>do you remember?<

>53 (thank u so much)<

Večer když jsem došel domů tak jsem si hned lehl do postele a spal. Táta s Bethany už taky spali takže jsem se vyhl všem těm otázkám kde jsem byl, proč jsem nepřišel jak jsem měl a tak. Aspoň něco je dobrý. Dneska je 23. prosince což znamená, že mě otec už nikam nepustí a já to tady budu muset nějak přežít. Absolutně nechápu co tady budu dělat, asi čumět do stropu ale tak proč ne. Když to takhle chce tak mu vyhovím.
"Snídaně" vtrhla mi do pokoje Bethany a falešně se usmála. Nezbývalo mi nic jinýho než prostě vstát a jít tam. No nejdřív jsem ještě rychlostí blesku běžel na záchod. Do prdele, takhle blbě mi už dlouho nebylo. Možná, že mi nikdy až takhle blbě nebylo. Tak tohle jsem asi kurva přehnal, protože já jsem na tyhle věci zvyklej a zvracel jsem z toho jen jednou. Tak teď to je podruhý no. Horší bude předstírat, že jsem v pohodě. Ani nemám hlad. No nic, jdu dolů.

"Dobré ráno" pozdravil mě otec a já si sedl naproti němu, protože nikde jinde nebylo místo.
"Beth nám udělala palačinky" dodal a usmál se na ní. Beth?! Fuj co to je za přezdívku? Zvracím podruhý!! Vzal jsem si jednu na talíř a dal si na ní nuttelu. Strčil jsem ji do pusy a byla fakt moc dobrá. Až moc na to, že to dělal někdo jako Bethany. Prostě... Někdo tak neschopnej. Beztak to ráno někde koupila, prostě tohle neudělala ona. Tomu nevěřím.
"Neříkal jsem ti ať včera přijdeš brzo?" zeptal se mě otec a nadzvedl obočí. A už je to tady. Doprdele!
"No já se trochu zdržel" odpověděl jsem a zadíval se do talíře.
"Zdržel jo, a čím?" on to prostě nenechá být. Co mu mám teď asi říct. No hulili jsme s Chrisem trávu, čau? To by byl asi blbej nápad. Divím se, že to ze mě ani necítí když jsem se nesprchoval. Protože to ze mě fakt dost táhne.
"No prostě jsme si povídali a pak už bylo nějak pozdě a no..." nevěděl jsem jak tuhle větu ukončit a tak jsem už nic neřekl.
"Jo takže povídali, to ti tak věřím" uchechtl se táta a propichoval mě pohledem.
"Lásko v klidu se najez, tohle budete řešit až po snídani" usmála se na něj tou její zmatlanou držkou a otec jen přikývl.

Po snídani jsem se chtěl jít umýt ale táta mě zastavil. Co zas chce?
"Nebudu ten včerejšek řešit ale nemysli si, že ti to projde vždycky. Tohle je jen výjimečně" řekl přísně a já jen přikývl a chtěl odejít.
"Máš už dárek pro Bethany?" zeptal se mě a mě asi právě spadla brada. Otočil jsem se na něj a zůstal tam stát s otevřenou pusou. Nevěděl jsem co říct. To si ze mě snad dělá prdel, že bych jí měl něco kupovat. Tak to nikdy!!!
"Nemám dárek ani pro tebe natož abych měl něco pro ní" odsekl jsem. Nikomu jsem nic nekupoval, podle mě to ani nemá smysl. Táta to hodí někam do prdele jako vždycky, mámu neuvidím a pro Rosie jsem měl přichystaný takový překvapení ale to je mi k ničemu. Pamatujete na ten poslední den ve škole jak jsem se jí pořád vyhýbal? Ne nebylo to kvůli tomu, že mám s Kylie děcko, to jsem ještě nevěděl ale Chris mi pomáhal pro ní chystat jednu věc. No to už je teď jedno.
"Ty jsi nikomu nic nekoupil?" povzdechl si a byl dost zaraženej. No a? Proč bych taky měl? Zrovna vám dvěma, to jo.
"Nemám peníze" pohodil jsem jen rameny. Asi je to blbá výmluva ale nevím co jinýho si vymyslet.
"Jo a hlavně, že na drogy peníze máš co?" zakřičel na mě a neměl daleko k tomu mě dát facku. Bože on toho nenechá.
"S těma drogama to bylo jednou" řekl jsem nepříjemně, protože mě už sralo, že to pořád řeší. Už rok jsem nic neměl, tak nevím o co mu jde. Jen nad tím protočil očima a odešel pryč. Já šel nahoru k sobě a zrovna jsem si zalezl do sprchy.

