>do you remember?<

>35 (this heart is yours)<

Vytočil číslo záchranky a tak přibližně řekl kde jsme. Ten policajt už asi někam zmizel. Noo spíš doufám. Nemohla jsem s tou nohou skoro pohnout ale i tak jsem dělala, že to je v pohodě a, že už mě nebolí. Snažila jsem se vstát i když to skoro nešlo.
"Jussi, dívej jsem v pohodě, půjdu domů" řekla jsem a usmála se na něj.
"Ani náhodou, navíc už jsem zavolal tu záchranku, takže si sedni" řekl a i když nerada tak jsem ho poslechla. Vždyť má pravdu, s tou nohou stejně něco mám. Po chvíli jsme slyšeli houkačky a příjezd auta. Justin mě vzal do náruče a odnesl mě k nim. Do sanitky ho se mnou nepustili i když se začal fakt hodně rozčilovat a už byl na všechny zlej. Řekl, že teda půjde pěšky ale, že mě nenechá samotnou. Tohle je od něj hezký.

Přivezli mě do nemocnice a teď tady ležím na nějakým lůžku jak kripl.
"Takže slečno, jak se vám tohle stalo?" zeptal se mě nějakej moc příjemnej doktor. No celou pravdu mu rozhodně neřeknu.
"Prostě jsem běžela a špatně šlápla" odpověděla jsem.
"Jasně" řekl ten stupidní idiot dost otráveně. Tak proč se teda ptá když mi ani nevěří? Protočila jsem nad tím očima a dál na něj už kašlala. Něco si tam psal do počítače a hučel něco i do sestry. Ta pak někam odešla, když v tom se najednou rozrazily dveře. Stál v nich Justin, který ke mě hned přiběhl. Objal mě a dal mi pusu na čelo.
"Co má tohle být? Tady nemáte vůbec co dělat sakra!" zakřičel na něj ten doktor ale Juss ho ignoroval. Pořád se mě ptal jestli mě to moc nebolí, že to je kvůli němu a takový. Líbí se mi, že se o mě takhle zajímá a stará.
"Fajn, počkejte si tady než přijde sestra a odvede si vás na rentgen" řekl ještě ten doktor a pak bouchl dveřma a odešel.

Sestra už dlouho nepřicházela a tak Justin otevřel dveře na chodbu aby se podíval, jestli už nejde. Okamžitě s nimi ale zase bouchl a jeho výraz dost zvážněl.
"Rosie, máš tady mámu" řekl a já na něj vykulila oči. Vždyť já na ní úplně zapomněla. Někdo ji určitě musel zavolat, že tady jsem. Ale co jí mám sakra říct? Měla jsem být doma, utekla jsem oknem a o půlnoci ležím v nemocnici po honičce s policajtama. Tohle asi ne že?! Vážně nevím jak mám tenhle průser okecat, protože to asi ani nejde. Po tomhle mě už vážně zabije. Najednou se otevřely znovu dveře a stála v nich ona. Kurva!
"Rosie můžeš mi vysvětlit co...Proč je tady s tebou on?" chtěla se mě na něco zeptat ale když uviděla Justina, ani tu větu nedokončila. Doslova ho zabíjela pohledem ale to mě taky.
"Moc se omlouvám, za všechno můžu já" řekl Justin a snažil se všechno svést na sebe. Máma jen nadzvedla obočí a pokračovala dál.
"Tak to mi asi došlo když je tady s tebou. Jsi samej problém!" zakřičela na něj až mi ho bylo líto. Myslím, že i jeho to docela mrzelo.
"Mami dost!" zakřičela jsem na ní tentokrát já.
"Takhle se k němu chovat nebudeš, nic ti neudělal!" dodala jsem a máma z toho byla zase úplně mimo.
"Víš co dcerko? Dělej si co chceš" zařvala na mě, popadla do ruky kabelku a bouchla s dveřma jako ten doktor předtím. Tohle se opět povedlo.

S tou nohou nakonec ani skoro nic nemám. Jen je nějaká naražená ale prej to za pár dní přejde. Chodit normálně můžu ale neměla bych běhat a nebo tu nohu příliš namáhat a to je asi všechno. A co budu dělat teď? Hmm to je otázka. Jelikož je asi půlnoc, zítra se jde do školy tak bych měla jít domů. Akorát se celkem bojím jaký to tam s mamkou po tomhle dnešním rozhovoru bude.
"Chceš doprovodit?" zeptal se mě Justin když jsme vyšli z nemocnice.
"Ne to je dobrý" odpověděla jsem.
"Vážně to zvládneš?" zeptal se znova. Je roztomilý, že má o mě strach.
"Ano vážně to zvládnu" řekla jsem a usmála se na něj. Ještě jsem mu dala rychlou pusu a pak jsme se každý otočil na tu stranu kam jsme chtěli jít.

Došla jsem domů ale už se tam ani nesvítilo. Jo a možná vám je divný, že je mamka a Ell doma i když říkali, že odletí někam do Evropy nebo tak. Let se jim nakonec nějak zrušil a letí až za dva dny. Akorát teď úplně nevím jestli mě tady nechá samotnou. No to je jedno. Jen jsem se převlékla do pyžama a šla spát, protože mě dnešek fakt děsně vyčerpal. Přikryla jsem se mojí krásně teplou peřinou a snažila se usnout. Nakonec to nějak nešlo. Vždyť jsem byla unavená. A jen si lehnu tak jsem plná energie? Tohle nesnáším! Vstala jsem z postele a to strašně naštvaná. Otevřela jsem si dveře na balkón a vzala si na sebe mikinu. Sedla jsem si tam na židli a jen tak pozorovala hvězdy. Venku je už fakt hrozná zima. Ale těším se na Vánoce. Vždycky jsem je trávila s Justinem a teď budu taky. Konečně po těch několika letech je zase se mnou. Co víc si přát? Řekla bych, že teď mám naprosto všechno. Úplně všechno.