>do you remember?<

>9 (I want to fuck u)<

A je to tady. Nový školní rok. Začátek mého nového života o který jsem nestála ale co už. Když jen pomyslím na to co se všechno dnes může stát, nechce se mi z té postele vylézt. Možná přeháním ale začínat už podruhý od začátku je docela těžký. Navíc asi potkám Justina. Proboha fakt se bojim mé reakce až ho spatřím. A jeho reakce taky...

"Dobré ráno zlatíčko. Jak se těšíš do školy?" zeptala se mě mamka když jsem vešla do kuchyně.
"Mám být upřímná?" zeptala jsem se. Mamka jen kývla hlavou na souhlas.
"Vůbec" řekla jsem dost otráveně ale já mám fakt strach.
"Neboj Rosie, bude to dobrý. Nemáš se čeho bát" řekla a objala mě. Pak odešla za Ell do pokojíčku. Zůstala jsem v kuchyni sama. Otevřela jsem ledničku a vytáhla z ní jogurt. Dneska fakt hlad vůbec nemám. Potom jsem si po sobě umyla lžičku a kelímek vyhodila. Ještě jsem se napila vody a přešla do koupelny.

Začala jsem čištěním zubů. Pak to pokračovalo stejně jako vždy. Když jsem byla hotová, šla jsem do pokoje. Tam jsem se nalíčila a učesala si vlasy. Vypadalo to nějak takhle.

Vlasy jsem měla trošku vlnitý a líčení nebylo nějak extra výrazný. Jen ta červená rtěnka to zvýraznila. Ale k těm šatům se mi bude hodit.

A tohle je můj outfit. Šaty nenosím nějak často ale řekla bych, že na dnešek se to hodí. Do batohu jsem si dala mobil, sluchátka a takový potřebný věci. Dneska tam budeme jen dvě hodiny, vždycky to tak všude bylo takže toho nebudu brát s sebou hodně.

Asi do školy půjdu pěšky. Je pěkně tak se aspoň projdu. Bydlíme fakt kousek od ní takže to je fajn. Mám to od domu zhruba 10 minut. Šla jsem ulicí a všude se rozhlížela. Je to tady tak krásný sakra.

Pak jsem spatřila tu budovu. Moje srdce nabralo na rychlosti a cítila jsem, že moje nohy se podlamují. Stejně tam musím a tím, že tu budu stát, bát se a čumět si fakt nepomůžu. Vzchopila jsem se a vydala se ke vchodu. Otevřela jsem ty těžký dveře a vstoupila dovnitř.

Tahle škola je fakt obrovská. Ocitla jsem se v dlouhé chodbě plné lidí co si něco vytahují ze skříněk, povídají si a nebo hledají třídu. Asi bych měla jít za ředitelem ale jelikož za 6 minut začíná hodina, půjdu tam až o přestávce. Bez skříňky to chvilku zvládnu. Rozešla jsem se dál a hledala svoji třídu. Nikde jsem ji neviděla. Někoho bych se zeptala ale nikoho tady neznám. No nevadí, zvládnu to sama.

Pokračovala jsem stále chodbou a pak zahla doprava. Tam byla další chodba ale naštěstí už kratší. Všimla jsem si malé skupinky kluků ale nějak hodně pozornost jsem jim nevěnovala.
"Podívejte na ní kluci. Ta má dobrou prdel co?" řekl jeden z nich. Nějaký blonďák co ke mě byl otočený zády. Ostatní se začali strašně smát. Bylo to o mě protože žádná jiná holka tu nebyla. Blbečci...

Vstoupila jsem do své třídy a hned se na mě zadívalo několik tváří. Nebyl to úplně příjemný pocit. Hned jsem si všimla Juliette, která seděla vedle nějaký blondýny. Seděli ve třetí lavici u okna a ta za nima byla volná. Rychle jsem se k ní rozešla a sedla si. Batoh jsem si položila na židli vedle mě a nahla se blíž k lavici holek.

"Ahoj Jullie" pozdravila jsem ji. Ona se hned otočila a když mě spatřila, usmála se.
"Jee, ahojky Rosie" natáhla ke mě ruce a objala mě okolo ramen. Je fakt milá.
"Já jsem Rosie" řekla jsem a podala ruku té druhé holce.
"Já jsem Zoe. Těší mě Rosie" řekla. Ty jo taky vypadá strašně mile. Mám štěstí. Chtěla jsem si s nima povídat ale pak zazvonilo na hodinu. Okolo mě prošel nějaký tmavovlasý kluk co si sedl za mě.

První hodina vypadala tak, že nám učitelka něco vysvětlovala. Prostě ty kecy jako vždycky. Jak se chovat ve škole a tak. Byla to taková stará, šedivá, protivná bába. Učitelka, kterou si fakt přejete že?!

"Holky kde je tady ředitelna?" zeptala jsem se jich, když začala přestávka.
"Běž po schodech nahoru a pak doleva. Jsou tam jediný dveře, takže to nemůžeš splíst" řekla mi Zoe. Já ji poděkovala a vydala se tam.

Vylezla jsem na chodbu ale najednou jsem ucítila ránu. Někdo mě chytl za ruce a přirazil na skříňky. Byl to ten blonďák. Rukama mě drtil zápěstí. Měl je celý potetovaný. Co je to za hajzla?
"Pusť mě" zakřičela jsem na něj. Jenomže pak jsem se mu podívala do očí. No doprdele...Tohle snad není možný!!!
"Jsi tady nová viď pusinko?" začal se smát a jeho obličej se přiblížil ještě víc k tomu mému. Tohle nemůže být Justin. Prosím ať je to jen vtip.
"Řekla jsem pusť mě" chtěla jsem se vyvlíknout z jeho sevření ale byl moc silný.
"Nejradši bych tě tady hned teď ojel" řekl, pustil mě a odešel. Prosím?! Cože mi to právě řekl? Je tady taková možnost, že by to třeba nemusel být on ale je to kravina. Jeho obličej poznám i po těch deseti letech. No a jak jsem říkala. On si mě nepamatuje.

Možná jsem za to ale i teď ráda...

Ahoj. Tak teď trošku kratší kapitola ale dneska bude ještě jedna. Jaký máte zatím názor na Justina? Můžete mi to napsat do komentářů, ráda si to přečtu 🖤🖤🖤