Pohled Justina
Konečně je aspoň víkend. Dneska jsem spal až do oběda a klidně bych ležel dál, kdyby mě nevzbudil tátův hlas. Volal na mě ať jdu na oběd. Doplazil jsem se do kuchyně a nabral si na talíř nějaký špagety co dělala Bethany. Nebyly zas tak strašný jako obvykle a tak jsem to nějak pozřel. Dýl jsem se tady nezdržoval, hned jak jsem to snědl, jsem se vrátil k sobě. O přítomnost těch dvou fakt nestojím. Navíc fotr je na mě pořád nasranej. Což ale není žádná novinka, on je nasranej pořád. Hodil jsem sebou zpátky na postel a přemýšlel co budu dělat. Byl víkend a to jsem vždycky oba dny chodil na párty. Možná bych měl jít i dneska. Aspoň se odreaguju a nebudu tady sedět a koukat do zdi. Večer je něco u kluků ze čtvrťáku, tak tam asi půjdu. Tyhle jejich párty většinou bývaj nejlepší ale naopak i plný průserů a věcí ne úplně pro každýho. Nejen, že jsou tam tuny chlastu ale tak ty jsou všude, ale i tráva a občas drogy. Což já brát nebudu, užil jsem si toho už dost. Nebo tam třeba taky vidíte jak si to skupinka lidí mezi sebou rozdává na gauči. Moc hezkej pohled ale já už si zvykl.S Chrisem jsem se domluvil, že ho mám vyzvednout u něj okolo sedmý. Chce tam být až dýl a já mám i většinou zpoždění jak kráva, takže to vidím, že tam dojedem stejně nejdřív v osm. Sedl jsem si k oknu a zapálil si. Začal jsem ještě víc kouřit. Krabička denně je u mě teď tak nějak normální. Což nebývalo ale je to tak. Většinou když mám nějakej problém a nebo jsem v prdeli, se mi nějaká moje závislost zvětší. Já to neřeším tak, že bych se svěřil lidem co mi je a povídal si o tom s nima ale začnu spíš dělat něco špatnýho ještě víc. Nejsem ten typ co si rád povídá o tom jak se cítí. Radši to řeším sám tímhle způsobem. Teď to jsou cigarety, předtím to byl alkohol. V jedný době jsem byl schopnej vypít i flašku vodky denně. A nebo jsem byl i závislej na sexu. Což u mě trvalo asi nejdýl a bylo to nejhorší. Teď to jsou ty cíga prostě no. Vykouřil jsem tři a řekl si, že už to radši stačí. Abych nakonec ještě neskončil na dvou krabičkách denně. Musím se trochu hlídat.
Sedl jsem si k notebooku a hodil si nohy na stůl. Zkoukl jsem zrovna instagram a ostatní sociální sítě. Pustil jsem si nějaký písničky a do uší si dal sluchátka. Proklikával jsem storíčka co mě vůbec nezajímaly a pak narazil na tuhle fotku.
shit, maybe i miss u ...
Byla na ní Rosie a vypadala fakt smutně. Dala to tam před chvílí. Zarazil mě ten popisek. Co tím myslela? Ne to nebude o mě. Je to tam jen tak. To ona to mezi náma ukončila. Dávno na mě nemyslí což mi připomnělo i to, že jsem jí poslal tu věc. Nic mi na to neřekla, nenapsala, nezavolala, prostě nic. To mě akorát potvrdilo, že jí jsem jedno. Říkal jsem si, že se to třeba ještě nemuselo doručit ale posílal jsem to už před pár dnama. A navíc ještě ke všemu mi přišla zpráva, že se ten dopis doručil a byl převzat. Připadá mi to divný, protože ona by tohle nenechala jen tak nebo jsem si to aspoň myslel. Možná to před ní ten její kokot schoval ale to už jsem asi hodně paranoidní. Zas tak zákeřnej není. Prostě se musím smířit s tím, že jsem jí ukradenej a to co jsem jí poslal taky. Říkal jsem, že to nic nezmění ale aspoň v to doufal. Teď je mi už jasný, že je úplnej konec. Nemám čím bych to změnil. Kdyby to chtěla změnit ona, začala by něco dělat ale ne. Ona zapomněla, možná bych měl i já.
ČTEŠ
>do you remember?<
Fanfikce>Rosie je holka, co se jako malá musela přestěhovat s rodiči do Kanady. Musela opustit své přátele ale hlavně nejlepšího kamaráda Justina, se kterým trávila dřív všechen svůj čas. V Kanadě začala nový život a postupem času byla zase šťastná. Na Just...