>do you remember?<

>78 (loser, u lost him)<

Za celou tu dobu letu jsem vůbec neusla. Takhle dopoledne mi spát nešlo a tak jsem jen poslouchala písničky a dívala se z okna. Na místo jsem doletěla okolo třetí odpoledne. Byla jsem tak ráda, že už z toho letadla můžu vypadnout. Popadla jsem svůj batoh a šla před budovu abych si stopla taxíka. Řekla jsem mu ulici a on mě dovezl až domů.

Byla jsem tak moc ráda, že zase vidím mamku a teď hlavně i Ell. Vážně jsem si nemyslela, že mě budou až tak chybět.
"A proč s tebou nepřiletěl i Lucas?" aghh už zase on. Připadalo mi, jakoby z toho byla i trošku smutná. Což ale nechápu proč.
"Musel tam zůstat, měl nějaký zařizování" menší lež teď rozhodně neuškodí. Mamka na to jen kývla a já si šla do pokoje vybalit těch pár věcí co jsem s sebou měla. Konečně můj pokoj. Je to něco úplně jinýho než ložnice s Lucasem. Tady jsem se cítila prostě jako doma. Tam ne. Prohlížela jsem si všechny ty rámečky co jsem měla na zdech. Měla jsem tam fotky s Amy, Jullie, Willem nebo Justinem. Bylo to takový hezký se na to po dlouhý době zase koukat. Z tašky jsem si vyndala dárek pro Ell a začala ho balit do papíru. Nejdřív jsem myslela, že to dám jen do taštičky ale každý přece rád rozbaluje. Hlavně děti. Koupila jsem jí takovýho plyšáka co strašně dlouho chtěla ale já si tu příležitost nechala právě na její narozeniny. Byla to taková hodně velká panda. Doufám, že z ní bude mít radost.

Dole už bylo všechno krásně vyzdobený. A ne jen v domě ale i na zahradě. Všude byly narozeninový ozdoby, hlavně balónky. Mamka s Ell na sobě měly takový ty špičatý čepičky a když jsem na zahradu vešla, Ell se ke mě hned rozběhla a jednu mi dala taky. Byla modrá. Na stole byl dort, spoustu sladkýho a slanýho jídla a taky přeslazenýho pití. Čekali jsme až přijdou Elliny kamarádky, který si pozvala. Já to nejdřív nevěděla a myslela jsem, že tady bude jakože jen rodina ale tak když to jsou narozeniny Ell tak ať si to udělá podle sebe. Pár holek tady přece snad přežiju. Mamka mi říkala, že kdyžtak můžu na chvíli odejít nebo se jít někam projít kdyby mě z nich bolela už hlava nebo tak, takže to bude v pohodě. Položila jsem toho velkýho zabalenýho plyšáka na kterýho mě málem ani nevyšel papír, na stůl kam se budou dávat dárky. No ten stůl měli vzít asi větší. Už teď tam není skoro žádný místo. Já se postarala o hudbu a zhruba o deset minut dýl začaly přicházet první holky. Popřály Ell a daly jí dárky. Potom si šly všechny společně hrát na prolézačky, který tady na zahradě máme. Bože těch holek tady bylo nejmíň 8. Ani jsem nevěděla jak se jmenujou. Znala jsem jen Jennie a Leilu. Jinak nemám ponětí kdo je kdo. Strašně křičely ale tak jsou to ještě pořád docela malý děti a tak se to dá chápat.

Seděla jsem na lavičce a cpala si do pusy dort.
"Půjdeš ven?" houkl na mě přes plot Will a já se ho strašně lekla.
"Za chvíli" odpověděla jsem a dál věnovala pozornost tomu dokonalýmu dortu. Nic lepšího jsem už hodně dlouho nejedla. Po dnešku budu už vážně tlustá ale všechno to jídlo co tady je, je totálně skvělý.
"Nežer zase a pojď" rozkázal mi a tak jsem to celý nacpala do pusy a mamce řekla, že půjdu na chvíli ven.
"Aby ses nezbláznil" zasmála jsem se Willovi, kterej byl děsně nedočkavej. To tolik stojí o mojí pozornost, že si nemohl chvilku počkat. Asi jo. Ale tak to mě těší samozřejmě že jo.
"Jak jsi věděl, že tady budu? Neříkala jsem ti to" zrovna mě došlo, že to nemohl jak vědět takže mě to zajímalo.
"Já vím všechno" mrkl na mě a já se mu musela začít smát. Nojo nojo jasně, není mi pět abych ti tohle sežrala. Blbec. Neřešila jsem to, protože jsem věděla, že by mi to stejně neřekl.

