Pod Jeho Křídly

39. Kapitola

39. Kapitola

***

Luca

„Luco, přestaň!" Měl jsem pocit, že slyším její hlas. Moc pozornosti jsem tomu ale nevěnoval. Na to jsem byl až moc nasranej. V hlavě se mi pořád přehrávalo, co z toho debila vypadlo. Dorazí za dva dny, zavolal jsem jim. Všechno šlo do hajzlu a mohl za to Torres, kterýho jsem ani trochu nešetřil. Mlátil jsem ho do krvavě zbarvenýho ksichtu, už ani neměl sílu se nebránit. Řekl jim, kde jsme, teď už to ví i zrádce a možná i Elijah! Do prdele! Prohnala se mnou další vlna vzteku a já se napřáhl, abych mu zasadil další ránu.

„Luco, prosím dost! Vždyť ho zabiješ!" Zase ten hlas. A já ho zase ignoroval, protože... já ho zabít fakt chtěl. Chtěl jsem ukončit Michaelův život tady a teď. Moje pěst ho zasáhla do tváře. „Tysone, pomoz mi!"

Během okamžiku mě někdo vzal za ramena. Snažili se mě odtáhnout, ale já se nedal. Viděl jsem rudě, musel jsem dokončit, co jsem začal. Znovu jsem se chystal praštit do Michaelova bezvládného těla, když jsem ucítil stisk na paži. Trhnul jsem sebou a zrak zaměřil na ty malé ruce, co mě drží a potom vzhlédl k její tváři.

Stačil jedinej pohled do modrých vyděšených očí, ze kterých se kutálely slzy, aby mi došlo, že tohle jsem nejspíš posral. Shlédla dolů na Michaela a vzlykla. Jeho tvář byla celá od krve. Viděl jsem, že sotva dýchá. Do hajzlu, já ho zabít nemůžu. Kdyby to byl kdokoliv jinej, tak se s ničím neseru a udělám to. Ale tenhle kokot je její kámoš, zničilo by jí to. A mě by nenáviděla, což prostě nemůžu riskovat.

Allison mě najednou odstrčila, abych vstal z Michaela. Zamračil jsem se na ní, chtěl jsem jí dal najevo, že tohle její chování se mi kurva nelíbí, ale ona si toho nevšimla, jelikož se soustředila jen na toho idiota. „Michaeli, prosím prober se." Zašeptala prosebně. Překvapivě Michael něco zamrmlal, ale hned na to byl zase mimo. Přežije to, ale asi se z toho bude dlouho dostávat. Myslím, že jsem mu zlomil nos nebo tak něco.

„Co ho třeba odnýst na ošetřovnu? Napadlo vás to?" Rýpnul si Tyson a Allison se okamžitě snažila Michaela zvednout. Rozbrečela se u toho ještě víc, protože věděla, že nemá šanci.

„Postarej se o něj," řekl jsem Tysonovi, kterej stál až moc blízko mě, nejspíš pro případ, kdybych to chtěl s Michaelem vážně skoncovat. Viděl jsem na něm, jak moc by chtěl protestovat, ale mohl si za to sám. Za ty jeho kecy nebudu brát ohled na jeho záda, která ještě nebyla úplně okay. Nakonec kývl na souhlas, protože mu stejně nic jinýho nezbývalo, a já hned na to došel k Allison, vzal ji za paži a odtáhl od Michaela.

„Pusť mě, Luco!" Křičela na mě a snažila se mi vyškubnout, ale tím docílila jen toho, že jsem ji sevřel ještě pevněji. Potřeboval jsem jít za Adrianem a nechtěl jsem, aby u Michaela zůstala. Sice je momentálně neškodnej, ale zradil moji důvěru a dokud nepřijdu na to, kdo je zrádce, nedovolím, aby se k Allison přiblížil. „Musím se o něj postarat!"

„Tyson se o něj postará." Sotva jsem to řekl, znatelně se uvolnila. Ale pořád se mi bránila, když jí došlo, že jí vedu do pokoje. Dostat se s ní do prvního patra, to bylo kurva těžký.

Prošli jsme dlouhou chodbou a zastavili se před jejími dveřmi, který jsem rychle otevřel, abych ji zatáhnul dovnitř. Otočila se ke mně a zhluboka dýchala. Trhnul jsem sebou, jak jsem uviděl krev na její paži, než mi došlo, že je to Michaelova krev. „Zůstaneš tady, jasný! Nehneš se odsud." Přikázal jsem jí rázně a fakt jsem doufal, že pochopila, že nemám nervy na to se s ní dohadovat.