Pod Jeho Křídly

8. Kapitola

8. Kapitola

***

Allison

Je osm ráno. Trénink začíná za hodinu a já sedím v kuchyni a snažím se do sevřeného žaludku dostat aspoň jogurt. Jsem nervózní a pokaždé, když se podívám na hodiny, abych zjistila, kolik času mi zbývá, udělá se mi ještě hůř. Chvilkama mám pocit, že se pozvracím a když zahlédnu Thea, jak se pomalým krokem blíží k lednici, málem se jogurtem udusím. „Theo, co tady děláš? Máš ležet v posteli." Pokárala jsem ho a okamžitě k němu přispěchala.

„To je v pohodě, jen si vezmu něco k jídlu." Snažil se mě odstrčit, ale jen syknul bolestí a sáhl si na zašitou ránu na boku. Tak je normální?

Zamračila jsem se. „Já ti něco připravím, teď si pojď lehnout." Vzala jsem ho za paži a pomalu se s ním vydala ke schodům. Včera ho postřelili a on tady chodí jakoby nic. Pomohla jsem mu nahoru a odvedla ho do pokoje. Místnost byla sladěná do šedobílé, až na přikrývku. Ta byla tmavě modrá. Theo si lehnul do postele a já ho přikryla. „Zůstaň ležet," řekla jsem rázně a otočila se k odchodu.

„Noah mi říkal, s kým budeš trénovat." Zarazila jsem se. Bylo to jako rána do břicha. Během posledních pár minut, kdy mé myšlenky zaměstnal Theo, jsem si na trénink nevzpomněla, o to víc bylo horší uvědomění, že zbývá necelá hodina do mé smrti.

„Jo," Smutně jsem si povzdechla. „Radši bych trénovala s tebou, Michaelem a Holdenem."

„To je jasný." Ušklíbl se, ve tváři sebejistý výraz, ale pak zvážněl. „Neměj strach, Allison. Oni ti hodně pomůžou." Pousmál se a já lehce přikývla. Slíbila jsem, že se hned vrátím i se snídaní a odešla z jeho pokoje. Theo, kdyby si tak věděl. Tyson by mi třeba pomohl, ale Ethan? Proč zrovna on? Luca ví, že mě nesnáší, přesto mě má trénovat. Nechápu jeho rozhodnutí.

Vrátila jsem se do kuchyně a k mému překvapení, jogurt, který jsem měla na lince, byl pryč. Zamračila jsem se a trhla sebou, jak se v kuchyni zjevil Noah. Měl na sobě bílé tričko a volné šedé tepláky. Pozdravil mě s úsměvem, prohrábl si světle hnědé vlasy a došel k lednici.

„Dobré ráno," Ozvalo se u mého ucha. Podle hlasu jsem hned poznala, kdo to je. Otočila jsem se k němu, jen abych zjistila, že jsem našla pachatele.

„Michaeli, to je můj jogurt!" Přestal se usmívat a s lžičkou v puse se zeptal:

„Tvůj?"

„Jo, měla jsem ho tady na lince. Jak je možný, že sis ho prostě vzal?" zeptala jsem se, ale na odpověď jsem nečekala a šla Theovi připravit snídani. Není se čemu divit, je to prostě Michael.

„Kámo, ty seš fakt prase." Poznamenal Noah a znechuceně se díval na Michaelovo černý pokecaný triko. Super. A hádejte, kdo to bude prát.

„Sakra," Zaklel můj nejlepší kamarád a prstem se pokusil jogurt z trika setřít.

„Nech toho a jdi se převlíct." Mluvila jsem k němu jak k dítěti, ale v téhle situaci nebylo možné jednat jinak. Michael je opravdu skvělý přítel, který umí podpořit a všechno, ale pak je tady jeho druhá stránka. Ta dětinská, jež se zrovna projevuje. Semkl rty do přímé linky, a i s mojí snídaní odešel nahoru.

Udělala jsem Theovi obložený chleba a odložila jej na talířek. Eric včera večer říkal, že by měl dostat jen něco lehčího, takže si na svoje oblíbené lívance s čokoládou bude muset počkat. „Pro koho to je?" zeptal se Noah a zakousl se do housky se sýrem.