>do you remember?<

>88 (time to forget)<

Konečně uplynul další debilní týden v debilní škole a je zase pátek. Vlastně nevím jestli je to dobře, protože to znamená celý víkend s Lucasem a tahle představa se mi už tolik nelíbí. Asi se divíte, že s ním ještě jsem. Upřímně já taky ale už to jako vztah vážně neberu. Kdybych mohla, poslala bych ho do prdele a už se s ním nikdy neviděla. Ach bože, kéž by to bylo tak jednoduchý. Kéž by bylo všechno v životě tak jednoduchý. To co jsem udělala před pár dny s tím chlastem doteď nechápu. Prostě jsem se rozhodla, že se nebudu už ničit. Cokoliv co v život udělám, mi připadá, že je špatně a takhle to zůstat nemůže. Jsem sice zničená ale to neznamená, že tak musím zůstat navždy. O prázdninách začnu zase žít jako dřív. Najdu si nějakou brigádu a pak si koupím aspoň nějaký menší byt a nebo prostě budu klidně i v hotelu ale s Lucasem tady zůstávat už nechci. Všechno co se stalo potřebuju smazat a začít odznova. Sice už asi po třetí ale musím zapomenout na minulost. Znamená to taky zapomenout na Justina ale beze mě mu bude líp. Asi jsme spolu prostě neměli skončit a každý máme být jinde a s někým jiným.

Seděla jsem u stolu a dívala se z okna, když jsem zrovna zahlédla pošťáka. Něco nám házel do schránky. Zvedla jsem se a chtěla pro to jít ale Lucas mě předběhl.
"Já pro to dojdu, jdi se zatím nachystat do školy" řekl a s úsměvem pro to doběhl. Tak fajn, jdu na sebe něco hodit ať už můžem jít. Zvolila jsem tohle. Nic extra se mi zrovna vymýšlet nechtělo.

V koupelně jsem si namalovala rty červenou rtěnkou a ještě si upravila vlasy.
"Rosie asi tady taky máš nějakej dopis" uslyšela jsem jak na mě zespod volá Lucas. Zavřela jsem za sebou dveře a vydala se dolů.
"Pro mě? To jako od koho?" volala jsem na něj, když jsem sebíhala schody. Vážně mě tak nějak nedocházelo kdo by mě mohl co napsat nebo poslat. Však dopisy teď už nikdo nepíše. Jsou skoro mrtvý.
"No...ehm já se spletl. Promiň jsem nějak mimo, žádnej dopis tady nemáš" řekl dost zvláštně a odnesl si několik dopisů nahoru a pak jsme se vydali do školy. Nechápu jak se mohl splíst. Přece musel mít důvod mi říct, že mi někdo něco poslal a teď nic. Ale tak stane se. Nebudu řešit kraviny. Jen doufám, že mi něco netají.

Ve škole jsem se hlavně snažila neusnout, což se mi vážně nedařilo. Známky se dneska konečně uzavíraj a můžu vám říct, že takhle zkurveně blbý vysvědčení jsem ještě nikdy neměla. Jedna velká katastrofa. Absolutně nechápu co jsem dělala ale všechno co jsem mohla, jsem posrala. Málem jsem ani děják nedala na čtyřku a propadla. To by mě už asi vážně jeblo. Radši se nebudu chlubit, protože fakt nemám čím. Je mě z toho pohledu na ty známky akorát tak blbě. Ještě, že se nebavím s mámou, což už asi ani nikdy nebudu, jelikož jí nesnáším, protože kdybych se s ní bavila tak by mě za tohle zabila.

Po škole jsem se vydala na cestu domů. Chtěla jsem si dát do uší sluchátka ale něčí hlas mě vyrušil a tak jsem jen zůstala stát na místě a poslouchala.
"Můžem si promluvit?" zavolala na mě Amy ale její hlas zněl dost nepřátelsky, což mě docela zaráželo.
"Woow ty jsi ještě nezapomněla, že existuju. Tleskám" řekla jsem ironicky a čekala co začne říkat ona. Nemluvili jsme spolu nejmíň měsíc a teď si chce najednou povídat? Lidi jsou fakt divný.
"Můžeš mi vysvětlit proč se poslední dobou chováš jak vypatlaná kráva?" nadzvedla obočí a já sotva popadla dech. Neměla jsem jí na to co říct. Radši jsem ani nechtěla. Nechtěla jsem tohle ani slyšet, protože zrovna od ní mě to zabolelo.
"Jsi úplně jiná než dřív. Lucas mi říkal, že jsi na něj protivná, věčně se s ním nebavíš a chováš se jak pipina s čím já souhlasím" neměla bych si to tak brát ale do očí se mi začaly hnát slzy. Tohle je vážně to, co potřebuje člověk slyšet když je na dně a ještě od někoho, koho má děsně rád. Tohle mě prostě zlomilo.
"Co chceš abych ti na to jako odpověděla?" zkřížila jsem ruce na prsou a snažila se dělat, že jsem v pohodě i když mě to dost zasáhlo. Připadá mi, že všichni okolo mě jsou najednou strašně falešný. Nebo je to vážně jen mnou? Říká se, že v nouzi poznáš přítele a mě došlo, že žádnýho nemám. Trpím už několik dní a není tu nikdo koho by to aspoň trochu zajímalo. Není tu nikdo s kým bych si o tom mohla promluvit a svěřit se mu. A to je ten nejhorší pocit na světě.
"Jsi fakt píča. Nevím jestli s tebou tohle udělal ten tvůj úžasnej kretén Justínek ale měla by ses vzpamatovat. A víš co ti řeknu? Lucas má na lepší. Ty si takovýho kluka nezasloužíš. Nesaháš mu ani po kotníky. Pokud ti není Lucase líto jak se trápí kvůli tvýmu zasranýmu chování a kvůli Justinovi, tak jsi fakt bezcitná svině. A víš co, shnij si s Bieberem třeba v pekle!!" zařvala to na mě a pak utekla pryč. Nevím co tohle mělo znamenat ale já už vážně nemohla. Že se ke mě bude takhle chovat i moje nejlepší kamarádka by mě nikdy nenapadlo. Proč se každej zastává Lucase? Máma, Amy, kdo přijde další?! A proč si každej o Justinovi myslí, že je to bezcitnej čurák? Nikdo nikdy nebude vědět co jsme mezi sebou my dva měli. A, že toho nebylo málo. Kluci jako Lucas jsou možná kreténi ale holky uměj být fakt zlý. A i z nejlepší kamarádky se časem může vyklubat pěkná svině. Tohle jí nikdy nezapomenu. Ublížila mi a to když mi bylo zrovna nejhůř.

