Pod Jeho Křídly

86. Kapitola

86. Kapitola

***

Allison

„Předpokládám, že tě to zas tolik nemrzí," prohodil s úsměvem Cayson po chvíli ticha, protože já tak úplně nenacházela slov. Z jeho oznámení jsem byla zaskočená a pořádně zmatená. Ale taky neskutečně šťastná, pochopitelně. Caysona jsem nechtěla, on nechtěl mě. S tím se celá záležitost se svatbou rušila. Věděla jsem totiž, že by mě otec neprovdal jen tak někomu, Caysona musel mít vyhlídnutého už pěkně dlouho. A na hledání nového ženicha bude potřebovat čas, který nemáme.

Skutečnost, že mě Cayson nechce, by mě neměla zase tolik překvapovat. Co si budem, on se od první chvíle moc netvářil, že by o mě stál. Proto mi hlavou vrtala otázka, proč se sňatkem souhlasil, když si mě nechtěl vzít? Byla jsem si jistá, že jako vůdce mohl v pořádku odmítnout. Něco za tím, proč souhlasil, muselo být.

„Vlastně vůbec." Řekla jsem bez ostychu a pokrčila rameny. Nebála jsem se, že bych ho tím urazila. Evidentně ho můj nezájem rovněž netrápil. Došli jsme na konec chodby a Cayson mi otevřel dveře na terasu. „Proč si ale souhlasil, že si mě vezmeš, když nechceš?" zeptala jsem se a přivřela oči, když chladný vzduch objal mé tělo. Měla jsem se tepleji obléct, ale řekla bych, že z toho všeho mám tak zavařený mozek, že trochu chladu mi neuškodí.

Cayson za námi zavřel a otočil se ke mně s povytaženým obočím. „Já jsem s ničím nesouhlasil. Stejně jako tvůj otec i ten můj mi plánuje život." No, to se dalo čekat. Přesto mi to vzhledem k jeho postavení přišlo zvláštní.

„Ale vždyť jsi vůdce spolku." Zamračila jsem se. Vlastně jsem myslela, že když se stanete vůdce, končí s tím veškerá povinnost plnit příkazy od ostatních. Hlavně pokud jde o tak zásadní rozhodnutí, které by si měl každý promyslet sám.

Cayson se smutně usmál a sáhl do kapsy u kalhot pro cigarety a zapalovač. Narozdíl ode mě, on nevypadal vůbec, že by mu bylo chladno, ačkoliv na sobě měl jen společenský oblek. Nakonec je vidět, že je na chladné počasí zvyklý. „To sice ano, ale podle otce každý vůdce potřebuje manželku. V tvém případě manžela." Vložil si cigaretu mezi rty a nabídl mi taky jednu. Odmítla jsem a objala si tělo pažemi.

Stočila jsem pohled jinam a vydechla přebytečný vzduch. „Nepotřebuju žádnýho manžela, abych zvládla spolek." I kdybych se snažila, ten naštvaný tón v mém hlase by se mi nepodařilo skrýt.

Cayson si unaveně povzdechl, tak jsem se zase otočila k němu. Zamyšleně na mě hleděl, když prohlásil: „Ale potřebuješ manžela, abys zajistila následníka." Potáhl z cigarety, v jeho tváři bylo patrné, že ho celá tahle situace štve.

Silně jsem se kousla do rtu, abych nezačala kolem sebe vzteky prskat. Tohle, co řekl, byl holý fakt, který mě jednoduše čekal, kdybych souhlasila se vším, co si pro mě otec připravil. „Takže si tě mám vzít jen pro to, abych rodila děti, zatímco ty bys převzal roli vůdce." Odmala mi říkali, že jednou dokážu velké věci. Byla jsem zvědavá, taky trochu nervózní, jaký život mě jako vůdkyni čeká. Doufala jsem v plánování, akce, vyjednávání, řešení konfliktů s dalšími spolky... prostě všechno, co jsem viděla u svého otce. Jenže ta moje představa je naprosto odlišná od reality. Došlo mi to až teď. Nikdy bych nemohla být taková vůdkyně, kterou chci být, kdybych se zachovala tak, jak se v našem světě sluší a patří - vdát se a mít děti. Je úplně jedno, že jsem právoplatná vůdkyně spolku Phoenix. Pokud bych na tuhle šaškárnu přistoupila, stejně bych skončila doma s dětmi, zatímco můj úžasný muž by vládl podsvětí. V mém případě tohle ale nepřicházelo v úvahu. Spolek je můj, budu ho vést já a nikdo jiný. Jen Lucu uvítám po svém boku, s ním si dokážu představit společný život. Jedině s ním.