Pod Jeho Křídly

79. Kapitola

79. Kapitola

***

Allison

Na příjezdové cestě zastavilo další vozidlo, ze kterého vystoupili dva muži oblečeni ve společenských oděvech. Pokud jsem se nepletla a správně počítala, spolu s nimi to již bude devatenáct hostů, co zavítalo na Adrianův Novoroční večírek. Když říkal, že dorazí jen jeho nejdůležitější obchodní partneři, zjevně nelhal. Blížila se šestá hodina, večírek měl brzy začít a vážně to nevypadalo, že dorazí ještě někdo další. Zvědavě jsem sledovala oba muže, jak ležérní chůzí kráčí po cestě směrem ke vchodovým dveřím a prohlíží si místní zahradu. Nejspíš zde byli poprvé, vypadali fascinovaně vším, co okolo sebe vidí. Všimla jsem si, že jim někdo šel naproti, pravděpodobně muž z Adrianovi ochranky, aby je odvedl do společenské místnosti, kde se měl večírek konat. Téměř jsem se natiskla na sklo, abych si oba hosty ještě jednou prohlédla, než mi zmizí z dohledu. Oba měli černé vlasy a snědou pleť, víc jsem v té tmě nebyla schopná rozeznat.

Najednou se zastavili a můj žaludek udělal několik obratů, jen co jeden z nich zvedl své oči a zadíval se přímo do okna mého pokoje. Zatraceně. Urychleně jsem odstoupila a modlila se, aby si mě nevšiml, ačkoliv to bylo dost nepravděpodobné. Sakra, jestli mě viděl, nepochybně to řekne Adrianovi a ten to zase poví Lucovi, který mi za moji zvědavost skutečně nepoděkuje.

Zajela jsem si rukou do čerstvě vyfoukaných vlasů a zavrtěla hlavou nad vlastní hloupostí. Přesvědčit Lucu, abych se mohla účastnit naší vlastní oslavy Nového roku, mi dalo sakra práce. Byla bych nerada, kdyby si to rozmyslel jen proto, že jsem byla neopatrná. A protože jsem mu slíbila, že ho budu poslouchat a nebudu mu stěžovat jeho práci, nemohla bych říct jediné slovo. Nebo vlastně mohla, ale stálo by to za to? Nechci mezi nás vkládat další důvody k hádce. Už ne.

„Slečno Allison, pokud chcete stihnout zahájení večírku, musíte se začít připravovat." Dolehl ke mně netrpělivý hlas, který mě vytrhl z přemýšlení. Stočila jsem pohled k služebné Nine, jenž musí být opravdu nadšená z toho, že dostala za úkol pomoct mi s přípravou. Pevně v rukách držela šaty barvy champagne, jež jsem si na dnešní večer vybrala. Byly tak nádherné. Adrian mi nechal připravit na výběr dokonce troje šaty, ale věděla jsem, že chci tyhle už při prvním pohledu. Dlouhé až k zemi, s širokými ramínky, načechranou sukní, výstřihem do V, ozdobenými kameny a hlubokým výstřihem. Dokonalé. Měla jsem z nich radost, Adrian mě tím vážně potěšil. Ovšem nic to neměnilo na tom, že jsem na něj kvůli tomu jeho lehkovážnému přístupu byla naštvaná. Ačkoliv všechny své muže nechal prověřit, nedávalo nám to stoprocentní jistotu, že je v domě bezpečno. To je taky důvod, proč Luca v posledních dnech zintenzivnil naše tréninky a přizval k nim i ostatní. Zkoušeli jsme bojovat mezi sebou, dokonce i po delší době jsme zavítali na střelnici. Luca se opravdu chtěl pojistit, že kdyby se cokoliv pokazilo, budu připravená jednat. A to mě docela znepokojovalo, abych byla upřímná. Dávalo mi to pocit, jako bychom se připravovali na válku, ne na večírek.

„Ano, jistě," přikývla jsem a vydala se k ní. Po cestě jsem ještě střelila pohledem k Else a štěňatům, kteří spokojeně polehávali vedle mojí postele. Nechtěla jsem je nechávat venku, dneska je docela chladno, tak jsem je všechny s Adrianovým souhlasem uložila k sobě.

Nina mě posadila na židli před zrcadlo a začala mi česat vlasy. Trochu se jí třásly ruce, jak spěchala. Večírek měl začít za necelou půl hodinu a já ještě nebyla učesaná, nalíčená a na sobě jsem měla jen spodní prádlo a župan. Abych ji ale uklidnila, řekla jsem jí: „Vůbec nevadí, když dorazím trochu později, takže v klidu." Věnovala jsem jí mírný úsměv, který mi opětovala, jen co se trochu uvolnila. Vzala do ruky kulmu a začala mi vlnit vlasy, které následně spletla do volného copu. Potom se vrhla na líčení. Make-upem zakryla všechny nedokonalosti a na oční víčka mi nanesla stín, jehož barva se téměř shodovala s barvou šatů. Přidala trochu i tmavě hnědého stínu, ještě mi nakreslila linky a použila řasenku jak na řasy, tak na obočí. Když jsem viděla, že bere do ruky rtěnku, řekla jsem, že to nebude potřeba. Přikývla a naznačila mi, abych vstala. Na řadu přišly šaty. Sundala jsem si župan, natáhla si na nohy silonky tělové barvy a s pomocí Niny jsem se dostala do šatů.