>Rosie je holka, co se jako malá musela přestěhovat s rodiči do Kanady. Musela opustit své přátele ale hlavně nejlepšího kamaráda Justina, se kterým trávila dřív všechen svůj čas. V Kanadě začala nový život a postupem času byla zase šťastná. Na Just...
O dva měsíce později - duben Konečně už je půlka dubna pryč. Za 2 dny má moje mamka narozeniny a já jí chci překvapit a plánuju, že za ní přiletím. Určitě to nebude čekat a já miluju když je někdo takhle překvapenej. Přemýšlím, že s sebou vezmu i Lucase. Za tu dobu jsme se hodně sblížili a já si neumím představit jen jedinej víkend bez něj. Mám pocit, že jsem se znovu zamilovala. Předtím jsem si nebyla jistá ale teď už vím co chci. Chci jeho a jeho lásku, protože se s ním cítím strašně dobře. Je obrovské štěstí mít někoho, kdo ti podá ruku, obejme tě a utře ti slzu, když se necítíš dobře. Navíc on je ten typ kluka co chcete představit mamce. Něco jako jsem říkala o Dylanovi, tak to on je. Je jedinečnej a mamce se bude určitě líbit. Tohohle kluka už bude mít ráda.
Letí se tam dlouho, tudíž chci abysme vyletěli dneska večer a byli tam zítra ráno. Sice má mamka narozeniny v neděli ale sobota bude na oslavu lepší. Doufám, že Lucas poletí se mnou. Ale pochybuju, že by to odmítl. Možná bude jen nervózní z toho, že se potká s mojí mamkou. Ale to nemusí. Ve škole bylo všechno docela v pohodě. Psali jsme hodně testů ale ze všech mám nejhůř trojku. Jsem prostě nejlepší. Bože jak já se na tu mamku těším. Dva měsíce a půl jsou prostě hodně. Aspoň jsem si začala zvykat, protože bydlet s rodičema třeba až do třiceti je hrozný.
"Lucasi?" zavolala jsem na něj když jsem ho viděla na chodbě. Zastavil se a šel ke mě. Políbil mě. Tak sladce. "Chtěla jsem se tě zeptat jestli bys se mnou nechtěl letět do LA? Mamka má o víkendu narozeniny a ráda bych jí překvapila, tak jestli poletíš se mnou?" zeptala jsem se a čekala na jeho odpověď. Byl zaskočený. "Poletím moc rád" usmál se a objal mě. Objímáme se pořád. Miluju ho. Vážně ho miluju. Říkala jsem, že to chce jen čas a všechno se to nějak vyřeší. A kdyby se někdo ptal na Justina... Připadá mi, že už je to všechno pryč. Neviděla jsem ho dva a půl měsíce a všechno se zlepšilo. Tak proto teď doufám, že se s ním v tom LA hlavně nepotkám.
Po škole jsem šla s Amy domů a všechno jí řekla. Vzala bych jí s sebou taky ale to už by bylo trochu divný. Začala jsem si do batohu balit pár věcí. "Rosie můžu se tě na něco zeptat?" byla hodně nervózní což ona nebývá. Tak to mě zajímá co to bude za otázku když už i Amy je nervózní. "Jasně na cokoliv" odpověděla jsem a dál se věnovala balení věcí. Nebudu to brát moc když se v neděli vracíme a budeme tam vlastně jen jeden celej den. Takže batoh postačí. "Ty už jsi s Lucasem spala?" aha. Jakoby tak tohle jsem úplně nečekala. To mi připomíná, že bych mu měla napsat ať mě vyzvedne v 6. "Nespala. Vlastně ani s Justinem jsem nespala" teď jsem byla nervózní já. S nikým jsem ještě nespala. Ne, že by se nikdo nenašel ale pořád mi připadalo, že na to nejsem nějak připravená. "Počkej, ty jsi ještě panna?" nevěřícně se na mě koukala. Já myslela, že jí to tak nějak došlo už dřív. Možná to je blbý, že je mi 17 a já ještě neměla sex, když v téhle době prcají děti, kterým je někdy i 13. I takový případy znám. Nevěděla jsem co odpovědět. Jen jsem zakývala hlavou a trochu se stydila i když nebylo tolik za co. "Amy a bolelo tě to poprvý?" musela jsem se jí na to zeptat, protože ona má mnohem víc zkušeností než já. A já se pořád tak nějak bojím. "Ze začátku jo ale pak už to bylo v pohodě. Copak přemýšlíš, že se s Lucasem vyspíš?" zákeřně se na mě usmála. Vlastně je to takový zvláštní. Myslela jsem si, že Justin bude můj první. Že jemu daruju svoje panenství ale nakonec to bude Lucas. Možná, že jsem za to ale ráda. "Nikdy nevíš co se může stát" s těmito slovy jsem odešla a napsala tu zprávu Lucasovi.
