Takhle si oslavu čtrnáctých narozenin Allison Corinne Bennettová rozhodně nepředstavovala. Pro dceru mafiánského bosse to měl být velký den, na který dlouho čekala.
Jednoho dne bude stát ve vedení spolku Phoenix. A s dovršením čtrnáctého roku přiše...
„Kámo, no tak, musíš se z toho konečně dostat." Už je to něco málo přes hodinu, co se Holden snaží vrátit zpět starého Noaha. Starostlivě na něj hledí, vidím na Holdenovi, jak by byl rád, kdyby se na něj Noah aspoň podíval. Jenže ta slova nemají žádný účinek. Noah se čelem opírá o okno, ignoruje všechno a všechny.
Povzdechla jsem si a naznačila Holdenovi, že ho má nechat být. Přijde mi, že je příliš brzy na to, aby se Noah ze smrti Thea konečně dostal. Byl jako jeho bratr a jen tak ho smutek nepřejde. Holden se otočil zpět dopředu a zapnul topení. Opřela jsem si hlavu a zavřela oči. Byla jsem unavená, ale řekla jsem si, že se prospím až v letadle.
Přemýšlela jsem nad tím, jak bude vypadat náš nový domov. Bude to velký dům nebo menší domek někde u pláže? Pláž. Nikdy jsem nebyla na pláži. Zní to smutně, ale je to tak. Během posledních tří let jsme žili spíše na severu. A ani předtím jsme nebydleli někde u moře, tak jsem na to zvědavá. Doufám tedy, že mě Luca pustí se na pláž aspoň podívat. V Austrálii nám žádné nebezpečí přece nehrozí, jinak bysme tam nejeli.
Ucítila jsem dotek na dlani a párkrát zamrkala na Noaha, jenž mě sledoval čokoládovýma očima. Čokoládovýma očima plnýma slz. Noahu. Hned jsem se k němu přisunula tak, jak mi to bezpečnostní pás dovolil a objala ho. Zabořil mi tvář do vlasů, ale neslyšela jsem, že by plakal. Snažil se klidně dýchat a pevně se mě držel, zatímco jsem jej hladila po zádech. Měla jsem zvláštní pocit, že mě někdo pozoruje, vzhlédla jsem, abych ve zpětném zrcátku spatřila Lucův spalující pohled. Mračil se a já nechápala proč. Nejspíš byl pořád naštvaný kvůli Ethanovi. O co mu ale šlo?
Proč by byl takový problém, kdybych něco měla s Ethanem? Vlastně, kdybych něco měla s kýmkoliv jiným? Fakt, že mi bude osmnáct, Lucu vůbec nezajímá. A co až mi bude jedna dvacet? Bude to pořád stejný nebo se Lucův přístup ke mně změní? Toť otázka, na kterou zřejmě odpověď nedostanu, dokud mi těch dvacet jedna nebude.
Odvrátila jsem se od něj, když se Noah ode mě odtáhnul. Znovu se otočil k okénku a dělal, jako by se vůbec nic nestalo. Vydechla jsem a opět se opřela, jen abych se mohla hned na to znovu napřímit, jak to byl Holdenův mobil, co začal v autě vyzvánět.
„Volá Eric," zamumlal a přijal hovor. Proč by mu Eric volal? Všechny věci máme a plán cesty je jasný. Doufám, že se nic neděje. „Cože? Jak dlouho? Do hajzlu." Vykřikl naštvaně, dal si mobil od ucha a otočil hlavu k Lucovi. Napjatě jsem poslouchala, co mu řekne. „Někdo nás sleduje."
„Co?" Vyjekla jsem a otočila se dozadu. Panebože! Za Mercedesem, ve kterém za námi sedí kluci, jedou další dvě černá auta a stále se přibližují. „Co budeme dělat?"
Luca zaklel a přidal plyn. „Musíme se rozdělit." Pronesl po chvíli a Holden to vyřídil Ericovi. Rozdělit? Otočila jsem se zpět dopředu ve chvíli, kdy náš Range Rover prudce zahnul doleva. Zaječela jsem celá v šoku z toho, co se to právě děje. „Držte se!" Zakřičel Luca, než jsme vjeli do lesa. Kličkovali jsme mezi stromy, auto sebou házelo a mně se dělalo špatně. Kdo by nás sakra mohl sledovat, proboha? Inferno nebo ti chlápci s maskami? Podívala jsem se, jestli jsou stále za námi. Byli, ale vzdalovali jsme se jim.
Luca prudce zabrzdil, málem jsem se praštila o přední sedadlo, ale pás mě stáhnul zpátky. Cítila jsem pálení na hrudi, ale moc jsem to nevnímala. Důležitější bylo, že Luca otočil volant prudce doprava a znovu šlápl na plyn. Auto za námi nestihlo zabrzdit a narazilo do stromu. „Nezvládli to." Oznámil Holden a Luca zastavil. Všichni jsme ho šokovaně sledovali, jak vystoupil, na tváři mě vražedný výraz, když otevřel kufr a z jedné z tašek vytáhl zbraň. Věnoval mi krátký pohled, než se rozešel směrem k nabouranému autu. „Luco!" Volal na něj Holden, ale můj ochránce ho ignoroval. Pohlédla jsem na Noaha, který byl stejně jako já v šoku, ale jinak zraněný nebyl. Ulevilo se mi. Rozepla jsem si pás a sykla bolestí. Na hrudi jsem měla sedřenou kůži, jak se mi do ní pás předtím zaryl. Otevřela jsem dveře, a i přes Holdenovo varování jsem vylezla ven. Motala se mi hlava, ale brzy jsem se vzpamatovala a vydala se za Lucou. Chtěla jsem vědět, kdo nás sledoval.
Luca, který už stál u černého auta, vytáhl řidiče ven a přirazil jej ke stromu. Neměl na sobě žádnou masku. Měl tmavé vlasy, po čele mu tekla krev a vypadal, že každou chvíli ztratí vědomí. Luca na něj namířil zbraň. „Máš dvě vteřiny, abys mi řek, kdo tě poslal, jinak ti vystřelím mozek z hlavy!" Zařval.
Ten chlap otevřel pusu, přičemž mu z ní vytekla krev, a jeho oči zalétly ke mně. „I před ní?"
Luca se na mě otočil a jako by si teprve uvědomil, že jsem šla za ním, hluboce se na mě zamračil. „Jdi zpátky do auta!"
„Ne, chci vědět, kdo to je," řekla jsem a snažila se, aby to znělo odhodlaně. Udělala jsem dva kroky.
„Není moc poslušná, to se Elijahovi nebude líbit." Zachraptěl a ušklíbl se. Kdo je sakra Elijah? Luca zavrčel a zbraní mu vrazil do obličeje. Muž padl k zemi, zasmál se a vykašlal krev.
„Takže pro něj pracuješ... Tušil jsem to." Luca ho opět popadl, chytil ho pod krkem a ukázal na mě. „Proč ji chce?!"
Chlap zavrtěl hlavou, pramínky krve mu stékaly po bradě až na Lucovu ruku. Při pohledu na něj se mi bolestivě sevřel žaludek. „Je to vůdkyně Phoenixu, každej z našeho světa o ní ví a každej ji chce. Elijah s ní už má velký plány."
„Nedostane ji." Zesílil stisk a muž se začal dusit.
„Myslíš, že... že ji ochráníš? Elijahe neporazíš. Před lety tě připravil o.... oko, teď tě připraví o ní..." Ozvala se ohlušující rána a mužovo bezvládné tělo dopadlo na zem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
