>do you remember?<

>42 (my heart stopped)<

Co tady dělá? Jak se tady vzala? Proboha to je tak úžasný.
"Co tady děláš?" řekla jsem když jsme se odtáhly z objetí. Moje oči naprosto zářily. Tohle je ta nejlepší věc co se mi mohla stát.
"Stýskalo se mi, tak jsem přijela" usmála se na mě a já tomu nemohla uvěřit. Ona za mnou jen tak přijela? Letěla přes dva státy jen kvůli mě? Jestli tohle není pravý přátelství tak pak už nevím.
"Jsi úžasná. Ani nevíš jak jsi mi chyběla" řekla jsem a samozřejmě jsme šly dovnitř. S kufrem jsem ji pomohla po schodech ke mě do pokoje a následně jsme si sedly na postel.
"Jen nemám úplně kde být tak..." hned jsem ji přerušila. Je jasný, že může bydlet u nás.
"Budeš tady se mnou, to je v pohodě" usmála jsem se na ní jako sluníčko a ona mi poděkovala.

Jen tak jsme ležely na posteli a za tu chvilku co tady je, jsme si už stačily říct snad vážně všechno.
"A co ten tvůj kamarád? Myslím, že Justin. Jo tak nějak se jmenoval" docela mě tímhle zarazila ale měla jsem tak nějak čekat, že se na to zeptá. Amy je hodně zvědavá ale já jsem zvyklá jí říkat úplně všechno, přece jen je to moje nejlepší kamarádka.
"Je to na dlouho" řekla jsem a snažila se tím tohle téma ukončit ale to by nebyla Amy kdyby prostě nechtěla vědět úplně všechno.
"Myslím, že máme času dost" uchechtla se a hodila mi ruku okolo ramen.
"Vážně to chceš vědět?" zeptala jsem se a ona jen kývla. Je mi jasný, že dřív nebo později to ze mě stejně vytáhne, tak proč ji to neříct teď.
"Tak fajn" dodala jsem a začala jí říkat každý detail.

"No tyvole hustý. Ale je to kokot. Čurák. Zmrd. Zajebanej zkurvys..." teď už jsem jí musela zastavit, protože se nějak moc rozjela. Což u Amy není dobrý. I tak jsem se tomu musela smát.
"To je v pohodě" řekla jsem ale moc přesvědčivě to asi neznělo.
"No tak to teda není. Ani náhodou. Tobě nikdo ubližovat nebude! Jen počkej až ho potkám... To ať si mě ani nepřeje píčus. Fuj!" zakřičela Amy a já věděla, že to myslí vážně. Teď bych mu fakt nepřála aby se s ní potkal. Ale to se nejspíš ani nestane.
"Taky mám jednu novinku" usmála se a já vykulila oči. Tak teď mě zajímá co to bude.
"Vysyp to!" křikla jsem a ona se mi začala smát. V tomhle jsme stejný. Obě stejně nedočkavý a strašně zvědavý.
"Vyspala jsem se s Dylanem" řekla a pak začala pištět jako malý dítě. Já se nejdřív zarazila ale pak jsem vyskočila z postele a začala řvát taky.
"Awwwwww" ozývalo se z našeho pokoje, div to neprobudilo sousedy.
"Počkej, počkej, počkej... Kdy se to stalo? A jste teď spolu?" vyptávala jsem se dál.
"Je to tak týden a ano jsme spolu" odpověděla mi. Strašně jsem jí to přála, protože Dylan se jí líbil už hodně dlouho ale vždycky mi připadalo, že on ji nechce. Asi jsem se mýlila. Nebo spíš určitě.
"Počkej a to ti nechybí když jsi od něj odjela?" ptala jsem se dál. Amy se jen zasmála.
"Jasně, že chybí ty trubko ale naše přátelství je u mě na prvním místě. Nikdy bych nedovolila aby se mezi nás dostal nějakej kluk a kvůli němu bych tě přehlížela. Prostě NIKDY!" ten konec hodně zdůraznila. No řekněte, jde ji nemilovat? Hádám, že lepší kamarádku nikdo nemá. Mám vážně štěstí, já vím.
"Miluju tě" řekla jsem a pak jsme se zase objaly.

Mimochodem Amy vypadá takhle.