Pod Jeho Křídly

25. Kapitola

25. Kapitola

***

Allison

Srdce mi málem vyskočilo z hrudi, když jsem zezdola uslyšela křik a okamžitě se přestala věnovat vyklízení skříně. Co to sakra je? Napřímila jsem se a pár triček, co jsem zrovna držela, jsem pustila na zem, protože jsem se lekla příšerné rány, jako když někdo něco hodí proti zdi. Málem jsem se přerazila o tašku, když jsem vystřelila z pokoje.

Nemám ponětí, co se dole děje, že je tam takový povyk, ale vím, kdo to zapříčinil. Poměrně vyděšená jsem seběhla schody a za doprovodu zesilujících nadávek proběhla chodbou a přiřítila se do obýváku.

„Proboha." Zalapala jsem po dechu a překryla si ústa dlaní, když se mi zvedl žaludek. Viděla jsem Erica s Noahem sklánět se nad Ethanovým bezvládným tělem, všude kolem něj byla krev. Můj ochránce, který řval jako smyslů zbavený, se snažil skrz Holdena, Tysona a Michaela k němu dostat.

Nikdo si mě nevšiml. Sledovala jsem Lucův zuřivý boj a bezbranného Ethana. Bože, Ethane. Ani jsem si to neuvědomila a z očí mi vytryskly slzy. Co mu to proboha udělal?! Chtěla jsem za ním jít, ale nedokázala jsem nohy přimět k pohybu. Jako by věděly, že kdybych popošla dopředu, klesla bych na kolena. Eric musel i přes Lucův neúnavný řev zaslechnout mé vzlyky, protože modré oči upřel mým směrem. Šokem se mu rozšířily. „Allison." Vyslovil mé jméno a najednou zavládlo ticho. Luca přestal s klukama bojovat a pohledem těkal po místnosti, dokud se nezastavil u mě. Cukla jsem před jeho pohledem, vypadal děsivě. Ve tváři byl červený, jizvy mi přišly výraznější než normálně a živé oko měl temné jako démon.

Všichni se na mě bezeslova dívali, jako by čekali, jak zareaguju. A ty jejich pohledy mě nakoply k nějaké reakci. „Cos to udělal?" Vzlykla jsem a moje nohy mě konečně odnesly k Ethanovi. Klekla jsem si a do dlaní vzala jeho zkrvavenou tvář. „Co jsi mu to proboha udělal!" Bolelo mě v krku, jak se mi v něm neustále tvořil knedlík. Eric si sednul vedle mě a nahmatal Ethanův puls, položil mi ruku na rameno.

„Žije, ale nutně ho musíme odnést do pokoje, Allison, abych ho prohlídnul a ošetřil." Mluvil klidně, ale viděla jsem na něm jisté obavy. Roztřeseně jsem přikývla a opatrně Ethanovu tvář zase pustila. Uhnula jsem jim, aby ho Eric s Noahem společně vzali a odnesli z obýváku.

Nemotorně jsem se vyhrabala na nohy, otřela si mokré tváře a vydala se za nimi. Ignorovala jsem všechno a všechny, dokud mě nezastavil rozčílený hlas. „Už ani jeden krok, Allison!"

Stála jsem k němu zády a ten jeho pohled, který jsem cítila mezi lopatkami, mě skoro fyzicky bolel. Pootočila jsem k němu hlavu, když jsem zaslechla kroky, a z očí se mi spustily nové slzy, jak jsem jej uviděla rázným krokem si to mířit přímo ke mně. Nechci, aby za mnou chodil. Nechci! Ucouvla jsem dva kroky vzad a pak se Luca zastavil. Ale ne kvůli tomu, že by respektoval, že viditelně nechci, aby za mnou šel. Do cesty mu totiž vstoupil Holden. „Tohle není dobrej nápad, Luco. Nejdřív by ses měl uklidnit." Položil mu ruku na rameno.

„Jdi mi z cesty," zavrčel výhružně, oči stále připíchnuté na mě.

„Podívej, jak se tě bojí." Zvolal Holden a ukázal na mě. To ale nebyla pravda, nebála jsem se ho. Ale hnusil se mi.

Holden možná sázel na to, že tahle slova Lucu uklidní, ale jen ho ještě víc vytočily. „Nemá proč, nic bych jí kurva neudělal." Zařval a poprvé zabodl tmavě šedé oko do Holdena, kterého teď musel k smrti nenávidět, protože mu bránil dostat se ke mně. Neměl mě pod kontrolou, a to byla jeho priorita. „Řekl jsem, abys uhnul, do hajzlu." Silně do něj strčil. Zavrávoral, a tak Lucovi už nikdo nestál v cestě, protože nikdo jiný se k tomu neodvážil.