Pod Jeho Křídly

19. Kapitola

19. Kapitola

***

Allison

Celým tělem mi projel neskutečný pocit úlevy, když jsem spatřila kluky, jak živí a zdraví něco řeší s chlapíkem, kterého jsem podle uniformy odhadla jako našeho pilota. Zastavili jsme kousek od nich a já ani na vteřinku neváhala. Vyběhla jsem z auta a skočila Michaelovi do náruče. „Díky bohu, jste v pořádku." Pevně jsem ho objala a on mi vtiskl pusu do vlasů. Celou cestu sem, která proběhla v zatraceně nepříjemným tichu, jsem byla nervózní, jestli se klukům něco nestalo.

Cítila jsem na sobě všechny pohledy, ale ten nejvíc intenzivní přicházel od Ethana. „Ujeli jsme jim, ale dalo to zabrat." Řekl, když jsem se odtáhla od Michaela. Viděla jsem na něm, že by mě taky rád objal, ale jeho pohled zalétl někam za mě a hned se odvrátil.

„Všechno je připravené, pane, zbývá už jen naložit vaše auto." Pronesl hnědooký postarší pilot směrem k Lucovi. Přikývl, ale nezdálo se, že by ho moc vnímal. Byl zaneprázdněný vražděním Ethana pohledem.

Tyson popotáhl z cigarety a odhodil nedopalek na zem. „Řekneš nám, kdo nás do hajzlu pronásledoval?" zeptal se podrážděně. Vlastně všichni vypadali dost naštvaně. Nikdo netušil, kdo po nás šel, odkud se vzali ani to, jak mohli vědět, že v tu dobu budeme odjíždět. Byla tady hromada otázek a jediný, kdo znal odpovědi, byl Luca.

Ten přesunul šedé oči na Tysona a opětoval mu nasraný výraz. „Tady to řešit nebudem," zavrčel, hodil Ericovi klíče od Range Rovera a spolu s Holdenem a pilotem odešli směrem k soukromému letadlu, které stálo několik desítek metrů od letištního terminálu. Při pohledu na něj mi přeběhl mráz po zádech. Tohle letiště, pokud se tak dá ještě nazvat, bylo opuštěné. A podle toho taky vypadalo. Rozbitá okna, popraskané zdi. Divím se, že se ta budova ještě nezřítila.

Z dálky se ozvala rána, která zněla jako výstřel. Všichni včetně mě zpozorněli. Tyson mávl rukou. „To byl výstřel z pušky. Šlo to z támhle toho lesa, možná to byl jen nějakej lovec, ale radši jdem." Všichni se jako na povel rozešli směrem k letadlu. Eric nasedl do auta, aby s ním mohl zajet do nákladového prostoru.

Já jsem šla automaticky s ostatními, ale nikoho jsem nevnímala. Ten výstřel mi pořád zněl v uších a připomínal mi tu hroznou scénu. Bože, tolik krve. Zase se mi začínal zvedat žaludek.

Vyšla jsem schůdky a jakmile jsem se ocitla v letadle, zapadlo jsem do nejbližšího sedadla. „Stalo se něco, Allie?" Michaelova paže se ocitla na mém rameni. Shlížel na mě modrýma, starostlivýma očima.

„Není mi moc dobře." Položila jsem si ruku na břicho a prosila svůj žaludek, aby se zase zklidnil.

„Snídala si?" zeptal se Ethan, který se posadil naproti mně.

„Za to může Luca." Promluvil tiše Noah, kterého Michael pustil vedle mě.

Přivřela jsem oči, když blonďáček hlasitě vyjekl. „Cože?" Pak zapadl do sedadla vedle Ethana, jehož výraz jsem nedokázala určit.

Samozřejmě že se na nás všichni otočili. Tyson se mračil, Eric, jež se zrovna vrátil s klíčky od auta v ruce, měl obočí asi v polovině čela a Holden, který opustil pilotní kabinu, se tvářil chápavě. Naštěstí nám přestali věnovat pozornost ve chvíli, kdy se zavřely dveře a letadlo nastartovalo. „Noahu, to není pravda. Můžu si za to sama, neposlechla jsem ho." Sykla jsem na něj, ale i tak můj výraz ve vteřině zjihl. Protože mě těšilo, že se zapojil do konverzace, i když téma nebylo zrovna nejlepší.