Pod Jeho Křídly

51. Kapitola

51. Kapitola

***

Allison

Elijah trval na tom, abych v letadle seděla vedle něj. Už cesta na letiště byla příšerná, nechtěla jsem vedle něj sedět dalších osm hodin. Což samozřejmě dobře věděl a možná proto to po mně chtěl. Myslím, že to byla taková forma trestu za můj pokus o útěk. Jeho společnost, a hlavně jeho blízkost mi nebyla příjemná. A teď bych v ní měla strávit tolik hodin? Nechtěla jsem, ale musela jsem to podstoupit. Elijah si moji přítomnost vedle sebe během celého letu pojistil varovným pohledem, který mi věnoval, když viděl, že se k ničemu nemám a pořád nehybně stojím v uličce mezi dalšími sedadly. Začínal být naštvaný a já pořád vůči němu měla respekt, který mi nedovoloval provokovat jej víc.

S povzdechem jsem skončila na sedadle u okna a řekla si, že to dokážu vydržet a že je po celou dobu letu budu ignorovat. Oba dva. Jak Elijahe, tak Holdena, který se usadil naproti mně, přestože je tohle letadlo dost prostorný.

Stočila jsem pohled k oknu a s velkým zaujetím pozorovala křídlo letadla, když se stroj dal do pohybu. „Zapni si pás." Zaslechla jsem přísný hlas, a aniž bych se ke svému vězniteli otočila, učinila jsem, jak mi řekl.

Poté jsem se už žádné pozornosti nedočkala, což mi ani trochu nevadilo. O něčem spolu diskutovali a já se snažila zabavit zíráním z okna. Mám ráda létání a vždycky mě bavilo sledovat, jak se letadlo rozjíždí a vzlétá do oblak. Jenže teď? Když jsem v letadle s nimi a ani nevím, kam letíme, protože mi to nechtějí říct. Tak cítím jen zoufalství a bezmoc.

Uběhla zhruba tak půl hodina letu, když jsem zahlédla mladou slečnu v kostýmu letušky, jak k nám s úsměvem na tváři kráčí a před sebou tlačí vozík s občerstvením. No, s občerstvením úplně ne, pomyslela jsem si, když na stůl přede mnou začala pokládat talíře obsahující všechno možné jídlo. Kuřecí a vepřové maso, zeleninový salát, francouzské brambory, hranolky, lososa, rýži, různé ovoce a dokonce jahodový koláč. Neměla jsem ponětí, jak se to na stůl všechno vešlo, ale vypadalo to tak chutně a vonělo ještě líp.

Slečna vzala jeden z prázdných talířů a začala Elijahovi nandavat vše, co si poručil. Neskutečný. Jako by si to nemohl nandat sám. Jedním očkem jsem si dovolila zalétnout k Holdenovi, který si všechno jídlo s hladem v očích prohlížel, ale trpělivě čekal, až jako první dostane jídlo Elijah. Jeho nový šéf. Nemohla jsem si pomoct, ale vybavilo se mi, jak podávání jídla probíhalo u nás. Nikdy se nestalo, že by kluci čekali, až si jídlo nandá Luca. Vlastně jsem klukům nandavala jídlo já, protože to jsou barbaři a nehleděli na spravedlivý porce, které jsem se já snažila dodržet. A kdo dostal jídlo jako první? Ten, kdo se jako první postavil do fronty s talířem v ruce. Jen jsem nad tím zapřemýšela, přepadl mě smutek. Sakra práce, tak moc mi chybí.

Zaregistrovala jsem, že ta černovlasá slečna, která mohla být jen o pár let starší než já, položila plný talíř jídla před Elijahe a tmavě hnědé oči přesunula na mě. „Co si dáte, slečno Allison?"

V ruce držela talíř a vyčkávala, až ji začnu hlásit, co mi má nandat, jenže já měla tak scvrklý žaludek, že jsem neměla hlad, přestože to jídlo vypadalo opravdu chutně. Takže jsem s mírným úsměvem zavrtěla hlavou. „Promiňte, všechno to vypadá skvěle, ale nemám hlad."

Nešlo přehlédnout, jak se ta holka napjala a nervózně střelila pohledem po Elijahovi, který hleděl do svého talíře a vidličku v ruce svíral příliš pevně.