Pod Jeho Křídly

13. Kapitola

13. Kapitola

***

Allison

„Noahu, prosím, musíš něco sníst." Plná zoufalství jsem stála před Nohovou postelí, v ruce jsem držela misku s polévkou a snažila se ztrápeného chlapce přede mnou přesvědčit, aby do sebe něco dostal.

Zavrtěl hlavou a otočil se na bok zády ke mně. Povzdechla jsem si a misku odložila na noční stolek. Posadila jsem se na kraj postele a položila Noahovi ruku na rameno. Už je to pár dní, co jsme opustili dům ve Švédsku, a Noahův stav je čím dál horší. Nechce jíst ani pít a s nikým nechce mluvit.

„Noahu, prosím, aspoň trochu sněz." Požádala jsem ho tiše. Natočil ke mně hlavu, oči měl červené a v obličeji byl bledý. „No tak." Stiskla jsem mu ruku. Pohledem zalétl k misce s polívkou. Už jsem si dělala naděje, že si přece jen vezme, ale on opět zavrtěl hlavou ne.

„Dobře." Šeptla jsem zklamaně. Už nevím, co s ním mám dělat. Pokud to takhle půjde dál, bude mít vážné zdravotní problémy.

Stočila jsem pohled ke dveřím, když se otevřely a do pokoje vešel Holden. „Tak co?" Tázavě povytáhl obočí. V očích se mu odrážela naděje, stejně jako v mých před pár minutami. Ta ale vyhasla, jak si všiml mého skleslého výrazu. Rozešel se k nám, vzal misku ze stolku a obešel postel, aby viděl Noahovi do tváře. „Sněz to," řekl trochu hrubším hlasem. Noah nereagoval a Holden ke mně s povzdechem vzhlédl. „Klidně běž, Allie, já to do něj nějak dostanu." Přikývla jsem a vstala. Věřila jsem, že Holden Noaha donutí jíst, bude s ním jednat rázněji než já. Odešla jsem z ložnice a nechala ty dva o samotě.

Michael seděl na gauči před krbem a cpal do sebe chleba se sýrem. Sedla jsem si vedle něj, jeho modré oči se střetly s mými. „Snědl to?" zeptal se s plnou pusou. Na jeho šedé tričko dopadly drobky.

„Michaeli, nemluv, když jíš. A ne, nesnědl to, ale je u něj Holden, takže si myslím, že ten ho k tomu přinutí." Pousmála jsem se. Michael přikývl, bylo na něm vidět, že se trochu uvolnil. Taky si o Noaha dělal velké starosti. Což se nedá říct o ostatních.

„Škoda, že jsme nestihli vyrazit do města, aby ses pobavila, jak jsem ti slíbil." Prohodil najednou Michael.

„Jsem ti vděčná, žes mě chtěl někam vzít, ale tohle bysme teď neměli řešit, Mikey." Musíme řešit důležitější věci. „Dochází zásoby. Bude se muset někam zajet."

Michael se nepříjemně pomrvil a poškrábal se na hlavě. Představa, že budem bez jídla, byla pro něj odstrašující. „Někam dojedu, to není problém. Napiš mi seznam." Energeticky se vyhoupl na nohy.

„Nikam nejedeš!" Ztuhla jsem, jak jsem zaslechla chraplavý hlas kousek za mnou. Michael zbledl a znovu se vedle mě posadil. Otočila jsem hlavu k Lucovi, který nás oba dva vraždil pohledem.

„Musí se někam dojet, Luco, skoro nám došly zásoby."

„To zvládnem. Nikdo neopustí tuhle chatu, dokud nebudeme mít plán, jak se z těhle sraček dostat." Zvýšil hlas, ale se mnou to nic neudělalo. Od doby, co jsme tady, zvyšuje po nás hlas skoro pořád. Je nervózní a já určitě vím, že je to kvůli gangu s maskami. Ví, kdo to je, ale nikomu to neřekl, kromě Holdena, se kterým pořád něco sepisujou a plánujou. Nepřijde mi to fér, máme právo vědět, kdo nás napadl, kdo může za Theovu smrt.

„A kdy budeš mít plán? Až budeme umírat hlady?" zeptala jsem se ostře, až mě to samotnou překvapilo. Ale líbilo se mi to, i když bych to nahlas nikdy nepřiznala.