Chvíli po šestý přijel a já se rozloučila s Amy a jejíma rodičema. Vzala jsem si batoh a nasedla k němu do auta. Cesta na letiště netrvá tak dlouho. Vlastně je to docela rychlý. Letí nám to v 8 a teď bude 7. Času máme víc než dost, zavazadla na odbavení taky žádný nemáme. Zašli jsme si ještě na jídlo do nějakýho malýho obchodu. Já si dala hranolky na kterých byl navrchu sýr, k tomu jsem si dala colu a ještě zmrzlinu. Lucas si dal to stejný ale ještě hamburger. Chtěla jsem si to zaplatit sama ale on trval na to, že zaplatí za mě. Bylo mě to takový blbý, protože za mě jídlo nikdy nikdo neplatil ale neprotestovala jsem. Když jsme nasedli do letadla a našli si svoje místa, bylo už půl osmý. Je dobrý letět takhle v noci aspoň se pořádně vyspíme i když v letadle to není zrovna nejvíc pohodlný. Položila jsem si hlavu na jeho rameno, dala si do uší sluchátka a usla během chvilky.
Pohled Justina :) "Půjdeš s náma dneska na tu party?" zeptal se mě Chris, který právě čekal před školou a kouřil. Z kapsy jsem si vytáhl krabičku cigaret a zapalovač. Jednu jsem si zapálil taky a sedl si na schody co tady byly. "To už je dneska?" myslel jsem, že je to až zítra. No ale ono to je vlastně jedno. "Počkej si až budou prázdniny. Už jen dva měsíce a budem dělat ty největší pařby kámo" jo přesně takhle to vypadalo minulý prázdniny. Taky, že jsme se několikrát skoro otrávili alkoholem. Když jeden den chlastáte jak hovada a druhej taky, není to úplně nejlepší.
Po škole jsem šel domů. Začal mi zvonit mobil. Ježiš zase Will. Poslední dobou mě pořád otravuje kvůli Rosie. Jenomže Rosie je pryč. Teď už vím, že definitivně navždy. Nezajímám jí. Nejdřív jsem přemýšlel jestli ji nemám říct, že to děcko není pravda, protože mi hodně chyběla, což mi chybí i teď ale ono je to už asi jedno. Stejně by to nic nezměnilo. Děcko nebo ne, zpátky by mě určitě nechtěla a to je jediný na čem záleží. Willovi jsem to nezvedl. Neměl jsem na to náladu.
Večer jsem se šel převlíct do něčeho normálního v čem budu moc jít. Hodil jsem na sebe nějakou vytahanou mikinu a roztrhaný uplý džíny. Měl jsem pořád nějak hodně času. Začíná to až v 8 a teď je půl. Lehl jsem si zpátky na postel a projížděl instagram. Byl jsem docela v pohodě dokud jsem nenarazil na tohle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo to její storíčko. Já... Já nevěděl jsem absolutně co dělat. Vyrazilo mě to dech. Ona má kluka!! A ten kluk nejsem já. A ještě tam píše, že jí zachránil život a, že ho miluje. Tohle mě zlomilo srdce na milion kousků. Pořád jsem tak nějak doufal, že mezi náma něco je ale teď? Je to celý v prdeli. Teď jsem si už stoprocentně jistej, že jsem jí u píči. Ani na blbý přání k narozeninám mi neodpověděla. Věděl jsem, že jí nemám psát. Prostě tohle je konec. Tohle jsem posral. Ale ono už se to ani zachránit nedalo.
Věděl jsem, že jí jednou uvidím jak drží za ruku někoho jinýho, někoho, kvůli komu už já nikdy nedostanu šanci. Už kvůli mě nebude po nocích brečet ale bude se smát díky němu. Bude mi to lámat srdce, když uvidím ten roztomilej úsměv na její tváři a uvědomím si, že už dávno nejsem jeho důvodem. Věděl jsem, že tohle přijde. Ale netušil jsem, že tak brzo.
Už jsem se zvedal k odchodu, když v tom mi zase začal zvonit ten zkurvenej mobil. Wille dej mi pokoj do prdele. "Co pořád chceš demente?" vyjel jsem po něm, protože mě to jeho nekonečný volání přinejmenším sralo. "Co ti zase jeblo?! Chtěl jsem ti říct, že se Rosie na víkend vrací do LA" řekl. Ona bude tady? Vážně se na chvíli vrátí? "Cože?!" překvapilo mě to. Fakt hodně. "A příště mi laskavě aspoň zvedni ten mobil. Už takhle bych ti to ani neměl říkat" no to by asi neměl. Ani nechápu proč mi to říká. Nechtěl náhodou abych se od ní držel dál? Nevím ale já se s ní vidět nechci. Nebo ne, že bych nechtěl spíš nemůžu. Nemůžu dělat všechno ještě horší. Seru na to. Má kluka a já jí vztah ničit nebudu. Zas takovej zmrd nejsem. Miluju jí až moc na to abych jí zničil vztah, ve kterým je šťastná. Ať je šťastná s ním když se mnou nebyla. Přeju jí to i když mě to užírá. Docela by mě ale zajímalo kdo ten kluk je. Ale mě zpátky vážně nechce, to už by něco udělala. A to je jediný na čem záleží. Že na mě zapomněla. Radši se půjdu pořádně ožrat a na nějakou Rosie taky zapomenu. Dělám to pro její dobro. I když jí pořád miluju nejvíc na světě. A i přesto všechno špatný a ty lži co neustále říkám, jakože mi to je jedno, bych jí chtěl zpátky. Chtěl bych jí zase cítit u sebe. Chtěl bych jí objímat a vědět, že je jenom moje. Miluju jí ale moje už dávno není. Je jeho... Já jí ztratil.
Justin jí miluje ale snažit se asi zatím nebude :(
