>Rosie je holka, co se jako malá musela přestěhovat s rodiči do Kanady. Musela opustit své přátele ale hlavně nejlepšího kamaráda Justina, se kterým trávila dřív všechen svůj čas. V Kanadě začala nový život a postupem času byla zase šťastná. Na Just...
Škola mi dneska vážně neutíkala. Nechápu, že pět hodin mi může připadat jako věčnost. Prostě se mi tady nelíbí. Už to nikdy nebude stejný. Kanada je Kanada. Jediný na co jsem se tady těšila byl ten zasranej idiot Justin. To jsem se teda měla proč těšit co?
Dneska jsem k nám pozvala Jullie a Zoe. Nechci se celý odpoledne nudit a navíc si potřebuju s někým nutně pokecat. Jo Will je super ale je kluk. S holkama se drbe líp. "Můžem jít?" zeptala jsem se jich když jsme byli po obědě. Dneska jídlo nic moc na to, že ty špagety předtím byly úžasný. "Jo jasný" řekly sborově a my se vydaly na cestu k nám.
"Jak je to ještě daleko?" zeptala se Jullie a dělala dost znuděnou. "Už jen asi 5 minut. Vždyť jdem jen chvilku" musela jsem se zasmát. "Slyšíš Julietto! Seš líný prase.." křikla po ní Zoe a všechny tři jsme dostaly záchvat smíchu.
Holky pořád sledovaly něco na mobilu a já si to tady prohlížela. Sledovala jsem auta, která okolo nás projížděla. A taky všechny domy co jsme míjely. Když v tom u nás zastavilo nějaký černý auto.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mělo lehce zatmavený skla, takže jsme řidiče neviděli. Jenomže on si pak stáhl okýnko a mě se vyskytl pohled na toho blonďáka. Na toho kluka, kterého bych nejradši nikdy znovu nepotkala. "Ó můj bože Zoe!" Jullie začal pištět. "Čum! To je Bieber, zastavil přímo u nás" Julls svůj hlas radši trošku ztišila a podívala se přitom na Zoe. Připadalo mi jako kdyby vyšilovala radostí. Možná se jí líbí. Co já vím, ale brzo to zjistím!
"Kampak ROSIE?" zeptal se a to jméno dost zdůraznil. Tak super. Už ví jak se jmenuju. "Já se tak ale nejmenuju" snažila jsem se ho nějak přesvědčit. Musela jsem se podívat na holky, které stály za mnou. Celou situaci nechápaly a jen na nás čuměly. "Nejsem blbej prdelko" mrkl na mě. "Přestaň mi říkat prdelko, pusinko a nevim jak dál. Jsi jen debil co si o sobě moc myslí. Táhni tam odkud jsi přišel. A nebo se rovnou běž spláchnout do hajzlu. Stejně nikam jinam nepatříš ty idiote" zakřičela jsem na něj. Už mě tak strašně štval. Ne to je slabý slovo. On mě přímo sral! To jeho chování je neuvěřitelný. "Tohle jsi asi neměla dělat" řekla mi potichu Zoe. A měla pravdu. Měla naprostou pravdu. Justin vylezl z auta a vypadal dost agresivně. Šel ke mě dost rychle a naštvaně. Já se ho začala bát a proto jsem couvala. Jenomže on se ke mě pořád přibližoval. Každým krokem vypadal víc a víc naštvaně. "Takže teď se mě bojíš jo? To sis měla rozmyslet dřív co uděláš!" zakřičel a když už byl u mě vlepil mi strašnou facku. Já se okamžitě chytla za tvář do které mě uhodil a sedla si na zem. Celá jsem se klepala a začala nekontrolovaně brečet. Jak mohl? Jak mi tohle mohl udělat?
Holky ke mě okamžitě přiběhly a začaly mě utěšovat. "Připadá ti tohle normální?" Jullie na něj začala křičet. "Uhodit holku je fakt ubohý, jdi pryč Justine!" šťouchla ho do hrudi a on odešel zpátky k autu. Jullie naštěstí Biebera úplně odehnala, protože jsem se na něj po tomhle už ani podívat nemohla. Byla jsem z toho hotová. Nemohla jsem se skoro ani zvednout. Nečekala bych to od něj. Tohle fakt ne.
