Pod Jeho Křídly

22. Kapitola

22. Kapitola

***

Luca

Nemohl jsem spát. Ani na chvilku jsem nedokázal zavřít oči a kurevsky mě to sralo. Cejtil jsem se divně, z něčeho jsem měl fakt blbej pocit, ale snažil jsem se ho nevnímat, protože jsem si myslel, že za to můžou všechny ty sračky, co teď řeším. Že už mi lezly na mozek.

Skoro celej den jsem proseděl v kanceláři, což by mi ani tak nevadilo, kdybych se nemusel zabývat tím sráčem Elijahem. Stačí, když na něj pomyslím, vře to ve mně. Říkal jsem si, proč dal o sobě najednou vědět. Ne, nešlo mi to do hlavy. Znal jsem ho dost dobře na to, abych věděl, že on tohle nedělá. Radši zůstává skrytý ve stínech.

Leda by mu to někdo poradil. Zaťal jsem pěsti, jak se mi připomněla teorie o tom, že je mezi námi zrádce. Do prdele, já přísahám. Přísahám, že jestli nás fakt někdo zradil, jestli bude chtít Allison zkřivit jediný vlas, rozkopu mu ksicht.

Ale Elijah nebo možný zrádce nebyli náš jediný problém. Assidio v čele s mým bratrem na sebe taky upozornili. Adrian má taky svoje plány, o kterých nemám ani ponětí. Jediný, co mi trochu klidní nervy, je, že Allison ublížit nechce. Ale ti jeho kreténi zabili Thea a já se postarám o to, aby za to zaplatili.

A nakonec je tu Nicholas a jeho podělaný Inferno, kteří o sobě nedali vědět vůbec, a to mě dost znepokojuje. Prostě jako by zmizeli z povrchu zemského. Nemám o nich žádný zprávy a já si dělám starosti, že se Nicholas skrejvá, protože chystá něco velkýho.

Zíral jsem do stropu, bylo něco před půlnocí. V hlavě mi kolovaly otázky, na který jsem stejně neznal odpověď, když jsem to najednou uslyšel. Zvuk motoru. Vytáhl jsem z pod polštáře zbraň, vstal z postele a přešel k oknu. Všechny svaly v těle se mi napnuly, to auto, co jelo po příjezdový cestě a pořád se vzdalovalo, kurva já měl pocit, že ho moc dobře znám.

Vyběhl jsem z ložnice, zbraň jsem pořád držel v ruce, abych mohl někoho s chutí zabít. V chodbě bylo několik dveří, ty naproti mně, jen ty mě však zajímaly. Bez jedinýho zaváhání jsem vtrhl do jejího pokoje, jen abych jí tam nenašel. Všechno se ve mně sevřelo, ty klouby dost hlasitě zapraskaly, jak silně jsem ruku sevřel v pěst. Kurva! Jestli mě někdo nezabije, tahle holka mě do hrobu přivede určitě. „Vstávejte! Do prdele, vzbuďte se. Všichni sem, hned!" Řval jsem jako smyslů zbavený, zatímco jsem se vracel do svýho pokoje, abych na sebe hodil džíny a tričko.

Jako první se mezi dveřmi objevil Holden. „Co se děje?"

„Allison je pryč." Rychlá, stručná odpověď. Nakrčil obočí a já si zkontroloval počet nábojů.

„Co?" Zvýšil hlas Ethan, když se postavil vedle Holdena. Viděl jsem mu ve tváři starost, ale nezastavilo mě to. Chytil jsem ho za tričko a přirazil ke zdi.

„Kde je, Ethane?!" Zařval jsem rozzuřeně a ignoroval Holdenovu ruku na mým rameni. Ethan mě sral už jen svojí existencí. A tím, že se začal motat kolem Allison, si moc nepomohl. Měl jsem hned několik důvodů, proč ho podezírat, že by zrádce mohl bejt on.

„Jak to mám vědět? Ty seš její ochránce!" Vyprskl na mě. Stálo mě to veškerý sebeovládání, abych mu jednu nevrazil.

„Jestli v tom máš prsty..."

„Šéfe," přerušil mě Eric. „Michael je taky pryč."

„Unesl ji?" zeptal se Tyson a já po něm střelil pohledem.

Holden zavrtěl hlavou. „Hovadina. Bavíme se tady o Michaelovi." S tím jsem souhlasil. Michael je ten poslední, kdo se řadil mezi zrádce. Jak jsem je kurva nemohl neslyšet, když odcházeli? Takže to auto byl teda Mercedes, klíče od Rovera mám u sebe. Prostě si vzali auto a odjeli... Já je zabiju. Oba dva.