Pod Jeho Křídly

52. Kapitola

52. Kapitola

***

Luca

Trpělivost. Musel jsem ji někde v sobě najít, abych se teď hned nesebral a nevtrhl do toho domu jak totální debil. Protože bych tím posral úplně všechno, a to bych si do hajzlu nikdy neodpustil, když už jsme byli blízko. Přežil jsem celou cestu sem. A zvládl jsem to více méně v pohodě. Ale teď? Fakt mi dává zabrat, abych zůstal v klidu. Stačilo by jen vtrhnout dovnitř, postřílet všechny sráče, co se tam ukrývají, a zachránit Allison. Takovej průběh akce by se mi líbil, ale mělo to jeden háček. Tak lehký to bejt nemohlo.

Před domem stály tři auta, podle toho jsem usuzoval, že tam Elijah bude mít svoje bodyguardy. Fakt by byl kretén, kdyby s sebou neměl ochranku. Každopádně to byl možná ten důvod, proč jsem dokázal zůstat sedět v autě a nedošel si pro ni, když jsme před deseti minutami zastavili několik metrů od příjezdový cesty.

Museli jsme vymyslet plán. A tím myslím tak dobrej plán, abysme zvládli zachránit Allison a přitom nezdechnout. Což se s Elijahovou ochrankou jaksi komplikuje, protože nemáme tušení, kolik členů jeho spolku můžem očekávat.

„Jak si můžeš bejt jistej, že je tenhle dům zrovna Elijahe?" Zaslechl jsem Michaelovu debilní otázku, ale neobtěžoval jsem se na něj otočit a vysvětlit mu to. Zase tolik trpělivosti jsem najít nemohl.

Tyson ale trpělivosti měl nejspíš dost, protože se na místě spolujezdce ohlédl dozadu a docela nechápavě se Michaela zeptal: „Nevšiml sis snad toho nápisu vedle dveří?"

A Michael okamžitě odvětil: „Jak bych mohl, když vůbec nic nevidím?!" A jak bys taky zatraceně mohl, ty idiote? Stáli jsme dostatečně daleko, aby si nás nevšimli, kdyby náhodou někoho napadlo podívat se z okna. Stmívalo se a kolem domu nebylo žádný osvětlení.

„Je tam napsaný, že tenhle pozemek patří Elijahovi Hendersonovi." Prohlásil Noah, kterej seděl hned za mnou. Vlastně jsem zapomněl dodat, že další důvod, proč Michael nic nevidí, je ten, že vyfasoval místo úplně vzadu. Je nás šest, brzy sedm, klasický auto s pěti sedadly jsme logicky vzít nemohli. Ale to teď do píči není důležitý.

„To je trochu divný, ne? Proč by si to tam dával?" Zase se ozval ten blonďatej... prostě Michael. Elijah je arogantní psychopatickej bastard, kterej si myslí, že je neporazitelnej. Rád se chlubí svým majetkem, takže mi tohle u něj divný nepřijde.

Michaelovi se nikdo odpovědět nechystal, dokonce ani Tyson, kterej byl zrovna zaneprázděnej, jak jsem si všiml, když jsem k němu stočil pohled. Něco psal do mobilu. To byla věc, která mi v tuhle chvíli přišla skutečně divná. „Co to děláš?"

Hned zamknul displej a mobil schoval do kapsy u kožený bundy. „Nic." Zavrtěl hlavou, ale pohled mi neopětoval. Jako by nechtěl, abych poznal, že lže. Marná snaha, bylo to do prdele jasný.

Přepadl mě nepříjemnej pocit. A vztek. Nepotřebuju teď ještě řešit, proč se Tyson chová zvláštně a co to do hajzlu mělo bejt. „Tysone, jestli máš..."

„Nevidím žádný kamery." Skočil mi do řeči Ethan. A já jsem byl za to docela rád, protože mě to přivedlo zpět k Allison. A už jsem se nehodlal rozptylovat ničím jiným. S Tysonem si to vyřídím později.

„Máš pravdu." Přitakal jsem. To byla první věc, co jsem zkontroloval. Měl bych si myslet, že je tenhle fakt docela podezřelej. Ale mně se víc líbilo odůvodnění, že je Elijah ještě nenechal nainstalovat. Jo, tomu se mi chtělo věřit víc. Protože po tom všem jsme si trochu toho zasranýho štěstí zasloužili. „Připravte se!" Přikázal jsem, pohled stále upřený na Elijahův dům.