>do you remember?<

>74 (i'll win her back)<

O pár dní později
Vrátili jsme se do Kanady až v pondělí. Dalo se to tak nějak očekávat. Já se nastěhovala k Lucasovi a teď spolu tak nějak bydlíme. Od toho víkendu se spolu ale moc nebavíme. Pozdravíme se, prohodíme mezi sebou pár vět ale to je asi tak všechno. Připadá mi to hodně divný na to, že spolu trávíme víc než dost času a prostě mlčíme. Vždyť u něj bydlím, mělo by to rozhodně vypadat jinak. Jak kdyby jsme se milovali. Ale my se nemilujem. Nebo asi já ho nemiluju, takže je to možná tím. Tenhle způsob života mi nevyhovuje ale vybrala jsem si ho sama a proto se s ním musím naučit žít ať už je jakýkoliv.

Dneska se mi do školy vážně nechtělo ještě víc než obvykle. Amy se poslední dobou víc věnuje Dylanovi než mě a to mě hodně mrzí i když jí chápu. Je to její láska a chce s ním trávit co nejvíc času. Nemám jí to za zlý jen jsem smutná z toho, že mě tak trošku přehlíží. Šla jsem si dát něco malýho k jídlu a rozhodla se, že zůstanu doma. Pustila jsem si na televizi nějakej seriál od Netflixu a prostě nic nedělala. Lucas už dávno odešel do školy. Jako vždycky, řekl mi jen, že jde a nic víc. Já mu těch posledních pár dní ani už moc na nic neodpovídám. Myslím si, že oba dva nějak tušíme, že je tenhle vztah v prdeli. V posteli vedle sebe spíme jak dva lidi co se neznaj. Já po nocích brečím a on prostě spí a nezajímá se. Možná, že je to ale lepší než kdyby se zajímal. Když jsme se poprvý seznámili a bavili se, bylo to jiný. Bylo to krásný a romantický ale teď je to o ničem. Lucas se změnil. I já se změnila. Dospěla jsem a pochopila co znamená láska a někoho opravdu milovat. Přijížděla jsem sem jako potrhlá šestnáctka unavená životem a vztahama s nadějí na nový a lepší život. Možná, že jsem si spíš měla dát do kupy ten starej.

Můj život je momentálně vlastně o ničem. Nemám kamarády, který jsem si myslela, že tady na mě budou čekat ale nakonec to tak úplně nebylo, nemám tady rodinu ani nikoho blízkýho a ani tady nemám někoho, koho bych doopravdy milovala, protože Lucas byl jedna velká unáhlená chyba. Vlastně celej můj život je plnej unáhlených rozhodnutí. A to je ten největší průser co já dělám a čím všechno poseru. Moc rychle se naštvu, zamiluju, odstěhuju a tak dál. Všechno vždycky udělám moc rychle bez rozmyšlení. Chci pryč z LA, poletím do Kanady. Chci zapomenout na člověka, kterýho miluju, najdu si dost slabou náhradu a myslím si jak to bude v pohodě. Proč tohle sakra pořád dělám, když vím, že je to akorát cesta do pekel? Nikam to nevede. Nikdy nezačnete šťastní novej život dokud si nedáte do pořádku ten starej. A přesně tohle jsem já neudělala. Všechno jsem tam nechala úplně rozházený a teď tady nemůžu být šťastná a musím myslet na ty věci tam. Unáhlená rozhodnutí jsou občas fajn ale nedělejte je moc často. Vidíte jak blbě to dopadá. Uděláte něco, čeho časem začnete litovat ale v tu chvíli už nebude cesty zpátky.

Po obědě jsem tady začala trošku poklízet. Utřela jsem všude prach, zametla chodbu a dala vyprat prádlo do pračky. Začala jsem vařit i něco na večeři, protože mám hlad a vím, že Lucas nic neudělá. Připadám si spíš jako jeho otrok než jako jeho holka. Jako uklízečka, služka a zkurvená kuchařka v jednom. A takhle to tady teď funguje. Pokud to neudělám já neudělá to nikdo. Upřímně jsem si myslela, že Lucas bude jinej typ kluka. Co holce se vším pomáhá a trošku jí uctívá a taky něco udělá aby si nepřipadala jako jeho osobní poskok ale ne. Je úplně jinej. Rád se nechá obskakovat. Jsem už unavená z tohohle vztahu. Jsem jak jeho matka když mu musím prát i vařit.