Konečně tady bylo chvilku ticho a klid. Na jednu stranu je to příjemný ale na druhou musím pak o všem přemýšlet, což mě poslední dobou nedělá dobře. Možná bych vám mohl říct to co pořád otec vytahuje. Drogy. Jo mám s nima zkušenosti. Přece nejsem jedinej na světě. Určitě ne. Každej druhej to někdy zkusil jen o tom třeba nevíte. Je to už dlouho, přesněji asi rok a čtvrt, nevím. Napadlo nás, že bysme s Chrisem mohli jít na párty ke čtvrťákům, protože to bude určitě větší zábava. Byli jsme ve druháku a to se nedalo skoro nic sehnat. Navíc pár kámošů jsme ve čtvrťáku měli takže nebylo těžký se tam dostat. To byla párty jak sviň vám říkám. Bylo tam úplně všechno. Tuny chlastu, trávy, minimálně 4 druhy drog a dokonce i striptérky. S Chrisem jsme si řekli proč to nezkusit a nedat si. Vždyť žijem jen jednou. Trochu jsme to ale přehnali. No možná trošku víc. Měl jsem půjčený tátovo auto a tak co mě nenapadlo. S pár klukama jsme tam vlezli a já ještě bez řidičáku jel nějakých 200 normálně přes město. Začali nás honit policajti a táta se to pak nějak dozvěděl kvůli tomu, že to bylo jeho auto. Musel mě z toho průseru vytáhnout jako vždycky ze všeho. Máma to doteď neví, protože jsme se báli, že by tohle nerozdejchala. Pak jsem na tom byl chvíli ještě závislej ale to mě přešlo. Neříkám, že bych si nedal i teď. Jen bych se bál, že do toho nějak spadnu. Což bych nechtěl. Hmm asi bych měl vyhodit to co mám ještě doteď ve skříni. Upsss :D

Tak jo o mojí drogový minulosti by to asi stačilo. Hodil jsem na sebe tepláky a obyčejný bílý tričko. Sešel jsem schody do obýváku a sedl si za nima. Dívali se na nějakej vánoční film. Nebavilo mě to tady ale úplně slyším otce jak by říkal, že se mu vyhýbám a netrávím s ním čas a tak jsem tady radši zůstal.

Fuuj. Byl to nějakej romantickej film a právě si to tam ty dvě hlavní postavy rozdávali. Do píči, bliju potřetí. Nemohl jsem se na to už koukat a tak jsem si do ruky vzal mobil. Vedle mě stál náš 'úžasnej' vánoční stromeček, kterej ozdobila Beth. Jak že jsem jí to řekl?! To snad ne!! Myslel jsem si, že tohle budou ty nejlepší vánoce, protože budu s Rosie ale místo toho sedím v obýváku s otcem kterej chrápe a já čumím na nějakej pár co šuká ve filmu. No hezký. Nechci nějak provokovat ale musím prostě Mell přesvědčit ať mě k ní pustí. Nebo ať mi aspoň řekne jak na tom je. Nemůžu tu jen tak sedět a dělat, že je všechno v pohodě, protože není a to ani náhodou. Využil jsem toho, že ty dva spali a vydal se pryč.

Nemám to k Rosie daleko. Ale i kdyby ta cesta trvala hodinu tak bych za ní šel. Zapálil jsem si cigaretu a soustředil se na to ať jdu hlavně rovně. Jako co si budem, pořád mě je nějak blbě.

Došel jsem k jejímu domu a zazvonil na zvonek. Otevřela mi Mell a chtěla mi zabouchnout před nosem ale já mezi dveře strčil nohu. Auu.
"Já vím, že jste říkala, že mě nechcete už nikdy vidět ale já musím aspoň vědět jak na tom je. Možná vám to připadá fakt divný ale mě na ní pořád záleží. Vždycky mě na ní záleželo" řekl jsem a smutně se na ní podíval.
"Je na tom pořád stejně. Doktoři jí nemůžou probudit. Vlastně ani jí moc šancí na probuzení nedávají. Pokud se neprobudí do tří týdnů asi jí už nevzbudí nikdy. Nechápu proč ti to vlastně všechno říkám když za to stejně můžeš ty" řekla a utřela si oči kapesníkem. Jak jakože myslí, že se neprobudí. To je hrozný. Naprosto šílený!!
"Já vím, že za to můžu ale to neznamená, že o ní nemám strach a nezáleží mi na ní. Můžu jí aspoň jednou vidět. Strašně vás prosím, klidně si tady i kleknu" řekl jsem a udělal na ní psí oči. Zhluboka vzdychla. Asi se rozmýšlela co mi říct nebo jak mě poslat do prdele.
"Jednou týdně ale ani o minutu dýl!" podotkla a já měl chuť ji obejmout.
"Děkuju, strašně moc vám děkuju" přímo jsem zářil radostí a ona se trošku usmála.
"To ale nic nemění na tom, že jsi hajzl" zdůraznila ale mě tyhle urážky byly nějak jedno. Hlavně, že ji můžu vidět.
"Dobře, klidně mi tak říkejte ale děkuju ještě jednou" zakřičel jsem na ní a pak se rozběhl zpátky domů. Doufám, že otec ještě pořád spí.

Myslíte si, že se Rosie vzbudí?