S holkama jsme došly k nám domů. Neměla jsem teď na nic náladu. Že jsem radši nedržela hubu. Proč jsem mu zase něco říkala když jsem věděla, že to nedopadne dobře? "Jsi v pohodě Rosie?" zeptaly se mě opatrně holky. "Teď už jo" řekla jsem a u toho si utřela pár slz. "Ty se s ním znáš?" zajímala se Zoe. "To je na dlouho" "Děláš, jakobysme někam spěchaly" uchechtla se Julls. Byla zase stejně zvědavá jako vždycky, ale na druhou stranu nevidím důvod jim neříct pravdu. "Přesně tak. Takže to vyklop" řekla Zoe. Musela jsem se jim zasmát. Přesně tohle jsem potřebovala. Dvě praštěný kámošky.
"No takže začalo to takhle. Do svých šesti let jsem tady v LA bydlela. S Justine jsme byli nejlepší kamarádi. Jenomže pak jsem se odstěhovala do Kanady a my přestali být v kontaktu. Já na něj nezapomněla ale on na mě jo. Pak mi máma oznámila, že se vracíme zpátky. Nechtěla jsem se vrátit ale těšila jsem se až ho zase uvidím. No jenomže on se teď chová takhle. A nepamatuje si mě. Proč se teď vlastně takhle chová?" zeptala jsem se holek, protože by mohly třeba něco vědět. "Tak to nás mrzí. Nechová se takhle z nějakýho důvodu. Prostě se mu to spíš líbí a připadá si drsnej. Je jako magnet na holky a to se mu taky líbí. Hlavně Kylie se na něj sápe a řekla bych, že jemu to nějak nevadí. Je za to spíš rád, že ho každá chce. A, že si stačí lusknout a všechny mu naskáčou do postele" vysvětlila Zoe. Jullie teď mlčela a celou situaci jen tiše sledovala. Ale tohle snad nemyslí vážně?! Já chci zpátky starýho Justina .. "Mrzí mě, když tohle slyším" povzdechla jsem si. "Spíš nechápu, že tě nepoznal. Jsi jeho nejlepší kamarádka, nemohl na tebe jen tak zapomenout" přitakala tentokrát Jullie. "Nejlepší kamarádi už dávno nejsme a ani už nikdy nebudem. Je to všechno pryč" po téhle větě se mi do očí navalily slzy. Holky si toho všimly a zase mě ihned objaly.
"Neboj, všechno bude v pohodě" snažily se mě utěšit. "Možná jo, ale já ho chci zpátky. Chci zpátky mého kamaráda a ne tohle hovado. Proč nemůže být všechno jako dřív?" řekla jsem a už se rozbrečela úplně.
Holky odešly až někdy k večeru. Drbaly jsme tady skoro celou školu. O Justinovi jsem se už potom bavit nechtěla. Musím ho nějak dostat z hlavy. Vždyť mě ublížil. A je mu to úplně jedno.
Nachystala jsem si věci na zítřek, najedla se a šla si lehnout. Dneska už v 9 což je docela brzo ale mám toho po dnešku fakt dost. Chvíli jsem koukala do stropu ale nakonec jsem usnula.
Líbal mě zase na krku. Stále jsem křičela a nevěděla co dělat. Byla jsem úplně bezmocná. Když se ale dostal k lemu mého trička, začala jsem ho mlátit. Nepomáhalo to. Bylo to jako kdyby nic necítil. To tričko ze mě strhl a já už se přestala bránit. Cítila jsem strašnou bezmoc a tak jsem jen ležela jako tělo bez duše.
Zase tohle?! Okamžitě jsem se postavila na nohy a ujistila se, že to byl jen sen. Ale proč se mi to zdá znovu. Kdy tohle sakra přestane? Kdy?!
Tak další kapitola i když je taková nic moc. Budu se opravdu snažit vydávat pravidelně ale uvidím jak to půjde. Střední prostě není zakladka a hlavně už nejsou prázdniny. Zítra bych ale měla mít chvíli čas tak něco napíšu. Chystám už i několik dalších knížek akorát teda nevím kdy to stihnu všechno napsat. Už jen tahle jedna mi dává dost zabrat. No nic. Mějte se a zítra 🖤
