>Rosie je holka, co se jako malá musela přestěhovat s rodiči do Kanady. Musela opustit své přátele ale hlavně nejlepšího kamaráda Justina, se kterým trávila dřív všechen svůj čas. V Kanadě začala nový život a postupem času byla zase šťastná. Na Just...
Tak a máme tu další týden. Naštěstí dneska není teprve pondělí ale už čtvrtek, což je jediná pozitivní věc. Na to, že už se nedopisují testy jako před vysvědčením, je tohle období ještě náročnější. Asi se všichni zbláznili. Tu neděli jsem si děsně užila až na ten konec. Hodně mi to zase ublížilo ale Lucas tam byl pro mě a hodně mi pomohl. Něco mezi námi určitě je. Cítím to a vidím od toho víkendu. Rozhodla jsem se, že si nechám všechny dveře otevřený a co se má stát se stane. Nebudu se bránit lásce, nebudu ji odhánět, protože by ke mě pak už nikdy nepřišla. Co se týče Justina. No, došlo mi, že na něj nikdy nezapomenu. To je jistý. Sama to nezvládnu a proto si potřebuju najít někoho díky komu na něj zapomenu. To je jediný způsob jak ho dostat z hlavy. Najít si někoho kdo mě udělá šťastnou, bude pro mě vším a já ho budu milovat nejvíc na světě. Lepší než nenávidět a mstít se, je zapomenout a začít milovat znovu.
Amy měla dneska na 7 tudíž jsem tu sama. Nachystala jsem si věci a udělala si svojí obvyklou ranní rutinu. Amyiny rodiče mají nakonec přijet až příští týden. Doufám, že jim vážně nebude vadit, že tu jsem. Zítra se školou jedeme nebo spíše letíme na výlet. Prý se podíváme do San Francisca. Na Golden Gate Bridge, další různý památky, půjdem prej i do ZOO a dají nám taky rozchod na nějaký nákupy, jídlo a tak. Budeme tam od pátku do neděle, takže se už strašně moc těším. A co si tak pamatuju ze San Francisca byla Tessa. Ta růžovovlasá holka. No byla by to dost velká náhoda kdyby jsme se potkali. Ale myslím si, že spíš ne.
Zase moc přemýšlím a pak nestíhám. Bylo 7:52 a já ještě nebyla ani oblečená. Rychle jsem na sebe něco hodila. Třeba tohle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
K tomu jsem si vzala obyčejnou černou koženou bundu a pádila do školy. První hodina je španělština a učitelka chodí pozdě a navíc na sebe určitě zase vyleje kafe, takže nemusím nějak zbytečně spěchat.
Ráno jsem do školy přišla pozdě. A tím myslím fakt hodně pozdě. Slečna Reesová si na sebe stihla vylít kafe už předtím než jsem přišla a jak byla rozčílená tak si to vybyla na mě. Jsem po škole. Za jeden pitomej pozdní příchod. Nebudu kecat, docela mě to nasralo. Zrovna jsem si dávala věci do batohu když na mě někdo promluvil. "Rosie?" ten hlas jsem už někdy rozhodně slyšela ale teď jsem si vážně nemohla vůbec vzpomenout komu patří. "Avery?!" otočila jsem se za sebe a vyskytl se mi pohled na hodně vysokou, hubenou zrzku. S Avery jsme byli nejlepší kamarádky v první třídě dokud se neodstěhovala pryč. Proto se právě divím, že tady teď je. "Co ty tady? Už jsme se neviděli strašně dlouho" řekla jsem a musela jí trochu obejmout. Přiznávám, že bych skoro zapomněla, že žije ale když je teď tady, jsem za to moc ráda. "Rodiče jsou tu pracovně a brácha tady u vás na škole hraje florbal. Mají teď zápas, no a já dneska do školy nešla tak mě vzal sem. Měla jsem sedět v tělocvičně na lavičce a nikam se nehnout ale tak trochu hledám záchod a nevím kam jít" na jejího bráchu si vzpomínám. Je mu tak 19 ale upřímně moc hezkej není. Nebo jakoby dlouho jsem ho neviděla ale nikdy se mě nelíbil. Ani jeho chování nebylo bůh ví jak dobrý. Ale jak říkám, dlouho jsem ho neviděla. "Zavedu tě tam" mile jsem se usmála a vydala se k záchodům. Došli jsme tam a já myslela, že na ní počkám a odvedu ji radši i do tělocvičny ale najednou zazvonilo na hodinu. "Musím jít, dojdeš tam už sama?" zavolala jsem na ní a ona řekla, že snad jo. Kdyžtak bude chvíli bloudit ale já vážně spěchám. Máme chemii a hádejte s kým. Se slečnou Reesovou. Takhle víc odpoledne už kafe nepije takže bych měla pohnout. Navíc už ráno jsem na její hodinu přišla pozdě.
