Pod Jeho Křídly

88. Kapitola

88. Kapitola

***

Allison

Luca začínal ztrácet trpělivost. Poznala jsem to podle stisku jeho ruky, který zesílil pokaždé, když nás někdo oslovil. A samozřejmě, rovněž to bylo patrné v jeho krásných očích. Nejradši by si mě odvedl nahoru do pokoje, pryč ode všech. Nejlépe teď hned. Ale nemohl to udělat, protože tohle pro mě bylo příliš důležité. Všichni tady se mnou chtěli mluvit, chtěli mi vzdát hold a slíbit věrnost. Někteří se dokonce chtěli podělit o své příběhy. Jak žili a co dělali, když se členové spolku před čtyřmi lety rozprchli po celém světě. A já to všechno chtěla slyšet. Chtěla jsem tady pro ně být.

Vážila jsem si, toho že to Luca nechal na mně, ačkoliv se ode mě nehnul ani na krok. Nevyjadřoval se k ničemu ani se nikoho nesnažil od nás odehnat. Nechal mě si užít tenhle moment plnými doušky. A já ho za to tak milovala. A on miloval mě, jinak by mi nedával s ostatními takový prostor. Ovšem nemohl skrýt, jak moc mu ta pozornost začíná vadit, přestože neřekl jediné slovo. Až jsem měla pocit, že mi ruku svým stiskem odkrví, ale nesnažila jsem se od něj odtáhnout ani za nic. Potřebovala jsem ho vedle sebe.

Otec se na mě hrdě usmíval, když ke mně promlouval. Když mi znovu opakoval, jakou radost by ze mě maminka měla. Otevíral tak staré rány v mém srdce, ačkoliv to nemyslel nijak zle. Na rozdíl ode mě, on o ní vždycky často mluvil.

Dneska večer byl otec... táta jako vyměněný. Nevěděla jsem, co se změnilo, ale tam na pódiu, i teď, když stál přede mnou, neviděla jsem v něm toho chladného muže, který sem před pár dny dorazil. Byl to táta, který se o mě postaral a vychoval mě, když maminka odešla. V jeho očích byla vřelost, bezpečí, pochopení - to, co jsem u něj mohla vždy nalézt. Obávala jsem se ale, že tomu tak bude jen tento večer, během kterého v mém životě nastala veliká změna. Nechtěl mi to dělat ještě těžší, tak pro teď odsunul naše spory stranou, myslela jsem si, že to tak bylo. Protože on by jen tak neustoupil. Stále chtěl, abych se vdala, na to já ale nehodlala za žádnou cenu přistoupit. Tahle situace nás oba ještě potrápí.

Zahlédla jsem v davu lidí svoje chlapce, kteří konečně dostali možnost se k nám připojit. Michael se na mě culil od ucha k uchu, ale byla to nefalešná pýcha v jeho očích, díky které se v mé hrudi něco pohnulo. Začala jsem bojovat s vlastními slzami. Luca mě pustil, vzápětí jsem se ocitla v Michaelově náruči. Položila jsem si bradu na jeho rameno a přivřela oči. „Byla jsi skvělá." Zašeptal a políbil mě do vlasů. Vydechla jsem nazpátek děkovná slova a pohladila jej po zádech. Z Michaelova objetí jsem se nechala vtáhnout zpět k Lucovi a pohlédla na Tysona, jehož úšklebek na tváři zaručeně přilákal moji pozornost.

„Hlavně to neposer," zaznělo od něj. Opravdu. Od něj bych nemohla čekat nic jiného. Od Lucy si vyslechl pár nepěkných slov, Michael mu dokonce zasadil ránu do ramene. Tyson převrátil oči a s povzdechem protáhl: „Ale jo, asi to dáš."

„Díky," Jeho otrávený hlas mi radost nezkazil. Nechala jsem Tysona a zaměřila se na ostatní členy mojí rodiny, jejichž slova mě narozdíl od jeho příjemně hřály na srdci.

Za necelou hodinu, když se začala tělocvična vylidňovat, Luca mě vzal za ruku a konečně mě začal odvádět pryč. Ještě jsem se stihla krátce rozloučit, ale teď už jsem moc prostoru nedostala. Adrian ani Darlo neměli po dobu ceremoniálu do tělocvičny přístup, jelikož nejsou členové spolku. Takže jsme na jejich zvídavé tváře narazili, až když mě Luca vyvedl z místnosti.

Vykročili k nám, jen co nás uviděli. „Jak to šlo?"

„No..." Začala jsem.

V tenhle moment se už Luca ale na nikoho dalšího neohlížel. „Je z ní vůdkyně a bude kurevsky úžasná. Teď uhněte, do hajzlu."