Vrátila jsem se domů a to hodně rychle. Uvědomila jsem si, že dneska je to přesně týden co jsem opustila Justina. Je mě z toho tak smutno. Ze všeho je mě tak do breku. Tak strašně bych s ním chtěla být, obejmout ho a políbit ale nemůžu. Nechci s ním být za máminými zády. Chtěla bych s ním být už konečně v klidným vztahu a aby s tím ostatní byli v pohodě ale to se asi nikdy nestane. Potřebovala bych ho teď nutně tady, protože vím, že on by mě povzbudil a zajímal by se o to jak mě je. Zajímal by se o to, že mi ublížil člověk, kterýho jsem milovala. A když jsem ztratila už i Amy tak vážně nemám vůbec nic. Vždycky jsem si myslela, že mám hodně přátel ale to bych si přece nepřipadala tak sama. Pravda je taková, že můj pravej přítel byl jen jeden.

Večer jsme si s Lucasem objednali pizzu, protože se nám, nebo spíš mě nechtělo nic vařit. Sledovali jsme v televizi nějakej debilní film a zase mlčeli, což u nás bylo už na denním pořádku.
"Proč jsi poslední dobou tak divná? Co se ti stalo?" zeptal se mě ale já mu neodpověděla. Nechtěla jsem. Nechtěla jsem nic. Chtěla jsem být jen sama ale to je v tomhle baráku nemožný a on to nikdy nepochopí.
"Tak sakra Rosie můžeš se mnou aspoň mluvit, když už mě nechceš dát ani pusu?!" jeho hlas se postupně zvyšoval a já se cítila nepříjemně. Zničeně jsem se koukala do zdi a zadržovala slzy.
"Rosie prosím, já ti chci pomoc ale nevím jak" Lucasi pochop už konečně, že ty mě nepomůžeš. Ani od tebe žádnou pomoc nechci.
"Tak Rosie!" zakřičel a já se ho strašně lekla. Byla jsem tak přecitlivělá, že ze mě ty slzy vyletěly úplně sami.
"Prostě já nevím... Cítím se zničená, unavená, bezmocná. A dneska jsem se strašně pohádala s Amy a prostě asi je konec" odpověděla jsem mu když to tak nutně potřeboval slyšet ale stejně si myslím, že mu to je u prdele.
"Ale to přejde prosim tě, nedělej z toho takovou vědu. Kamarádky se vždycky pohádaj a pak je to dobrý" totálně mě odbyl a došel si do kuchyně pro pití. Tohle mi naprosto stačilo. Říkala jsem, že se o mě nebude zajímat. On nechápe co prožívám. On nechápe jak špatně mě je. On nechápe jak strašně mě to všechno bolí a jak hodně zničená jsem. Nechápe nic. Nechápe mě.

Doběhla jsem do ložnice a vzala do ruky mobil. Sedla jsem si na kraj postele a začala psát zprávu.

Me: Vím jak jsem ti tím co jsem udělala ublížila ale odpusť mi to prosím. Nevím co mám bez tebe dělat. Nikdo mě nechápe a jsi jedinej co se o mě ještě aspoň trochu zajímá. Nemůžu tě ztratit Justine. Tak moc bych s tebou chtěla být, tak strašně moc! Kdyby to bylo tak jednoduchý, hned bych sedla do prvního letadla a už tě nikdy neopustila. Ale život je složitej. Jen chci abys věděl, že tě miluju a strašně moc potřebuju. Vždycky budu.

Dopsala jsem zprávu a ještě chvíli přemýšlela jestli to odeslat. Už jsem to skoro udělala ale nakonec jsem to celý smazala a mobil hodila na postel. Nemohla jsem to odeslat. Nemůžu to dělat ještě složitější. Nemůžu mu ničit život ještě víc. Chci aby byl šťastnej i kdyby to mělo být s někým jiným než se mnou. Miluju ho ale asi je na čase na všechno zapomenout...

Už jen posledních pár kapitolek a bude konec. Přes týden se to pokusím dopsat a o víkendu vyjde ta úplně poslední :)