>Rosie je holka, co se jako malá musela přestěhovat s rodiči do Kanady. Musela opustit své přátele ale hlavně nejlepšího kamaráda Justina, se kterým trávila dřív všechen svůj čas. V Kanadě začala nový život a postupem času byla zase šťastná. Na Just...
Je středa a tím pádem i poslední den školy. Začínají nám prázdniny a já nemůžu být víc nadšená. Tak strašně jsem se na tenhle den těšila. Tak strašně se těším až odtud dneska odpoledne vypadnu. Podívala jsem se vedle sebe a viděla Lucase, který ještě spal. Byla jsem tak ráda, že se včera večer nic nestalo. Že mě neznásilnil. Nechala jsem ho spát a vstala z postele. Aspoň v tenhle den chci vypadat trochu dobře a tak mi příprava zabere víc času. V koupelně jsem si udělala ranní hygienu a začala se malovat. Vlasy jsem si nechala přírodně, jak je mám vždycky a jen jsem si je učesla. Přešla jsem ke skříni s oblečením a vytáhla z ní šaty. Byly takový roztomilý a letní. Boty jsem už tolik neřešila, chtěla jsem aby byly hlavně pohodlný a tak žádný podpatky nepřipadaly v úvahu. Vypadalo to celý nějak takhle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem byla nachystaná, vzbudila jsem i Lucase aby nezaspal. Chytl mě za pas a stáhl si mě k němu do postele. Jak já tohle nesnáším. Dal mi rychlou pusu a pak šel do koupelny. Tohle už je na mě fakt moc.
Vydali jsme se do školy zase pěšky a spolu. Já si dala do uší sluchátka abych ho nemusela poslouchat a nějak jsme tam došli. Každý jsme se vydali do své třídy a čekali na to než přijde učitelka. Viděla jsem Amy jak se na mě kouká. Ignorovala jsem to. Končím tady se všema lidma, tak ať se nikdo už o nic nesnaží. Ona se však zvedla a mířila si to směrem ke mě. Dělala jsem, že jí nevidím. "Můžeme si promluvit?" podívala jsem se na ní a viděla ten její smutný výraz. Teď jí to je líto? Má smůlu. "Ne to teda nemůžeme" řekla jsem a začala se dívat z okna. Myslím, že mi na to chtěla ještě něco odpovědět ale příchod učitelky jí to nedovolil. Sedla si zase na židli a všechnu svoji pozornost věnovala Dylanovi.
Po rozdání vysvědčení, jsme všichni šli před školu. Já si sedla na lavičku a čekala na Lucase. Půjdu s ním ještě domů a pak se začnu balit. Měli jsme jen jednu hodinu a já doufám, že někam s někým půjde a nebude doma celou dobu se mnou. Lepší bude když už se ani už potom neuvidíme a já prostě uteču. Bojím se, že kdyby tam byl tak by mě nepustil nebo tak něco. Ale já potřebuju pryč a to navždy. Pozorovala jsem ten papír co jsem svírala v ruce a říkala si jak můžu být tak blbá. Nejradši bych to tady hodila do toho koše vedle mě. "Rosie prosím, musím s tebou mluvit" uslyšela jsem holčičí hlas a hned mi bylo jasný o koho jde. Sedla si vedle mě a já viděla, že skoro brečí. "Víš já ti nechtěla ublížit, nechtěla jsem abys byla smutná ale měla jsem na tebe prostě vztek. Připadalo mi, že Lucase jen využíváš ale i pokud to tak je, je to jen tvoje věc a já na tebe neměla být zlá. Chovala jsem se jak kráva a ublížila ti. Strašně mě to mrzí Rosie. Chápu, že to už asi nebude jako dřív, to po tobě ani nechci ale mohla bys mi to aspoň odpustit?" asi v půlce toho co říkala se rozbrečela a mě jí bylo líto. Má pravdu, nikdy to mezi náma tak hezký jako dřív nebude ale omluvila se. A šlo vidět, že to vážně nechtěla udělat a já ji nechtěla trápit. "Dobře, omluvu přijímám" řekla jsem a ona se na mě vrhla a objala mě. Sice mě to nepřišlo úplně vhodný ale objetí jsem jí oplácela. Musela jsem se tomu i trochu zasmát. "Mám tě ráda" usmála se na mě a utřela si slzy. Viděla jsem jak k nám jde Dylan a Lucas. Amy se rozběhla za Dylanem a my se s Lucasem vydali zpátky domů.
