Pod Jeho Křídly

28. Kapitola

28. Kapitola

***

Luca

Naposledy jsem praštil do boxovacího pytle a vztekle popadl mobil. Projížděl jsem seznam a hledal nějakou další tvrdou songu, která mě kurva nakopne. Pořád jsem v sobě cítil dost energie, musel jsem ji ze sebe dostat. Vztek se ve mně stále vířil, už jsem nespoléhal na to, že ho ze sebe vymlátím, ale na ní. Neměl jsem ponětí, co si pod tím představit, ale... zkrátka jsem věděl, že díky Allison ten vztek zmizí. A byl jsem z toho kurva zmatenej.

Konečně jsem našel v pohodě písničku, když jsem zaslechl vrzání dveří. Allison vkročila do tělocvičny a nejistě se rozhlídla po místnosti. Nakonec se zastavila u mě a jak jsem čekal, ty modré oči mě jaksi zklidnily. Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi, že má na mě takovej vliv. Kdy to kurva začalo? Kousla se do rtu a já se málem ušklíbl nad tím, jak je ze mě nervózní. Jen tak tak jsem stihl potlačit, aby mi koutky rtů vystřelily nahoru. Nechtěl jsem, aby si myslela, že se jí vysmívám. Moc dobře věděla, že jsem nasranej. Už ne tolik jako předtím, ale pořád jsem.

Dál na mě bez přestání zírala a já po chvíli musel odtrhnout pohled od jejích očí a sjet o něco níž, protože mi to začalo bejt nepříjemný. Jenže to byla chyba. Zkurvená chyba. Jestli jsem začal bejt klidnější, teď mě vztek udeřil jako přívalová vlna. Co to sakra? Allison má speciální oblečení výhradně na trénink. Tílko a legíny, vím to, sám jsem ho vybral. Vždycky dbala na to, že ho při tréninku bude mít na sobě. Jenže tohle? Do prdele. Zaťal jsem pěsti, až mi zapraskalo v kloubech, a skrz zuby procedil: „Co to máš na sobě?"

Sklopila pohled a pažemi si objala odhalený břicho. To se takhle producírovala po chodbě? Viděli ji Michael s Tysonem? Kurva, co když jo? Ona mě fakt chce zabít. „Nemohla jsem najít sportovní oblečení, asi jsem ho nechala v Austrálii." Vysvětlila a pokrčila rameny, jako že o nic nejde. Ale to sakra jde!

Promnul jsem si kořen nosu a vydechl přebytečný vzduch z plic. Dělá to ta holka schválně? „A to sis nemohla vzít aspoň tričko?"

„Ne." Odpověděla otráveně a já překvapeně zamrkal. Co s ní do háje je? A jo vlastně, ona má právo bejt naštvaná...

„Takhle trénovat nebudeš." A myslel jsem to kurva vážně. Sportovní podprsenka a tyhle krátký šortky? To fakt ne. Kde k nim vůbec přišla? Nepamatuju si, že bychom je kupovali.

Zúžil jsem na ní oči, když se Allison najednou zatvářila až moc spokojeně. „To je škoda, ale nedá se nic dělat." A otočila se na odchod. Prostě jen tak.

Obočí mi vyletělo až k vlasům. Co si do prdele myslí, že dělá?! Nesouhlasně jsem zavrčel, přihnal se k ní a chytil ji za paži. Oči se jí rozšířily, když jsem s ní trhnul a její drobné tělo se natisklo na mé. „Už mě to nebaví, Allison! Co to kurva hraješ za hru?"

Zatlačila mi rukou do hrudi. „Pusť mě!" Prskala jak nasraná kočka. Bylo to celkem roztomilý, protože já byl oproti ní jako nasranej lev. Neměla nejmenší šanci. „Já prostě nechci trénovat, jsem unavená. Nevím, proč seš tak naštvaný, ale přestaň si to vybíjet na mně." Zasyčela a znovu se zkusila vymanit z mýho sevření.

Nemohl jsem uvěřit tomu, co řekla. Takže ona neví, proč jsem nasranej? To jsem nečekal. Myslel jsem, že jí to bude jasný. Že si aspoň uvědomí, že udělala chybu. Zesílil jsem stisk, až sykla bolestí, a zle se na ní usmál. „S tou únavou to nebude tak hrozný, když si zvládla předvést tenhle brilantní herecký výkon." Sklonil jsem se k ní a výhružně zašeptal: „Klidně si měj na sobě tohle, tréninku se nevyhneš. Koukej se protáhnout." Pustil jsem ji a otočil se k ní zády. Zase jsem byl ve stavu, kdy jsem se na Allison nemohl ani podívat. Stejně jako v tom letadle.