Pod Jeho Křídly

87. Kapitola

87. Kapitola

***

Allison

Dalších pár dní bylo pořádně hektických. Cayson se vrátil do Finska, aby informoval své muže, že se jejich spolek zapojil do války s Elijahem Hendersonem a Infernem. Zpráva od mého otce zabrala, ze všech koutů světa se k nám začali sjíždět stoupenci spolku Phoenix, aby se zúčastnili nadcházejícího ceremoniálu. Přijeli jich stovky, a ačkoliv byl tenhle dům dost velký, najednou jsem měla pocit, že ať jsem byla kdekoliv, pokaždé mě někdo sledoval. Byly to čistě nedůvěřivé pohledy, kterých jsem si nejčastěji všímala. Podceňovali mě, ale nikomu z nich jsem se nemohla divit.

Naposledy mě mohli vidět, když mi bylo čtrnáct. Ještě jsem byla dítě, teď, o čtyři roky později, mě mají pořád tak zafixovanou. Luca mě ubezpečil, že jakmile proběhne ceremoniál a oni uvidí, že jsem připravená je vést, už se na mě tak nikdy nebudou dívat.

Věřila jsem jeho slovům, přesto jsem se jim těch posledních pár dní snažila dokázat, jak velká holka ze mě je. Tím jsem ale asi jen dosáhla pravého opaku. Necítila jsem se o nic líp. Ani v den mých osmnáctin, kdy se to všechno mělo uskutečnit, já si nebyla jistá, zda jsem dostatečně připravená převzít roli vůdce.

„Je teprve sedm ráno a ty už se mračíš." Z rozjímání mě vyruší ten nejhezčí hlas na světě. Pohlédla jsem na něj, přímo do jeho očí, které mě zkoumavě sledovaly. Taky se mračil a já jen mohla hádat, jestli měl tušení, nad čím jsem přemýšlela.

Otočila jsem se na bok čelem k němu, a ačkoliv mě pohled na něj dostával do kolen, zároveň jsem byla trochu naštvaná. Nebo ne naštvaná, spíš zklamaná. „Můžu se tě na něco zeptat? Ale odpověz mi upřímně. Nechci od tebe slyšet chlácholivá slova, kterýma mě krmíš, protože mě miluješ." Řekla jsem poněkud ostřeji, než jsem chtěla, ale v tu chvíli jsem to tak zkrátka cítila. Protože jsem nad tím přemýšlela už nějakou dobu. Minimálně posledních dvacet minut. Nejdřív byl Luca zásadně proti, abych se stala vůdkyní. Pak souhlasil, protože věřil, že to zvládnu. Nebo to tak tvrdil. Co když má ale pochybnosti jako všichni ostatní a neřekl mi to jen kvůli citům, které ke mně chová?

Luca zamračení se prohloubilo, ovšem v jeho tváři bylo i něco jiného. Nejdřív jsem netušila, ale když se nadzvedl na lokti, aby se mohl nade mě naklonit, čímž se dostal do mé těsné blízkosti, poznala jsem to. Bylo to pochopení. Zatímco se jednou rukou podpíral, druhou přiblížil k mé tváři. Zastrčil mi pramen vlasů za ucho a palcem mě něžně pohladil od čelisti až ke spánku. „Nečekal jsem, že takhle dnešní den začneme. Představoval jsem si trochu toho sexu, ale chápu, je to tvůj den." Pokrčil rameny, ale pak se usmál, když viděl, že jeho účel zabral. Zasmála jsem se. Ačkoliv jsem na to neměla náladu, on přesně věděl, co říct, aby mě pobavil. Po chvíli ale zvážněl, díky čemuž utichl i můj smích. „Zeptej se mě na cokoliv chceš. Řeknu ti pravdu." Zašeptal, jeho horký dech se otřel o mé rty.

Bude ke mně upřímný, řekne mi pravdu. Proto jsem byla taky trochu nervózní, jak ta jeho odpověď bude znít. Ale už jsem začala a nemohla z toho vycouvat. „Myslíš si, že mám na to být vůdkyní?" Trochu se mi třásl hlas, za to jsem se na sebe zlobila. Takhle ufňukaně by někdo, kdo povede spolek, vůbec znít neměl.

S obavou, ale taky zvědavostí jsem hleděla do Lucovy tváře, ve které se ale vůbec nic nezměnilo. Zhluboka vydechl a zajel mi prsty do vlasů. Pak se ke mně sklonil, aby se zapřel čelem o moje. „Když jsi s tím, že by ses stala vůdkyní dřív, přišla poprvý, nevěřil jsem, že to zvládneš, protože sis tím sama byla nejistá. Řekl jsem ti to a zakázal tenhle nápad ještě někdy vytahovat. Pak s tím začali před Davidem kluci a ty ses toho okamžitě chytla. Nebyl jsem nadšenej, Allie, fakt kurva ne, ale viděl jsem na tobě to odhodlání a v posledních dnech i kuráž ukázat všem, že na to máš. A už to je znamení, že to nepokazíš a dokážeš být takovou vůdkyní, jakou si přeješ." Vydechl mi do tváře a já si každé jeho slovo ukládala do paměti, abych si na mě vzpomněla pokaždé, když si budu sama sebou nejistá. „Nebude to hned, chvilku potrvá, než se přizpůsobíš, ale tak to je vždycky. Navíc máš mě. A já ti pomůžu s čímkoliv budeš chtít. Neměj z toho strach, na nic sama nebudeš." Ujistil mě a já ho za ta slova milovala zase o něco víc. Věděl, co říct. Vždycky to věděl.