>do you remember?<

>76 (where are u?)<

Ráno když jsem se vzbudila jsem na svým nočním stolku našla nějakou kytku. Překvapilo mě to. Ležel u ní i vzkaz.

Omlouvám se za všechno. Potřeboval jsem si to urovnat v hlavě.

Miluju tě nejvíc na světě.

Lucas

Ach jak dojemné. Jestli si myslí, že to jeho chování čuráka spraví nějakou kytkou a tím, že mi napíše, že mě miluje tak se mýlí. Prostě já o tohle nestojím. Nestojím o něj. Vážně přemýšlím nad tím, že to ukončím. A další věc co nechápu je, proč mi tohle neřekl osobně do očí ale musí mi posílat vzkaz? To je až takovej srab, že se se mnou bojí promluvit? Že nedokáže nést zodpovědnost za to, že to prostě jednoduše posral? Jak jsem se mohla zamilovat do někoho jako je on? Byla jsem slepá. Ne! Přímo úplně blbá!!! A že mě miluje nejvíc na světě? Kdyby to byla pravda, choval by se naprosto jinak.

Sešla jsem schody dolů do kuchyně. Krásně to tady vonělo. Ach tak tady ho máme. Stál u sporáku a smažil palačinky. Že by se nám hoch začal snažit? Nevěřím mu. Tohle mu vydrží maximálně týden a pak bude všechno při starým. Je hrozný jak rychle dokážete ztratit k někomu důvěru. Ani nevím proč se to stalo nám. Vždyť to bylo jen pár hádek, tak proč všechno tak rychle zmizelo a on mě přestal absolutně zajímat? A moje láska k němu se vytratila... Jak se to všechno mohlo stát tak rychle?

Nechtěla jsem být úplně nějaká zlá a tak jsem si k němu sedla na linku.
"Proč jsi mi to neřekl osobně a napsal jsi to na ten papír?" tahle věc mě vážně štvala asi nejvíc. Když jste ve vztahu měli byste spolu mluvit a ne si psát nějaký vzkazy, přitom když jste v jednom domě.
"Asi jsem měl strach" aha. Z čeho mohl mít strach? To si jako myslí, že ho pokoušu?
"Prostě nechci o tebe přijít Rosie. Znamenáš pro mě strašně hodně. Nedokážu si představit, že bys tady se mnou už nebyla. Strašně mě mrzí to jak jsem se k tobě choval. Byl jsem kokot" šlo vidět, že ho to mrzelo a mě ho taky teď bylo líto poslat do prdele když se mi i docela hezky omluvil ale já se k němu nechtěla vrátit. Nechtěla jsem s ním být ale v tuhle chvíli jsem ho nemohla ani opustit. Bude to bolet ale ještě chvíli budu předstírat. Nechci ho zranit zrovna teď. Kdyby se neomluvil takhle osobně, tak to ukončím ale teď nevím co mám dělat. Mám poslechnout srdce nebo mozek? Mozek. Přeci mezi náma musí ještě něco hezkýho být. Všechno zmizet nemohlo, tomu nevěřím.
"Vždyť o mě nepřijdeš" sice jsem mu to řekla ale to byla další věc, který jsem nevěřila. Vím, že to nebude dlouho trvat a tohle skončí. Všechno skončí.
"Víš sice je moc brzo na nějakou svatbu ale chtěl jsem ti dát tohle. Potřebuju vědět, že jsi moje a, že tady pro sebe budeme. Až si tě budu moct vzít tak to hnedka udělám ale zatím to jinak než takhle nepůjde" řekl a vytáhl z kapsy nějakou krabičku. Podal mi jí a já se na něj nechápavě podívala. Otevřela jsem jí a našla v ní prstýnek. Nádhernej stříbrnej s bílým kamínkem uprostřed. Tak teď mi bylo až blbý si to vzít. Úplně jsem zapomněla na všechny ty kraviny a přemýšlela jestli mu vážně nemám dát ještě poslední šanci. Líbilo se mi, že se začal snažit. Možná, že to byly jen zbytečný hádky a my to spolu zvládnem. To co mi řekl se mě nějak vrylo do srdce. Bylo to hezký.
"To si nemůžu vzít" vážně mi to po tom všem bylo blbý.
"Nech si ho. Je tvůj a chci aby patřil jen tobě" usmál se na mě a políbil mě. Nechala jsem se. Tentokrát ano. Možná, že se ve mě něco pohlo a já mu začala zase o trochu víc věřit. Všechno se dá vyřešit. Ale i tak myslím spíš na někoho jinýho než na něj.
"Máš poslední šanci" zasmála jsem se a on to přijal. Popravdě jsem nebyla šťastná. Tohle bylo jen chvilkový okouzlení. Věděla jsem to ale doufala v to, že by to teď mohlo dopadnout jinak.

