>do you remember?<

>24 (what did he do?!)<

Vzbudila jsem se a dost mě zarazilo, že mi ještě nezvonil budík. Venku už je fakt světlo což se mi nezdá. Když vstávám já je většinou ještě šero. Otřela jsem si dlaněmi oči a vzala mobil do ruky. Uviděla jsem tam dost divný číslo a tak jsem si ty oči radši protřela znova jestli blbě nevidím. Bohužel ne. Bylo 10:16! Vstávám jako ve čtvrt na jedenáct. To snad ne. Vždyť je škola... Achjo!

Okamžitě jsem vyletěla z postele jako nějaká střela a běžela do kuchyně. Počkat?! Proč sakra vlastně do kuchyně? Ani nevím. Do školy dneska už nepůjdu, nemá to cenu. Napadlo mě, že bych si mohla někam zajet jen tak vlakem. Třeba do jiné části města na nákupy. Jo to bude super. Šla jsem ze sebe udělat člověka a převléct se. Možná si říkáte, že jsem fakt flákač ale stejně jsem už zaspala no. A co si budem, každýmu se někdy nechce do školy. Vlasy jsem si stáhla do trochu rozcuchaného drdolu a šla se namalovat. Dneska to byla jen řasenka, protože na něco lepšího jsem až moc líná. Pak jsem na sebe hodila basic černé džíny, bílý rolák a ještě šedý kabát, protože venku už teplo úplně není. Přesunula jsem se do chodby, kde jsem si jen obula své bílé Fila boty a vydala se směrem nádraží.

Došla jsem tam jen tak, tak. O chvíli dýl a ujelo by mi to. Nasedla jsem do vlaku a těšila se na nákupy. Dnešek bude super. Seděla jsem a jen tak se dívala z okýnka, když v tom mi zazvonil mobil. Vzala jsem ho do ruky. Volá mi moje nejoblíbenější osůbka. Awww...
"Ahooj zlatooo" zajásala jsem. Amy se začala strašně smát a lidi ve vlaku se na mě otáčeli.
"Dneska nějaká šťastná ne? Ale to je dobře. Strašně mi chybíš. A co škola? A hlavně co Justin. Jsem strašně zvědavá takže chci znát každej detail" vyhrkla to ze sebe. Tolik otázek? No jo typická Amy...
"Jo dneska nejdu do školy, jelikož jsem zase zaspala no. A abys věděla vůbec mě to tam nebaví. Fakt jako Kanada byla úžasná, tady se mi nelíbí. A Justin... No co bych ti řekla?" ten konec věty už jsem řekla trošku tišeji a chtěla jsem aby pochopila, že se o tom bavit nechci. Jenomže to nevyšlo.
"Stalo se mezi váma něco?" ozval se její hlas.
"Já nevim Amy. Nechci se s ním teď bavit, je to idiot" řekla jsem smutně a to ani nevím proč.
"Jo taak, takže idiot. Miluješ ho?" začala si radostně pozpěvovat. Pořád opakovala jen "miluješ ho" a smála se.
"Ne, nemiluju. Fuj! Hele budu muset končit, měj se ty trdlo" tentokrát jsem se musela zasmát.
"Komu tady říkáš trdlo?!" slyšela jsem už jen tohle a pak ten mobil položila.

Do centra jsem dojela asi za 20 minut. Přepadl mě fakt strašnej hlad. Zašla jsem si na oběd a potom na nákupy. Chtěla jsem i do kina ale jít tam sama by bylo divný. No nevadí. Nakoupila jsem si strašně moc věcí. No podle toho taky vypadá moje peněženka.

Domů jsem dojela odpoledne. Dneska jsem si to strašně užila. Hlavně můj mozek aspoň na chvilku vypnul což je dobře. Teď sedím v pokoji a napadlo mě, že bych si mohla přečíst nějakou knížku. Ráda čtu ale teď jsem na to nějak neměla čas. Zalezla jsem si s knížkou a horkou čokoládou do postele, opřela se o zeď a přikryla se dekou. Aww... Jak já tohle prostě miluju! Četla jsem nějakou romantickou. Někdy bych chtěla zažít taky to co hlavní hrdinka. Najít si kluka, kterej bude dobrej jen pro mě. Zažít taky nějaký svůj příběh. Třeba to někdy přijde...

