>Rosie je holka, co se jako malá musela přestěhovat s rodiči do Kanady. Musela opustit své přátele ale hlavně nejlepšího kamaráda Justina, se kterým trávila dřív všechen svůj čas. V Kanadě začala nový život a postupem času byla zase šťastná. Na Just...
"Kam jste zmizeli lidi?" zeptal se nás Will když vyšli z kina. "Vole to bylo tak nudný, že jsme se na to už nemohli dívat" odpověděl Justin. "J-já už budu m-muset jít" řekla koktavě Zoe a pak odešla. Já se na Willa nechápavě podívala. Co se jí stalo? "Taky už budu muset jít. Však víte...mám ještě nějakou práci" řekl Juss a uchechtl se. Myslím, že jsem pochopila co tím myslel. "Hlavně si neudělej dítě ty blbče" křikla jsem po něm a smála se mu. "Drž hubu" zasmál se taky a pak odešel. S Willem jsme tam zůstali sami. Aspoň se ho na všechno můžu zeptat. "Co se stalo Wille? Zoe byla nějaká divná ne?" podívala jsem se na něj. "Já to zase celý posral" řekl. "Co jsi udělal? Přeci to nemůže být tak zlý" usmála jsem se na něj. "Políbil jsem jí" řekl. "Cože jsi kurva udělal?" vykulila jsem na něj oči. "No připadalo mi, že to chtěla. Že se jí taky líbím" odpověděl. Já se musela plácnout do čela a začít se zase smát. To je blbec. "Jsi fakt podpora Rosie" řekl ironicky a odešel. Co mu je? Vždyť jsem nic tak špatnýho neřekla. Občas mi fakt připadá, že kluci myslí něčím jiným než hlavou.
Když jsem došla domů už tam byla mamka i Ell. Pozdravila jsem ji ale žádná odpověď se mi nedostala. Ona je na mě pořád naštvaná? Achjo... Šla jsem k sobě do pokoje a převlékla se do něčeho pohodlného. Opět jsem zvolila tepláky a crop top. Zítra je děják a mě napadlo, že by bylo dobrý se na něj začít aspoň trochu učit. Hlavně když vím, že mě vyzkouší. Otevřela jsem učebnici a začala si ty blbosti číst. Sice jsem to četla ale nějak to nevnímala. Myšlenkama jsem byla úplně jinde. Přemýšlela jsem nad čímkoliv jen ne nad dějákem. Když v tom mi pípl mobil. "Ach kdo zase otravuje" zanadávala jsem si pro sebe. Když jsem ale viděla od koho zpráva je, musela jsem se trošku pousmát.
Justin: Zítra je u mě party. Přijdeš?
Me: Asi ne. Nechce se mi...
Justin: Koukej zvednout prdel od seriálu a přijď nebo tě sem dotáhnu já :))
Me: Polib si jo :*
Justin: Varoval jsem tě.
Potom jsem už mobil zase položila. Musím se fakt chvilku učit. Nemůžu dostat pětku, to už by mě máma fakt zrakvila.
Čtu si to už asi půl hodiny ale prostě si nic nepamatuju. To je dost blbý. Uslyšela jsem jak se mi něco odrazilo od okna. Málem jsem asi dostala infarkt. Přešla jsem k oknu a otevřela ho. Dole stál Justin a držel v ruce malý kamínky. "Jsi už úplně debilní. Víš jak jsem se lekla?" zakřičela jsem na něj aby mě slyšel. Foukal docela vítr takže mi vlasy lítaly všude. Jemu taky ale u něj to vypadalo roztomile. "Já říkal, že si pro tebe dojdu. Můžeš jít ven?" zeptal se. Vždyť jsme před chvílí byli v kině ne? "Takže už jsi dopracoval jo?" uchechtla jsem se. "Jo párkrát jsem zasunul a bylo to. A neboj, kondom jsem použil" mrkl na mě. Tak tohle už je neuvěřitelný. On si ze mě fakt dělá prdel. Chytla jsem do ruky malej polštářek a mrskla ho po něm. "Auuu. To za co bylo?" dělal strašně ublíženýho. "Už buď radši zticha a hoď mi ten polštář zpátky. Musím se učit" rozkázala jsem mu. On pokrčil rameny a pak se začal smát. "Šprtko! Budeš si pro něj muset dojít" řekl a zamával polštářem. On mě bude prostě pořád provokovat. Pochopila jsem, že dokud si pro něj nedojdu tak mi ho prostě nedá.