Odpoledne jsme se jen tak váleli na gauči. Nic jsme nedělali. Ležela jsem vedle něj a měla hlavu položenou na jeho hrudi. On mě hladil po zádech ale já se necítila nějak extra příjemně. Prostě ty jeho doteky se mě nelíbily. Nevěděla jsem čím to je ale dělalo se mě z toho spíš blbě, už jen jsem pomyslela na to, že na mě šahá.
"Za hodinu je tady moje máma. Staví se na večeři, chce tě poznat" cože to doprdele řekl? On není normální. Jak jakože se staví jeho máma kurva?
"Prosím?" sotva jsem z toho popadala dech. Já nechci poznat jeho mámu. Nikdy. Prostě tohle nemělo ani dneska pokračovat, natož abych ještě poznala jeho mámu. Půjdu pryč.
"Řekl jsem, že přijde máma tak si běž oblíct aspoň něco slušnýho" odsekl a odešel dělat večeři. Co tohle zase mělo být? Měla jsem ho poslat do prdele zrovna. Mělo mi dojít, že to nebude jen tak. Moment. Už mi to začíná docházet. On mi tohle všechno řekl jen abych hrála před jeho mámou šťastnou přítelkyni. To je zkurvysyn. Jak jsem mu mohla naletět na takovej podraz? Jak jsem mohla být zase tak blbá? No každopádně teď se z toho už nevykroutím. Chce šťastnou holku? Tak mu jí jednou naposled zahraju a pak půjde do prdele. Je až neuvěřitelný jakej čurák se z něj stal. Justin měl asi pravdu když říkal, že má blbou minulost. Nevím co přesně tím myslel ale něco na tom bude. Takhle rychle se snad žádnej člověk nedokáže změnit. Z úplně hodnýho, fajn, vtipnýho a romantickýho kluka na zasranýho debila? To snad ani není možný.

Chvíli před osmou někdo zazvonil. Šla jsem otevřít a ve dveřích viděla stát vysokou obarvenou blondýnu. Její vlasy vypadaly jako pochcaná sláma, úsměv byl ještě víc falešnej než ksicht všech lidí na Jeremyho svatbě dohromady, a ty její zlý oči mě děsily. Nevěděla jsem, že jeho máma je taková přetvářka. Samozřejmě jsem jí pozvala dál. Nejradši bych se vypařila úplně pryč ale to teď nešlo.

Kvůli ní jsem se tady celej večer tlačila v totálně upnutý sukni a košili. Cítila jsem se tak nesvá.
"Takže jak dlouho jste spolu?" chtěla jsem odpovědět ale Lucas mi skočil do řeči.
"Asi 3 měsíce" řekl a položil mi ruku na stehno, které mi zmáčkl. Tak a dost! Poslední dobou mě připadá, že se chová jak úchyl. Nebo přesněji od té doby co jsem mu dala. Taky, že to bylo poprvý a naposled. A polud se ptáte jestli toho lituju, že byl můj první, tak ano. Nevěděla jsem, že toho budu litovat tolik ale měla jsem o to přijít s někým kdo pro mě bude mnohem víc znamenat. V tu dobu jsem ještě nevěděla co všechno se posere. Asi jsem ho i chvíli milovala ale to přešlo. Všechno je už pryč.

"Nechápu co sis to vybral Lucasi. Máš na mnohem lepší" zkonstatovala jeho máma po celém tom večeru. Zněla strašně nasraně a poníženě. Tak to je hezký, že si o mě tohle myslí. Nechápu co jsem jí udělala. Nechápu.
"Vypadá jako koště a ani moc zručná není. Tohle ti rozhodně neschvaluju" zakřičela na něj a mě bylo do breku. Neměla bych si to tak brát od nějaký kurvy ale ublížilo mě to. Že jí to není blbý takhle říkat. A to, že nejsem zručná není pravda. Za celej večer jsem tady jednou vylila džus a ona z toho hned dělá pohromu. Však se to může stát ne?
"To nemyslíš vážně ne mami?" Lucas byl taky nasranej. Myslím si, že teď ale opravdově.
"Pokud nejsi spokojená s tím, že jí miluju tak vypadni. Nikdo jí nebude urážet a ty už vůbec ne!!" takhle jsem ho ještě křičet ani neslyšela. Byla jsem ráda, že se mě aspoň zastal. Jeho máma nasraně odešla a bouchla za sebou dveřma. Mě se z očí spustily slzy.
"Moc se omlouvám, jsi v pohodě?" vypadal docela ustaraně ale já ho teď nemohla vidět i když bylo hezký to co udělal.
"Promiň, chci být sama" s brekem jsem utekla do ložnice a svalila se na postel. Proč mi teď nic nevychází? Proč se cítím jak bezvýznamnej kus hadru? Proč se o mě každej stará jak o nějakou debilní věc na který nezáleží? Já už nemůžu. Po dnešku mě došlo jak hodně v prdeli tady jsem a jak nutně potřebuju Justina. Tohle se nespraví. Já už prostě nevěřím tomu, že to bude s Lucasem dobrý. Nebude!! Já chci Justina. Chci ho zpátky. Potřebuju teď jen jeho.

Vzala jsem do ruky mobil a vytočila jeho číslo. Potřebovala jsem ho slyšet. Potřebovala jsem slyšet ten hlas co mě vždycky dokáže dokonale uklidnit.

'Tady Justin, pokud něco potřebuješ zanech mi vzkaz' ozvalo se. Má tam hlasovku. Mobil jsem hodila někam na zem a začala brečet ještě víc. Kde jsi zrovna když tě potřebuju? Potřebuju tě strašně moc... Vždycky tě budu potřebovat. Vždycky.

Myslíte si, že už to Rosie s Lucasem konečně ukončí? Odhaduju to ještě tak na nejvíc 10 kapitol a bude konec :(