Pod Jeho Křídly

11. Kapitola

11. Kapitola

***

Allison

Co kdybych tam dneska nešla? Mohla bych říct, že jsem nemocná. Prošlo by mi to? To zrovna. Zatřásla jsem hlavou a sedla si na okraj postele. Nevyšlo by to ani za nic. Luca mi nedovolí vykroutit se z tréninku. Jenže já tam vážně nechci. Budu tam s Ethanem, což mě hrozně znervózňuje. Po včerejšku nevím, jak se mám k němu chovat. Co když on se bude chovat jinak? Bude hodný nebo si zase nasadí bezcitnou masku, aby nikdo nepoznal, že ke mně něco cítí?
Miluje mě. Ethan mě miluje. Stále tomu nemůžu uvěřit. Zní to šíleně. Je to poslední člověk, od kterého bych to čekala. Vlastně až po Lucovi. Ten nikdy neprojeví žádnou emoci, kromě vzteku.

Mrkla jsem očkem po hodinách a málem se zadusila. Za deset minut devět. Bože můj. Asi ze sebe vyklopím snídani. Musím něco dělat. Musím se vyhnout tréninku s Ethanem. I když... možná zase plaším. Včera jsem trénovala výhradně s Tysonem, dokud si nemusel odskočit. Dneska zase budu trénovat s ním. Určitě jo. A Ethan bude stát daleko ode mě. Do háje, Allison vzpamatuj se! Mám pocit, že mi z toho jebne. Neměla by holka v sedmnácti řešit školu, přátele a chlapce? Proč já si musím dělat nervy z toho, že mě Ethan miluje, že s ním budu dneska trénovat sebeobranu a nevím, jak se bude chovat? Ethan není hloupý, nic by nezkoušel, když tam bude Tyson. A co když si zase odskočí? Bude mě chtít Ethan políbit? A co kdybych se nechala? Ale dost už!

Vyhoupla jsem se na nohy. Náhle jsem byla plná odhodlání sejít dolů a všem ukázat, že už ze sebe nebudu dělat vystrašené kuře. Půjdu dolů a abych si trochu ulevila, nakopu Tysonovi zadek. Oblečená do sportovního jsem už byla, mohla jsem rovnou vyrazit. Došla jsem ke dveřím, otevřela je a moje srdce nejspíš vynechalo úder. Možná dva. Theo se belhal chodbou směrem ke schodům a tiše skuhral bolestí.

„Sakra, Theo, ležení v posteli ti nic neříká?" Vyjela jsem na něj a opatrně ho vzala za paži.

„Už jsem v pohodě." Jo jasně. Vypadal, že se každou chvíli rozbrečí bolestí.

„Pojď si lehnout a nechovej se jak malej." Otočila jsem ho a pomalu vedla zpět k jeho pokoji. On si nedá pokoj, pořád tady bude šmejdit.

„Co tady děláte?" Ozval se za námi Noah a okamžitě mě vystřídal v podpírání zraněného Thea. „Já tě v tom pokoji fakt zamknu, jestli nepřestaneš blbnout." Varoval ho Noah, ale v jeho hlase jsem postřehla i obavy. Měl jej opravdu rád a nebál se to dát najevo, což se mi líbilo. Noah na mě před tím, než odvedl Thea do pokoje, zvolal: „Radši běž dolů, Allison, už na tebe čekají." Hm, přesně to jsem potřebovala slyšet. S povzdechem jsem se vydala k tělocvičně. Pořád se mi tam nechtělo, ale byla jsem klidnější než předtím. Snažila jsem se myslet pozitivně.

Před tělocvičnou jsem se zhluboka nadechla a vešla dovnitř. „Ahoj!" Vykřikl známý veselý hlas. Můj mozek asi přestal fungovat, neboť situaci přede mnou nebyl schopný pobrat. Na žíněnce se totiž rozcvičovali Michael s Holdenem.

„Co vy tady děláte?"

Michael se zamračil a sednul si na zadek. „No to jsem nečekal. Myslel jsem, že budeš nadšená, že tě budem trénovat zase my dva."

Na Michaelovu poznámku jsem nereagovala. Zalétla jsem pohledem k Holdenovi, který si zrovna protahoval paže. „Nevím, o co jde, Luca nám jen řekl, že tě budeme zase trénovat." Nevypadal, že by se o to nějak víc zajímal, za což jsem byla ráda.

„Aha," Řekla jsem nezaujatě. Uvnitř jsem ale panikařila. Dozvěděl se snad Luca, že mě chtěl Ethan políbit? I když to asi ne. Kdyby to věděl Luca, kluci taky. Takže to můžu vyloučit. Možná Lucovi stačilo, aby si potvrdil, že mě Ethan miluje a pro jistotu mu řekl, že už nebude se mnou trénovat. Každopádně je to zvláštní. Jsem ráda, že mám zpátky Michaela s Holdenem, ale jako by mi něco říkalo, že bych tady radši měla Ethana. To je ale hloupost. Nebo ne?