>Rosie je holka, co se jako malá musela přestěhovat s rodiči do Kanady. Musela opustit své přátele ale hlavně nejlepšího kamaráda Justina, se kterým trávila dřív všechen svůj čas. V Kanadě začala nový život a postupem času byla zase šťastná. Na Just...
"Rosie to je v pohodě, nedělej z toho nějakou tragédii" řekl a protočil u toho očima. Tak dělá si ze mě srandu? "Jak, že z toho nemám dělat tragédii. Jsi normální sakra? Vždyť máš úplně modrý břicho" skoro na něj zakřičím ale pak mi dojde, že jsme vlastně v obchodě a tak trošku uberu na hlase. "Musíš pořád všechno řešit?! Nemůžeš si prostě všímat svýho a o mě se nestarat?" vykřikne na mě dost hnusně a pak mě vyhodí. Počkám na něj před obchodem, kde si nasraně sednu na lavičku. Já bych to tak neřešila ale ta modřina je velká jak kdyby ho někdo napadl prostě. Mám o něj strach, to je snad normální.
Po chvíli Justin vyšel z obchodu a jeho obličej byl už klidnější. "Justine, kdo ti to udělal?" naléhala jsem na něj dál. Jo vím, že ho to asi naštve ale já po něm chci odpověď! "Odvezu tě domů, je pozdě" řekne a mojí otázku totálně ignoruje. "Justine..." dodám a dívám se na něj. "Rosie... Nech to být, není to nic vážnýho, jen jsem se popral to já dělám běžně. Nikdo mě nemlátí neboj" řekne klidným hlasem a snaží se na mě usmát. Nechám to už být a dělám, že jsem mu to věřila i když ani náhodou. Z jeho očí jsem poznala, že lže. Tohle určitě nebude tak jednoduchý jak říká. Bojím se, že má nějaký problémy ale on mi nic neřekne.
Zavezl mě normálně domů a já vešla dovnitř. Pozdravila jsem mamku a Ell, které se koukali na nějakou vánoční pohádku. Řekla bych, že na Grinche. Zavřela jsem jim do obýváku dveře abych je nerušila, protože si v kuchyni budu dělat jídlo. Měla jsem fakt chuť na špagety ale jelikož jsem líný hovado tak jsem skončila u rohlíku se sýrem. Jídlo jsem si vzala k sobě do pokoje aby tam Amy nebyla sama. Otevřela jsem dveře a ona ležela na posteli se sluchátky v uších. "Tak co Chris?" lišácky jsem se na ní usmála a pak propukla v smích. Ona se zvedla do sedu a plácla se do čela. "Nic nebylo. Ani bych mu to nedovolila. Podle mě je to dost velkej hajzl" řekla a protočila očima. "Půjdeš zítra do toho aquaparku? Nemůžu tam jít jako jediná holka" hodila jsem na ní psí oči ale i tak si byla jistá, že na 99% půjde, protože to je prostě Amy. "Jasný, nenechám tě v tom. Navíc to bude určitě dost hustá zábava" řekne a já se jen zasměju. Celou tu dobu přemýšlím, jestli si s ní mám promluvit o tom dnešku, o Justinovi. Potřebovala bych slyšet i názor někoho jinýho ale asi to moc hrotím. Zapomenu na to a bude to lepší.
Ráno si vstanu dřív abych nemusela do školy tak utíkat. Všechno probíhá stejně. Pak si vyberu outfit a do batohu si hodím banán pro případ, že bych měla hlad. Na sebe jsem si vzala tohle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Divný, že mám zase růžovou co? Potom už se jen rozloučím s Amy a vydám se ke škole.
Celý den jsme se zase neučili, ale jen chystali nějakou výzdobu na zítřejší besídku. Bude to v tělocvičně, která je poměrně velká, takže by neměl být takovej problém, aby se tam vešlo asi přes 200 lidí. No uvidíme.
"Rosie..?" uslyšela jsem, že někdo volá moje jméno a tak jsem se hnedka otočila. Stála za mnou Jullie. Vypadala dost smutně, prostě nějak rozhozeně. "Copak?" snažila jsem se na ní povzbudivě usmát. "Mohla bys jít na chvíli ke mě prosím?" pronesla sotva slyšitelně. "Já.. no potřebuju s něčím poradit" zadívala se do země a nejistě přešlápla. Co se jí to k sakru stalo? Chovala se naprosto jinak, vždycky je tak veselá a plná energie, ale teď mi připadá spíš jako tělo bez duše. "Určitě, ráda ti pomůžu" odpověděla jsem a vzala jí okolo ramen. Už vlastně ani nevím, kde bydlí.
