul na všechno co na tom stole bylo. No neříkala jsem to snad?!
"Helee Rosie, my to pořád tak nějak nechápem" zasmála se nejistě Jullie a Zoe přikyvovala.
"No chtěla jsem vám říct něco hodně důležitýho ale přišlo mě blbý to řešit jen tak ve škole a tak jsem vás pozvala aspoň ke mě" odpověděla jsem jí ale bylo mi jasný, že to jejímu chápání týhle situace moc nepomohlo. Stále se na mě všichni koukali stejně nechápavě, no i když Will ne ten si cpal do pusy nějakou čokoládu.
"Bože to je tak dobrý, kde jsi to vzala?" úplně se nad tím rozplýval. Jen jsem se lehce zasmála a jeho otázku nějak neřešila.
"Chtěla jsem vám říct, že odjíždím. Zpátky do Kanady. Už zítra" řekla jsem a rty spojila do jedný dlouhý linky. Will se málem zadusil tím co právě žvýkal a Zoe si zakryla pusu.
"Cože?!" vyhrkl Will, když konečně přestal kašlat.
"Počkej a proč?" podívala se na mě Jullie.
"Rozhodla jsem se tak. Je mi tam líp, mám tam kamarády co znám fakt dlouho a strašně mi chybí, no a tady už být nemůžu. Akorát bych se trápila a to není dobrý" vysvětlila jsem jim svoje důvody ale o tý hlavní příčině se nezmínila. Nechtěla jsem se o něm s nima bavit. Hlavně ne teď.
"Rosie budeš mi strašně moc chybět" Jullie měla slzy v očích. Hned se ke mě rozběhla a pevně mě objala.
"To nám taky" řekla Zoe i za Willa a taky se na mě hned vrhli.
"Slibuju, že za váma někdy přijedu" usmála jsem se na ně a pak jsme se odtáhli.

Byli tu zhruba tak tři hodiny, ještě bych tady s nima klidně byla i dýl ale řekla jsem, že už si musím začít balit věci. Navíc bylo něco okolo šesti večer takže fakt bylo na čase. Doprovodila jsem je ke dveřím.
"Nezapomeň mi někdy zavolat" podívala se na mě Jullie a snažila se zasmát ale na to byla až moc smutná. Nechci aby byli smutný. O to mi fakt nešlo.
"Nezapomenu" řekla jsem a naposled jí objala.
"Tak ať se ti tam daří líp než tady" popřála mi Zoe. Věnovala jsem jí za to upřímný úsměv.
"Děkuju" odpověděla jsem a objala ji taky. Willa jsem si nechala nakonec. S holkama jsem se rozloučila a pak společně odešly.

"Ví o tom Justin?" zeptal se mě Will takovým divným hlasem.
"Neví a byla bych vděčná kdyby to tak zůstalo" myslím si, že pochopil na co tím narážím.
"Dobře" řekl sklesle a pak se mi vrhl okolo krku.

Myslíte si, že se to Justin nakonec nějak dozví a třeba jí zastaví?