Pod Jeho Křídly

15. Kapitola

15. Kapitola

***

Allison

Seš rozmazlenej spratek! Nemáš tady s námi co dělat. Seš jen přítěž! Opravdu byl na mě Ethan ještě nedávno takhle hrubý? Snad bych tomu ani nemohla uvěřit, kdybych si to tak dobře nepamatovala. Bylo to ale šílené. Jak se z člověka, který mi přišel tolik zlý, mohl stát někdo úplně jiný? Nijak na mě nespěchal. Pohyboval rty pomalu a já se to po něm snažila opakovat, netušila jsem přesně, co mám dělat, ale šlo to úplně samo. Přejela jsem mu rukou po hrudi a Ethan se do polibku usmál. Prsty mě pohladil po tváři a trochu se odtáhnul, aby si opřel čelo o mé.

Byla jsem zaplavena tolika pocity, že jsem nedokázala nic říct. Cítila jsem se šťastně, smutně, naštvaně a zmateně. Ale ten zmatek vítězil. Proč jsem Ethanovi dovolila, aby mě políbil? Přece k němu nic necítím, nebo jo? „Lituješ toho?" zeptal se Ethan se zvláštním tónem hlasu. K otázce ho nejspíš přivedl můj zamyšlený výraz.

„Ne." Odpověděla jsem bez váhání. Ačkoliv jsem z toho všeho byla zmatená, věděla jsem, že toho nelituji. Měla bych, ale lítost se nedostavil.

Ethan se spokojeně usmál a znovu mě políbil. Tentokrát nebyl tak opatrný, což mi mimochodem taky nevadilo. Ale proč sakra? Nejradši bych se praštila pánvičkou po hlavě, abych se vzpamatovala. Ucítila jsem v ústech jeho jazyk, jak se začíná třít o můj. Bylo to podivné, ale dost příjemné. Cítila jsem chvění po celém těle a tlak vysílající vlny do mého klína.

Ethan si mě přitáhnul k sobě tak, že jsem na něm skončila obkročmo s prsty zabořenými v jeho tmavých vlasech. Svíral moje boky, držel mě pevně a mně to dodávalo pocit bezpečí. Jenže pak ta bublina, ve které jsme se nacházeli, praskla. Uslyšela jsem hroznou ránu a okamžitě se od Ethana odtáhla. S vytřeštěnýma očima jsem se na něj podívala, když se ozvala z vedlejší místnosti další rána. „Zůstaň tady." Zašeptal Ethan a vydal se ke dveřím. Ale ne, vždyť vedle je Michael! Co když se mu něco stalo? Začala jsem panikařit a když Ethan zmizel za dveřmi, málem jsem se zabila o vlastní nohy, jak jsem se rozběhla za ním, protože začal hrozně nadávat.

Přiřítila jsem se do obýváku a jen tak tak jsem se vyhnula Ethanovi. Rozhlédla jsem se a spatřila něco, co jen tak z hlavy nedostanu. Michael ležel rozpláclej na zemi vedle rozbitého talíře, houska, kterou si prej vzal, skončila pod stolkem, kterej skončil převrácený vedle Michaela a jedna noha mu chyběla. „Ani slovo!" Přecedil můj kamarád začal se celý rudý hrabat na nohy.

„Můžeš mi říct, jak se ti to stalo?" Snažila jsem se tvářit vážně, ale koutky úst mi cukaly nahoru.

„Prostě jsem zakopl o tenhle debilní stolek!" Rozhodil rukama a zamyšleně se rozhlédl okolo sebe. „Ehm, nevíte, kde je smeták?"

„Řek bych, že to tady nevedou. Asi nikdo nepočítal, že se sem jednou dostane takový magor, jako ty." Dobíral si ho Ethan.

„Jdi do prdele," zamumlal Michael naštvaně a já k němu vykročila, abych mu pomohla opatrně sesbírat střepy. „Promiň, Allie, nechtěl jsem tě vyděsit." Omluvně ke mně vzhlédl.

„To nic, hlavní je, že seš v pořádku." Usmála jsem se a zaslechla za sebou Ethanovo odfrknutí. Nevšímala jsem si ho a dál pomáhala Michaelovi sbírat střepy.

„Au!" Vyjekla jsem, když jsem na dlani ucítila štípnutí následované nepříjemným pálením. Pustila jsem střepy zpátky na zem a podívala se, jak zle to vypadá. Z rány na dlani mi začal téct krev, dost krve. Musela jsem se říznout hluboko.