Otevřela jsem dveře a seběhla schody dolů. Brala jsem je po dvou a divím se, že jsem se nezabila. Na boty jsem kašlala, šla jsem ven prostě naboso. Vyběhla jsem na zahradu na, kterou mi teď dochází, že ani nevím jak se dostal. Musel přelézt plot. No ani bych se tomu nedivila. Justin asi nečekal, že fakt přijdu ale když mě uviděl rozběhl se pryč. "Stůj! Tohle jsme si nedomluvili" křičela jsem po něm a běžela za ním. On utíkal dál ale já na něj nestačila. A tak jsem dostala nápad. Švihla jsem sebou o zem a chytla se za nohu. Začala jsem kňučet a říkat, že to strašně bolí. Justin se po chvíli otočil a kdy mě viděl sedět na zemi, přiběhla ke mě. "Jsi v pohodě?" podíval se na mě ustaraně. Já se chytla za nohu a pokoušela se uměle rozbrečet. "Hrozně to bolí. Asi mám něco s nohou" řekla jsem rozklepaným hlasem. "Počkej, někomu zavolám" řekl a vytáhl si z kapsy mobil. Já toho využila, sebrala mu ten polštář a zvedla se. Mrskla jsem ho tím po hlavě a začala utíkat zpátky domů. On se na mě nechápavě díval a pak mu došlo, že jsem to jen hrála. "Rooosiiiieeee!" křičel na mě. "Tak zítra" mávla jsem na něj a pak už se vrátila domů. Otevřela jsem dveře a sjela po nich až na zem.
Slyšela jsem nějaký kroky. Patřily mamce. "Co jsi zase vyváděla. Podívej jak vypadáš. Jako kdyby ses válela v bahně" řekla naštvaně a rozhazovala rukama a taky vařečkou, kterou držela. Musím uznat, že jsem fakt byla trošku špinavá. No možná trošku víc. "Jdu se umýt" řekla jsem jen tohle a vstala ze země. "V 7 je večeře" ještě dodala. To už bude za chvíli 7. Ten den nějak utekl bych řekla.
Vlezla jsem do koupelny a zamkla si. Všechno špinavé oblečení jsem ze sebe sundala a hodila ho do koše na špinavé prádlo. Pustila jsem si horkou vodu a užívala si ten krásný pocit. Jsem člověk co strašně miluje vodu. Hlavně bazény, moře, večerní koupele a všechno takový. Když jsem vylezla, usušila jsem se a už si oblékla pyžamo. Ručníkem jsem si vysoušela mé mokré vlasy. "Večeře" zavolala mamka zrovna když jsem vyšla z koupelny. Ručník jsem hodila do vany a šla se najíst. Už jsem měla fakt hlad, tak jsem se těšila na jídlo. No ale pak jsem si to nějak rozmyslela když jsem před sebou viděla tohle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Ehm... promiň mami ale co to je?" vyděšeně jsem se na ní podívala. "Omáčka. Je to recept od babičky" řekla. Tak to radši budu o hladu, než abych tohle polkla. "Me bude stačit rohlík" řekla jsem a šla si pro rohlík na který jsem si dala ještě šunku. "Okamžitě si sedni a pojď to sníst. Je to moc dobrý" řekla docela rázně. "Já už mám večeři" zamávala jsem rohlíkem a vydala se k sobě. Slyšela jsem jak máma bouchla do stolu ale to už mi bylo nějak jedno.
Podívala jsem se na svoji postel na které ležela učebnice. "Tak to mi to učení dlouho vydrželo" zasmála jsem se tomu. Učebnici jsem položila na stůl a lehla si do postele. Zapla jsem si notebook a pustila si nějaký romantický film. Ani jsem ho zase nedokoukala, protože jsem usla. Ano dneska dost brzo...
Ahooooj! Dneska bude ještě nejmíň jedna takže se těšte. Doufám, že se vám líbí🖤🖤🖤
