Pod Jeho Křídly

26. Kapitola

26. Kapitola

***

Luca

Byl jsem si téměř jistej, že mě nenávidí. A z nějakýho pojebanýho důvodu mi tenhle fakt nedal spát. To máme druhou noc bez spánku. S takovou brzy zdechnu, pokud mi srdeční zástavu nepřihodí dřív ta holka s modrýma očima, co spí hned naproti přes chodbu. Poslední dobou se o to snaží velmi intenzivně.

Silně jsem zaťal pěsti a snažil se potlačit všechny ty zkurvený představy Allison a Ethana spolu. Zase jsem to viděl a zase mě to nasralo. Tak moc. Jak ho mohla líbat, do hajzlu? A jak se ho mohla zastávat? Ne, je mi jedno, co si o tom Allison myslí, Ethan prostě musel dostat pořádně přes držku. Věděl, co ho čeká, když poruší pravidlo. A pár ran do ksichtu bych si zasloužil i já, protože jsem kurva nepoznal, že něco mezi sebou mají. A taky proto, že i já porušil pravidlo. Ale tím se zabývat rozhodně nehodlá. Ať to bylo cokoliv, už nikdy se to nebude opakovat.

Ale zpět, zase takovej kokot nejsem, všímal jsem si těch pohledů z Ethanovy strany, kterými Allison neustále propaloval, čímž mě neskutečně provokoval, ale myslel jsem, a možná i doufal, že to nebude zas tak vážný. Říkal jsem si, že Ethan snad nebude takovej sráč, aby na ní něco zkusil. Věděl, že je podezřelej, tak by se měl držet kurva zpátky. Ale on to neudělal. Dotkl se jí a ona ho nechala. A já se to dozvěděl až příliš pozdě.

Kurva. Mám sto chutí vstát z postele a dokončit, co jsem začal. Jenže to nemůžu. A nejde o Allison a fakt, že by mě skutečně nenáviděla. Na to jsem se už snažil nemyslet. Ale hlavně jsem musel počkat, až zjistím, jestli je Ethan zrádce, nebo ne. Holden na něj bude dávat bacha a dá mi vědět, jestli u něj zaznamená něco podezřelýho. Protože jestli ano, vrátím se sem a tentokrát mě nikdo nezastaví. S potěšením ho zabiju.

Jenže to mě zase přivádí k Allison, která mi to nikdy neodpustí. Ale pokud je Ethan zrádce, nebudu mít slitování. A ani její modrý oči plný smutku mi v tom nezabrání.

Okay, tohle už nedám. Bylo půl šestý a já vzdal všechny šance, že bych ještě mohl zkusit usnout. Celej nasranej jsem vstal z postele a převlíkl se do čistých hadrů, který jsem měl odložený na křesle. Prohrábl jsem si vlasy - už by kurva potřebovaly zastřihnout - a vyšel jsem na chodbu s tím, že zapadnu do koupelny, dokud ještě všichni spí.

Ale zůstal jsem zírat na bílý pootevřený dveře, který vedou do pokoje mojí svěřenkyně. Allison si vždycky dveře zavírá. Do hajzlu. Dva dlouhé krok a jako šílenec jsem vtrhl dovnitř, abych v tom šeru uviděl Allison, jak sedí na posteli a je úplně v pohodě. Živá a zdravá. Kurva, jak říkám, jednou z ní budu mít smrt.

Trochu sebou trhla, ale jinak zůstala klidná. „Co tady děláš?" Promluvila tiše a já se divil, že se mnou vůbec mluví. Včera odpoledne se k tomu zrovna neměla, když jsem za ní přišel jak kretén, abych to s ní urovnal. Nestála o to, tak jsem vypadnul a šel si zaběhat, abych na chvilku vypnul.

„Měl bych se zeptat na to samý. Proč nespíš?" Opřel jsem se o rám dveří a snažil se zklidnit svůj dech, aby nebylo tak nápadný, jaký šoky z ní mám.

„Měla jsem žízeň a šla jsem spát brzy, tak už nejsem unavená." Pokrčila rameny a otočila tvář k oknu. Takže šla dolů po schodech do kuchyně a zase zpátky. A já si toho nevšiml. Co to se mnou je? Díval jsem se na její profil, dokud můj zrak neupoutal nedobalený kufr na zemi.

„Neřekl jsem ti snad, aby sis sbalila?" Zeptal jsem se ostře. Nerad se opakuju a Allison to ví. Chtěl jsem po ní jednu věc, aby si zabalila věci do Brazílie. A ani to neudělala.