>do you remember?<

>43 (i love her!!)<

Nevěděla jsem co dělat. Jestli křičet, nebo dělat, že spím a nic jsem neslyšela jenže to nešlo. Říkala jsem si jestli to neřekl díky tomu, že je opilý ale dneska z něj žádný chlast netáhl. Určitě si něco málo dal ale opilej není.
"Co jsi to řekl?" nakonec jsem musela takhle zareagovat. Z mého hlasu šlo slyšet překvapení. Zvedla jsem se do sedu a on hned taky.
"Ty jsi to slyšela?" nevěřícně se na mě podíval a tahal se u toho za vlasy. Koukala jsem na něj jak smyslů zbavená a nevěděla co dál říct. Právě mi Justin Bieber řekl, že mě miluje?! Tyhle slova co nikdy v životě nikomu neřekl! Nechtělo se mi tomu ani věřit ale slyšela jsem to moc dobře.
"Neměla jsi to slyšet, myslel jsem, že spíš" dodal a koukal se do země. Asi byl dost zaskočený. Ale víc než já rozhodně ne.
"A myslel jsi to vážně?" zeptala jsem se. Je možný, že si ze mě celou tu dobu zase dělá srandu. Popravdě už nevím čemu věřit. Moc ráda bych mu věřila, ale už mě tolikrát zklamal a zradil.
"Ty mi nevěříš?" řekl docela smutně, nebo mi to tak aspoň připadalo.
"Tak fajn. MILUJU TĚ ROSIE!" řekl to znova ale tentokrát se mi díval do očí a hodně ty slova zdůraznil. Tohle je snad sen! Do očí se mi okamžitě navalily slzy. Musela jsem ho obejmout a to strašně moc pevně. Už ho nikdy nechci pustit! Prostě nikdy! Sladce a dlouze mě políbil a pak jsme si znovu lehli. Usínala jsem znovu na jeho hrudi ale teď už s tím krásným pocitem.
"Dobrou noc princezno" řekl ještě tohle a pak už jsem slyšela jen hlasité oddychování.

Ráno jsem se vzbudila ani nevím v kolik. Podívala jsem se vedle sebe a viděla spícího Justina. Vypadal tak nádherně. Konečně můžu říkat, že je můj. A nebo, je vlastně můj? Doufám, že po tomhle všem co se stalo už spolu normálně budeme.
"Zase mě sleduješ?" zamumlá svým ranním chraplavým hlasem a uchechtne se.
"Jak to víš?" zeptám se protože on ani neotevřel oči. Pak se na mě už podívá.
"Vím, že jsem neodolatelnej no" řekne zase tak povýšeně, což já úplně nesnáším. Jen se uchechtnu a dělám uraženou. Zvednu se k odchodu ale jeho dvě silné paže mi to nedovolí. Svalím se zpátky za ním a vzdychnu.
"To je neuvěřitelný" zasměju se a on na mě hodí nechápavý pohled.
"Co je neuvěřitelný?" zeptá se.
"Že po každý party skončím v posteli s tebou" řeknu a oba se zasmějeme.
"Jsi trdlo" v tom mi dá pusu. Já už vážně vstanu a vydám se ke dveřím.
"Nechoď Rosie" trošku si odkašle.
"Už musím, uvidíme se ve škole" dodám a pošlu mu vzdušnou pusu.

Jsem na cestě domů když v tom mi něco dojde. Doprdele kde jsem nechala Amy?! Já jsem vážně pitomá. Úplně vypatlaná. Co jsem to za kamarádku když jsem jí někde nechala? Kdyby tohle někdo udělal mě tak se dost naseru.

Vletím do svého pokoje a na posteli vidím Amy, která doteď asi spala.
"Co blbneš?" zeptá se ospale. Upss tak jsem ji vzbudila.
"Promiň, že jsem tě tam nechala" omluvím se jí a ona nad tím jen mávne rukou.
"Pohodka, ale budeš mi muset říct kde jsi doteď byla" řekne a pak se posadí. Teď nemám moc času, musím do školy takže ji to řeknu odpoledne.
"Řeknu ti to po škole. A jak ses sem vlastně dostala? Vždyť tohle město neznáš" teď mě to vážně začalo zajímat. Je to přece jenom divný.
"No ta Julietta mě doprovodila, když jsem tě nemohla nikde sehnat" dodá a já už jen kývnu. Zalezu si do koupelny kde se rychle osprchuju, vyčistím si zuby a namaluju se. Když mám všechno hotový, dojdu zpátky a vyberu si něco na sebe. Nakonec tohle.

Doufám, že mi v tom nebude moc zima.
"Sluší ti to" řekne Amy a líbne mě na tvář. Já ji jen poděkuju a pak se vydám do školy. Ona se tak má, že může být celý den doma. Nejradši bych byla s ní ale ve škole nemůžeme moc zameškat a tak tam musím jít. I tak se už těším na odpoledne. No vlastně až na ten výslech, to co se dozví se Amy asi líbit nebude.

