>68 (shiit!!!)<

1.5K 52 32
                                    

Konečně je pátek. S Amy se už nemůžeme dočkat až budem v San Franciscu. Je to prostě tak dokonalá představa. A dva dny s Lucasem? Myslím si, že si to fakt užijem. Včera večer proběhla jen ta jedna pusa a pak už nic ale myslím si, že spolu chodíme. Nebo, že to tak oba berem. Stále si nejsem jistá jestli ho až jakoby miluju ale proč to s ním nezkusit? Navíc včera jsem to byla já kdo políbil jeho. Ne on mě. To mi připomíná, že bych to měla říct Amy. Ta se z toho posere.
"Amy, chci ti něco říct" vypadala strašně ospale jak mrtvola a zrovna si sypala do misky lupínky ale jeden její pohled mi věnovala. Jsem si jistá, že to co jí řeknu, jí rozhodně probudí.
"Spíš mi vysvětli proč jsi včera přišla až v 8" podepřela si hlavu rukou aby neusla a začala jíst. Taky bych se měla dneska najíst když poletíme asi 5 hodin letadlem.
"No to s tím souvisí" zasmála jsem se a vytáhla si z lednice jogurt. Podívala jsem se na Amy a zjistila, že mě ani trochu nevnímá. Fajn vypálim to ze sebe hned a nebudu to tady nějak zdržovat nebo okecávat. Ona by mě stejně neposlouchala.
"Políbila jsem Lucase" řekla jsem hodně rychle ale určitě to slyšela moc dobře. Vykulila oči a málem se udusila těma lupínkama.
"Cože jsi kurva udělala?!" začala pištět a já myslela, že mi z ní praskne hlava.
"Děláš dobře, jsem za tebe ráda" awww to je sladký. Tak jo nemáme už moc času, musíme se jít nachystat.

Vlasy jsem si dneska nechala rozpuštěný a namalovala jsem si jen oči řasenkou. Outfit jsem zvolila nějaký víc pohodlný.

Letíme tam jakoby jen na dva dny takže si kufry brát nemáme

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Letíme tam jakoby jen na dva dny takže si kufry brát nemáme. Bylo by to i zbytečný. Proto jsem si vzala největší batoh co tady asi mám a naházela do něj pár věcí. Když jsme s Amy měly všechno hotový, vyrazily jsme ke škole, kde už čekal autobus, který nás odveze na letiště. Naproti němu seděl Dylan a skoro všichni tam stáli. Proto jsme s Amy šli za nima. Ona se hnedka rozběhla k Dylanovi a já si sedla vedle nich. O chvíli později přišel i Lucas. Sedl si na lavičku vedle mě a objal mě okolo ramen.
"Ahoj" sladce se usmál a políbil mě na tvář. Začala jsem ho objímat taky. Už nikdy ho nechci pustit. V jeho objetí je mi nejlíp na světě.
"Vy spolu chodíte nebo co proboha?" zeptal se Dylan, který z nás nemohl spustit oči. Nevěděla jsem co říct, protože jsem se bála, že řeknu něco špatně a budu za blbku. S Justinem jsem hodně dlouho nevěděla jak na tom jsme a proto se asi teď bojím toho stejnýho.
"Jo, jsme spolu" tak to Lucas vyřešil za mě a chytl mě za ruku, kterou pevně stiskl.

Víte co se mi fakt líbí? Když kluk dokáže před jeho kamarády ukázat, že má o tu holku zájem. Dát jí pusu, pohladit ji ve vlasech, držet se za ruce, obejmout jí. A on to teď udělal dokonce před celou třídou. S Justinem to bylo jiný. Nechci tady nějak srovnávat moje vztahy a ani nechci jeden shazovat a druhýmu nějak přilepšovat ale tohle jsem s ním nikdy nezažila. Náš vztah byl plný nejistot, pádů ale i vzestupů. Byl hodně komplikovaný. Bylo to jako na horský dráze. Jednou jedete hodně pomalu až na vrchol a připadáte si, že máte najednou všechno, jste šťastný a nic vám nechybí ale pak se hodně rychle a prudce zhoupnete dolů, zase naopak na úplný dno a všechny tyhle pocity jistoty a bezpečí jsou pryč. A přesně o tomhle byl náš vztah. Mrzí mě, že to muselo skončit. Ta láska která mezi náma byla jen tak nevyprchala. Já vím, že tam pořád je a možná, že si ani nepřeju aby odešla. Milovala jsem ho. I se všema jeho chybama. Možná, že ho pořád chci i když mi hodně ublížil a já bych si zasloužila někoho kdo by mi neublížil.

&gt;do you remember?&lt;Kde žijí příběhy. Začni objevovat