Dozvěděla jsem se, že Will už chodí se Zoe. Ale jakože teď doopravdy a to už nejmíň 3 měsíce. Tak strašně dobře se mi s ním povídalo. Jakobych nikdy neodjela a my se celou tu dobu bavili. On je prostě dobrej kámoš. Až teď jsem si uvědomila jak mi i on chyběl.
"A co ty a ten tvůj?" zeptal se a mě se trochu zatmělo před očima. Nechtěla jsem se zase bavit o něm. Ani s mamkou jsem se o něm nebavila.
"Jo všechno je to dobrý. Jsem šťastná" zfalšovala jsem úsměv. Takovou lež jsem už hodně dlouho neřekla ale prostě nechtěla jsem tady všem říkat pravdu. Bylo by zbytečně moc otázek a tomu jsem se chtěla vyhnout. Aspoň na ten víkend jsem ho potřebovala dostat z hlavy. Protože až se vrátím, tak to bude zase peklo. Radši na to nechci už ani myslet. Mám pořád tři dny klidu a musím za ně být ráda.
"Justin ví, že jsem tady?" musela jsem se ho na to zeptat, protože on mu vždycky všechno říká. Teď jsem doufala v to aby mu to ještě neřekl, protože jsem nechtěla aby o mě věděl. Nechtěla jsem všechno moc komplikovat, protože by mě zase chyběl tak moc jako minule. A já tohle zažívat už vážně nepotřebuju.
"Nic jsem mu neříkal, takže by o tom vědět neměl" odpověděl ale nějak nadšeně nezněl. Nechtěl náhodou ještě před 5 měsícema abych se od něj držela dál? Tohle je prostě Will no. Neví co chce asi tak jako já.
"Dobře, díky"

Domů jsem přišla až večer. Nějak se to venku protáhlo. Ale když si povídate s tím správným člověkem, přijde vám hodina jako minuta. Prokecali jsme celý odpoledne ale já za to byla ráda. Konečně jsem se nějak odreagovala.
"Rosie, Rosie, že se s náma podíváš na nějakej barbie film?" přiběhla za mnou hnedka Ell a začala pištět. Ostatní holky se valily hned za ní. Úplně jsem zapomněla na to, že tady budou i spát. Jestli dnešek přežiju tak už všechno.
"Jo jasně" řekla jsem a šla si do kuchyně aspoň pro nějaký jídlo. Holky za mnou začaly křičet 'jooo' a já měla chuť ty příšerky někam zavřít. Udělala jsem popcorn a pustili jsme si barbie malou mořskou vílu nebo tak něco. Holky do toho byly totálně zažraný ale já se spíš koukala do mobilu. Přece jen jsem na to už trochu stará. Na barbíny jsem se koukala naposled když mi bylo tak 12. Ale co si budem. Byly to fakt hodně dobrý filmy, to se zase musí nechat.

O půlnoci jsem už vyhnala holky do postele. Bylo pozdě ale rozhodně moc nadšený nebyly. Ale až ráno budou úplně mrtvý a budou spát do dvanácti tak za to já nemůžu. Popřála jsem jim dobrou noc a zkontrolovala, že všechny zalezly k Ell do pokoje. Já šla do svýho, kde jsem si vzala pyžamo a zamířila do koupelny. Pustila jsem si vodu a rychle se umyla. Ještě jsem se odlíčila a rozčesala si vlasy, který jsem si stáhla do culíku, protože to tak bylo pohodlnější. Když jsem se vrátila zpátky do pokoje a rozsvítila světlo, málem jsem se posrala jak jsem se lekla. Na zemi leželo 8 holek, s Ell 9 a všechny měli malý spacáky. Co tady dělaj?
"My se tam bojíme takže budem spát u tebe" řekly zároveň až to bylo roztomilý. No tak to moc děkuju. Doufám, že aspoň brzo usnou, musej být po dnešku hotový.

Pokud jsem si myslela, že rychle usnou tak to byla kurva chyba. Jsou dvě ráno. Dvě ráno! A holky pořád nespí. Nejen, že mi prolezly všechny věci co mám v pokoji, donutily mě udělat všem stejný účesy a hrát s nima nějaký hry ale teď ještě chtějí abych je ještě všechny nalíčila jako tu barbie v tom filmu. Jakoby kdyby nebyly dvě ráno tak bych proti tomu ani nic neměla ale tohle už je vážně moc. Nakonec mě překecaly a tak jsem udělala to co chtěly. Akorát nevím, jestli jim došlo, že si to před spaním budou muset zase odmalovat. Pokud teda dneska půjdou vůbec spát. Zatím to tak úplně nevypadá.

"Tenhle kluk je hezkej" řekla jedna holka a ukázala na nějakou fotku na zdi. Nějak jsem tomu nevěnovala pozornost a líčila Jennie oči růžovýma stínama.
"Jo ten je strašně moc hezkej" odpověděla jí na to druhá.
"Ukaž. Hezčího kluka jsem neviděla" řekla třetí a teď už mě vážně začalo zajímat koho tím myslí. Ukazovaly na fotku na který byl Justin. Jo maj pravdu, on je děsně hezkej.
"To je její kluk" řekla jim Ell a začala se tím před nima chlubit. Nevím proč to řekla když to není pravda. Ale ona vlastně o Lucasovi neví. Minule tady nebyla.
"To není pravda Ell, už spolu nejsme" trošku jsem jí za to sprdla, protože i mě to bylo líto. Že už spolu nejsme.

Asi o hodinu později jsem je konečně zahnala do těch postelí a zhasla.
"Tak to jsi hodně velkej loser, že jsi přišla o takhle dokonale hezkýho kluka" řekla nějaká z nich a ostatní s ní jak jinak než souhlasily. Tak to vám moc děkuju holky. Předstírala jsem, že už spím a, že jsem to neslyšela ale bylo mi z toho co řekly do breku. Začala jsem nad tím vším přemýšlet a pak už se i rozbrečela. Tak strašně jsem brečela ale nemohla jsem je vzbudit když konečně usly. Nejhorší bylo, že ten brek nepřestával. Pokračoval dál a já si přála aby tohle všechno utrpení už skončilo a vyřešilo se.

Tahle kapitola je spíš taková o ničem ale nebojte, už se blížíme k průseru :)