Přijdu tam nějak okolo osmi. Jdu docela pozdě a tak si jen rychle vezmu ze skříňky to co potřebuju a utíkám do třídy. Máme matiku, která je docela v pohodě. Nikdy jsem s ní neměla problém i když už mě tolik nebaví.
"Takže ukažte mi ten váš domácí úkol" řekne učitelka a připraví si nějaký sešit i se svojí typickou červenou tužkou. Kurva já ho nemám. Už zase. Proč na to vždycky zapomenu? Asi to bude tím, že mám na starosti mnohem důležitější věci než počítat nějakej podělanej cosinus, kterej stejně nikdy nikde nevyužiju. Učitelka si nás začne obcházet po lavicích a když dojde ke mě ukážu ji jen prázdný sešit. Učitelka si povzdychne a podívá se do toho svého sešitu.
"To už je po třetí, dávám ti pětku!" řekne hodně nepříjemně, nasadí si brýle a pokračuje dál. No tak to díky! Cože jsem to říkala? Že mi matika nevadí? Omyl! Ode dneška ji nesnáším!!

Celou dobu jsem se dívala z okna a ty kecy o nějaký historii neposlouchala. Místností se ozval zvuk na který jsem čekala. A to zvonek. Dala jsem si věci do batohu a vyšla na chodbu. Zrovna byla pauza na oběd. Justina jsem celý to dopoledne neviděla. Jsou tři možnosti proč. Buď ani do školy nešel nebo se mi vyhýbá a nebo je někde s tou svojí partou. Asi to moc řeším.
"Nechceš zajít na kebab?" zeptal se mě někdo a já se otočila. Byl to Will.
"Jasně, proč ne" řekla jsem, zabouchla skříňku a vydali jsme se tam.

Chvíli panovalo ticho ale já ho pak prolomila.
"Viděl jsi dneska někde Justina?" zeptala jsem se a on se zamyslel.
"Myslím, že dneska ne" odpověděl a já na to nic neřekla. Tak asi není ve škole.
"Rosie?" zeptal se trošku nervózně. Nechápala jsem proč.
"Ano?" nadzvedla jsem trošku obočí.
"Je pravda, že ti Justin řekl, že tě miluje?" zeptal se a mě asi zaskočilo. Jak to ví?!
"Woow...drby se šíří fakt rychle" řekla jsem a on se zasmál. Mě do smíchu moc nebylo. Nechci vidět co se bude dít až se to dozví Kylie. Pokud to teda ještě neví.
"Věděl jsem to" Will se vítězně usmál.
"Co jsi věděl?" pohodila jsem rameny a čekala na odpověď.
"No že ti to řekne. Poznal jsem na něm, že tě miluje" řekl a hodil si ruku okolo mých ramen. Já se jen usmívala jako debílek. Udělalo mi to radost.

Po obědě jsme se vrátili do školy. Ostatní měli ještě hodinu a tak jsme museli být potichu. Došla jsem ke své skříňce a nemohla uvěřit tomu co na ní bylo. Byla tam fotka Justina a nějaký holky co jsou v posteli jen ve spodním prádle a líbají se. A pod tím bylo velkým bílým písmem napsáno: nikdy pro něj nebudeš jedinečná!!! Asi vím kdo v tomhle má prsty. V tom se chodbou rozezněl zvonek. Chodba byla najednou plná lidí. Jo tohle jsem teď fakt potřebovala.
"Ale ale...Ty sis myslela, že to myslí vážně viď?" řekla Kylie když přišla za mnou a začala se strašně smát. Bylo mi jasný na co naráží. Okolo nás se najednou objevilo strašně moc lidí co si pořád něco šeptali a nebo se smáli. Bylo to fakt nechutný. Neměla jsem odvahu vyslovit ani slovo. Pak se všichni začali někam otáčet.
"Co se tady děje?" zakřičel někdo, koho hlas jsem moc dobře znala. Justin. Protlačil se tím davem lidí a šel hned za mnou. Když viděl na co všichni tak čumí, okamžitě to strhl a zmačkal.
"Takže mi říkáš, že mě miluješ a pak děláš tohle?" vyhrkla jsem to ze sebe dost smutně a chtěla odejít pryč. Nejlíp úplně zmizet. Ostatní si nás natáčeli a pořád se strašně tlemili.
"Už mě to nebaví... Tak poslouchejte všichni! Nevim kdo tohle udělal a teď to nebudu řešit. Nebaví mě tyhle věčný kecy! Každej si říkejte co chcete a třeba se poserte z toho co teď řeknu. Miluju Rosie a jestli někoho jen uslyším jak jí pomlouvá tak se mnou bude mít kurva velkej problém!" zakřičel na všechny Justin a najednou nikdo ani nepromluvil. Šel ke mě, chytl mě za ruku a odvedl mě pryč ode všech.

"Děkuju" řekla jsem, on mi utřel těch pár slz z tváře a objal mě. To co teď udělal bylo fakt nádherný!!

Hah... Mám tu někoho kdo mění názor na Justina, nebo si i tak myslíte, že to je bezcitnej hajzl? :D