"Crrrrrr... Crrrrrr... Crrr" uslyšela jsem tohle.
"Jdi už do hajzlu" zakřičela jsem, vzala mobil do ruky a hodila s ním o postel hned po tom co jsem budík vypla. Normálně taková nejsem ale tenhle zvuk mě dokáže strašně naštvat. No jo už je vlastně ráno. Noc zase utekla stejně rychle a máme tu další, krásný, školní den. No co víc si přát že? Jediný co mě ještě drží nad vodou je to, že už je středa. Když jsem vstala, pokračovala jsem do kuchyně. Seděla tam Ell ale mamku jsem nikde neviděla.
"Kde je mamka?" zeptala jsem se a u toho si zívla.
"V práci. Máš mě odvíst do školy" odpověděla mi a nacpala si do pusy lžičku plnou cereálií. Jen jsem otráveně přikývla a vydala se zpátky k sobě.

Chvíli po půl osmý jsem stála na chodbě a čekala na tu malou příšerku. Co jí zase tak dlouho trvá?
"Ell?" křikla jsem po ní. Nic se neozývalo.
"Halooo Ell?! Pojď, musíme už jet!" křikla jsem znovu ale ještě víc nahlas. Opět se mě nedostala žádná odpověď. Až po chvilce jsem uslyšela kroky a viděla Ell, která sbíhala schody. Měla úplně červený obličej. Asi plakala. Chudinka moje malinká, ale proč?
"Ell stalo se něco?" zeptala jsem se opatrně.
"Jen, že maminka si mě teď vůbec nevšímá a ty taky ne. Pořád jsi sama a mě už nemáš ráda" vzlykla u toho. Tak tohle mě hodně bolelo. Opravdu si myslí, že bych jí nemohla mít ráda? Moji malinkou, milovanou sestřičku?
"Ellinko tohle ale není pravda. Vždyť já tě mám nejradši na světě. Mám tě moc ráda, akorát mám teď hodně starostí víš?" řekla jsem ale začala brečet taky. Nevěděla jsem, že se cítí takhle odstrčená. Ell po mě skočila a objala mě.
"Půjdeme po škole na hřiště Rosie?" udělala na mě psí oči.
"Jasně, že jo. Cokoliv budeš chtít. Ale teď už pojď nebo příjedem pozdě jo" ještě jsem ji dala pusu do vlásků a podala mikinu. Dneska je venku docela pěkně. Mimochodem můj outfit vypadal takhle.

Nastartovala jsem auto a vyjeli jsme. Nejdřív jsem Ell odvezla do její školy a potom jela k té mé. Zaparkovala jsem a vydala se dovnitř.
"Ahoj Rosie" řekl někdo a chytl mě okolo ramen. Cukla jsem sebou, jelikož jsem se dost lekla a podívala se na dotyčného. Byl to Will.
"Ahoj Willíku, takže už se na mě nezlobíš" zasmála jsem se. On jen zavrtěl hlavou a pak mě pevně objal.

Naší pozornost ale upoutalo něco úplně jiného. Prošel okolo nás Justin. Vypadal hrozně. Měl monokl na oku a roztržené obočí. S kým se zase sakra rval? A hlavně proč?
"Co zase dělal?" zeptala jsem se Willa a protočila nad tím očima.
"To fakt netuším ale asi dostal pěkně do huby" zasmál se. Mě to moc vtipný nepřijde, že se pořád s někým mlátí ale fajn no. Už jsme se chystali k odchodu, když v tom přišel i Harvey. No to si děláte prdel? Vypadal ještě stokrát hůř než Justin. Oni se porvali?! Doprdele to ten Justin nemůže přestat všechny mlátit. A zrovna Harvey si to nezaslouží.

"Myslíš, že se porvali?" zeptal se mě Will.
"Jasně, že jo ale tentokrát to ten idiot dost přehnal!" řekla jsem dost naštvaně a rozešla se směrem k němu. Will mě ale chytil za ruku.
"Rosie co to děláš sakra?!" zeptal se vystrašeně. Vytrhla jsem se z jeho sevření a pokračovala dál za Justinem.
"Rosiiieee?!!!" volal na mě pořád Will. Já ho vůbec nevnímala a šla si dál. Mám hodně velkou trpělivost ale tentokrát si něco vyslechne. Mám toho už dost. Jsem na něj pořád až moc hodná ale to skončilo. Tohle dělat nebude...

Omlouvám se, že dlouho nic nevyšlo ale prostě teď nemám absolutně čas. Taky mě to štve ale nic s tím neudělám. I tak doufám, že se líbí. Miluju vás!