Když jsem měla všechno hotový, svalila jsem se na postel a na chvíli usla. Ale tak maximálně na pět minut, protože potom mě vzbudil Lucas.
"Krásně to tady voní" přišel do ložnice a chtěl mi dát pusu na tvář ale já uhla. To ho dost překvapilo.
"To už mi nedáš ani pusu?" zněl smutně ale i nasraně. Zaslouží si to? Chová se ke mě jak kdyby mě neznal a teď mě chce líbat? Já už nechci být ta blbá kráva co se sebou nechá dělat cokoliv co se komu zachce. Otočila jsem se k němu zády a neodpověděla.
"Co to s tebou je doprdele?!! Už toho mám dost!" začal řvát jak šílenej a mě se chtělo opět brečet ale rozhodla jsem se, že nebudu slabá. Neukážu mu, že se ho bojím a, že má oproti mě navrch.
"Ty něco povídej. Chováš se jak kretén a svádíš tady vinu na mě!" oplatila jsem mu to a on zalapal po dechu.
"Takhle se ke mě nebudeš chovat! Ne v mým domě!!" ještě zvýšil na hlasitosti. Páni tohle mu jde výborně. Přála bych mu aby mu ty jeho zasraný hlasivky praskly nebo něco takovýho.
"Fajn v tom případě odcházím" řekla jsem a běžela po schodech dolů. Chytla jsem kliku a vyběhla na ulici. Bouchla jsem za sebou dveřma a nechala toho idiota tam. Ať si tam třeba shnije a nebo rovnou chcípne. Je mi to už totálně u prdele.

Pohled Justina
Když jsem Rosie viděl naposled bylo mi jí fakt líto. Šlo hodně vidět, že se trápí. Nevím jestli jsem za to mohl i já tím co jsem jí dřív udělal ale nechtěl jsem jí takhle vidět. A další věc co nechápu je jak se mohla dát dohromady s takovým kokotem. Jo jak řekla, já jsem taky kokot ale on? Dělal věci co bych já nikdy neudělal. Jo jsem děvkař a rád si užívám zábavu s holkama a zneužívám je na sex ale nenutím je. Ony to vždycky chtějí. Nikdy bych nikoho neznásilnil. A vlastně od tý doby co je Rosie pryč jsem s nikým nespal. Nějak mě ten můj život co jsem žil předtím omrzel. Dřív se mi to líbilo, protože jsem nic jinýho nikdy nezažil a myslel si, že mít každou noc jinou holku je to nejlepší co si může kluk přát ale není. Přišla Rosie. Ukázala mi něco úplně jinýho. Něco co jsem neznal. Ukázala mi jak milovat. Ale opravdově milovat. Začalo se mi to líbit mnohem víc než to co jsem dělal předtím, protože tohle bylo tak nový a jedinečný. Nikdy jsem se s ní nevyspal. Neříkám, že bych nechtěl ale nevadilo mi to. Vůbec ne. Protože jsem se naučil jednu věc. Láska je něco jedinečnýho. Něco co můžete zažít jen s tou pravou osobou. Je lehký najít si někoho s kým se vám bude dobře spát. Ale je těžký najít si někoho koho budete opravdu milovat. Já tu osobu našel. Jednu za život. Byla to jen jedna jediná holka ze sta, který jsem měl. Jen ona mě dokázala udělat šťastným. Jen kvůli ní jsem se každý ráno po dlouhý době rád probouzel a konečně měl pocit, že můj život má smysl. Ona byla mým smyslem. Ona mi dala něco co nikdo jiný předtím. Ona mi dala záměr. Dala mi záměr zase žít a milovat. A tím mi dala všechno co jsem potřeboval a co mi chybělo. Je vůbec možný zapomenout na první lásku?

Však já už něco vymyslím. Musím, protože nechci žít navždy nešťastnej po boku s někým kdo pro mě nikdy nebude nic znamenat. Ztratil jsem jí ale udělám cokoliv abych jí zase získal zpátky. Cokoliv. Ona je moje všechno. A to se nikdy nezmění...