Pod Jeho Křídly

27. Kapitola

27. Kapitola

***

Allison

Vážně mě nechal se s Ethanem rozloučit? Je to vůbec možné? „Utíká nám čas, Allison." Upozornil mě rýpavým hlasem, čímž mě vytrhl ze zamyšlení. Odtrhla jsem pohled od vchodových dveří a zaměřila se na Ethana, jehož prsty se dotkly mé dlaně. „Řekl bych, že už máme jen minutu a půl."

Pozorně mě sledoval oceánovýma očima a čekal, až něco povím. Ale ze mě nevypadlo ani slovo. Pořád jsem bojovala se slzami, ale už jsem netušila kvůli čemu chtějí ven. Jestli za to mohla Lucova poznámka nebo fakt, že se s Ethanem a s ostatními hodně dlouho neuvidím. Teď jsem si ale nemohla dovolit nad tím přemýšlet. Ethan měl pravdu, čas se krátil.

Pevně jsem stiskla jeho ruku a nakonec vydechla: „Jak ti je, Ethane?"

„Docela mizerně," zamumlal a palcem mi přejel pře hřbet ruky. Oba jsme věděli, že jeho zranění hraje minimální roli v tom, jak se zrovna cítí.

„Budeš mi chybět." Pověděla jsem upřímně, i když se mi ta slova zdála nedostačující. Já vážně netušila, co jiného říct.

Smutně se usmál a položil si moji dlaň na hruď, na místo, kde mu bilo srdce. „Věř mi, ty mně víc." Z jeho slov sálala bolest. I mě to zabolelo, ale byla to pravda. Ethan mě má mnohem radši než já jeho.

Přistoupil ke mně blíž, ve tváři kromě smutku měl i odhodlání. Položil mi ruce na boky a pohledem zakotvil na mých rtech. Ale ne. Vážně to chce riskovat? Zatlačila jsem mu do hrudi a zabránila mu tak mě políbit. „To nejde, Ethane. Jestli nás Luca uvidí," Odmlčela jsem se. Nemusela jsem říkat víc, Ethan to pochopil a s povzdechem mě pustil. Vypadal zklamaně, že jsem ho odmítla. Ani neví, jak bych mu tu pusu dát chtěla. Je ochotný riskovat, že nás někdo uvidí a Ethan tak definitivně skončí, jen proto, aby mě políbil. To pro mě hrozně moc znamená, že mu za to stojím.

„Allison," Zaslechla jsem své jméno a otočila se k Michaelovi, který nervózně postával u dveří. „Už jedeme." Oznámil mi a vyšel ven.

Vrátila jsem pozornost k Ethanovi a opatrně mu přiložila dlaň na bolavou tvář. „Mám tě ráda, Ethane, pamatuj si to." Měla jsem hroznou potřebu mu to říct. I když ho nemiluju, mám ho ráda a chtěla jsem ho o tom ujistit.

Přivřel oči a moji dlaň překryl svojí. „A ty si pamatuj, že tě miluju. To, co jsem ti řekl, platí. Jednou mi to taky řekneš." Dopověděl, sundal si moji ruku z tváře a bez dalších slov odešel po schodech nahoru.

Dívala jsem se na jeho vzdalující se postavu a říkala si, kde bere tu odhodlanost. Luca ho málem ubil k smrti a on o mě pořád chce. Bylo to šílené, nebezpečné, ale zvláštním způsobem se mi líbilo, že se jen tak nevzdává. Že o mě tolik stojí, takový pocit jsem nikdy nezažila.

Než jsem vyšla ven, rychle jsme si setřela slzy, které se mi nepodařilo zadržet. Všechny pohledy se rázem stočily ke mně a já si připadala tak hrozně malinká. Tyson s Michaelem stáli vedle Luca, který se opíral o Range Rovera. Zkoumal mě očima takovým způsobem, jako by hledal jakoukoliv stopu, jež na mně Ethan mohl zanechat.

Nepříjemně jsem se ošila a radši přešla k Holdenovi, abych se s ním mohla rozloučit. Objala jsem jej a popřála mu pevné nervy, aby to s klukama zvládl, když tady s nimi bude bez Lucovy pevné ruky.

Usmál se. „Ty si ho taky ohlídej, ať nedělá bordel, až s vámi nebudu."

Zasmála jsem se. Bude to těžký, ale zvládnu to. Michael je totiž hrozný bordelář, ale to každý ví. „Neboj, já Michaela srovnám."