Pod Jeho Křídly

60. Kapitola

60. Kapitola

***

Allison

Neměla bych to říkat, ale nelíbila se mi představa, že s námi Lucia s Amaliou stráví svátky. Teda šlo spíš jen o Luciu, abych byla zcela upřímná. Sice ji vůbec neznám a tím pádem bych o ní neměla mít špatné mínění, ale už jen to, s jakým výrazem ve tváři si mě prohlížela, mě vedlo k myšlence, že nebude zrovna milá a přátelská. Arogantně, a hlavně kriticky mě sjela pohledem od hlavy až k patě, po jejím úsměvu ani památky. Nemusela jsem dlouho přemýšlet nad tím, co ji mohlo tak pohoršit. Vlasy jsem měla beztak rozcuchané a moje obyčejné tričko a legíny nebyl zrovna ten typ domácího úboru, který by si na sebe ta dáma přede mnou vzala na sebe. Už jen s tím, co na sobě měla ona i její dcera - společenské šaty jako by se chystaly někam na ples - mi bylo jasné, že si na tom, jak vypadají, budou hodně zakládat.

Nicméně i přes to, že jsem Lucii očividně nepadla do oka, jsem se na ní usmála. Odměnou mi bylo její odfrknutí. Luca vedle mě hrdelně zavrčel. Našla jsem jeho tvář, a ten pohled, který Lucii věnoval, vyděsil i mě. Stiskla jsem jeho ruku pevněji a tím si získala jeho pozornost. „To nic." Šeptla jsem, protože jsem na něm viděla, jak se sotva drží, aby Lucii něco neřekl. Adrian, který celou dobu mlčky všechno pozoroval, zrovna tak.

Od Lucii jsme se dočkaly dalšího kritického odfrknutí a já k ní vrátila pohled. Dokonale tvarované obočí měla nakrčené a její hnědé oči tentokrát směřovaly na místo, kde jsme se s Lucou drželi za ruce. Můj ochránce se zhluboka nadechoval, jelikož mu zjevně došla trpělivost a chystal se Lucii setřít z tváře ten úšklebek, ale vtom jsem zaslechla přibližující se kroky. O pár vteřin později mezi nás přišli kluci, kteří neměli nejmenší tušení, co se děje. Tyson se zamračil, ale při pohledu na Amaliu se ušklíbl. Všimla si toho a než sklopila pohled k zemi, zahlédla jsem, jak jí zrudly tváře. Noah s Ericem nevypadali, že by si návštěvy vůbec všimli, o něčem si pořád povídali a já se musela usmát. Noah vypadal opravdu šťastně. Nakonec moje oči spočinuly na Michaelovi a Ethanovi, jejichž pohledy nejdříve patřily návštěvě a následně k mému překvapení mně. Jejich modré oči rázem potemněly a já se zase odvrátila, protože jsem to nesnesla.

A kromě Noaha a Erica stále nikdo neřekl ani slovo. Všichni jsme na sebe zírali, jako bychom čekali na toho jednoho, kdo se k tomu nakonec odhodlá. Opravdu. Bylo to víc než nepříjemné. A proto, že to pro mě bylo už nesnesitelný a taky jsem nechtěla být zcela nevychovaná, odkašlala jsem si, vymanila se z Lucova pevného sevření a vykročila k Lucii. Podařilo se mi vyčarovat na tváři úsměv, který mi nebyl opětován, ale přehlédla jsem to. Napřáhla jsem k ní ruku a pronesla: „Moc mě těší."

Očima sklouzla na moji dlaň a našpulila rty zvýrazněné rudou rtěnkou. „Roztomilé." Komentovala s italským přízvukem. Ruku mi nepodala a já se cítila opravdu trapně. Otočila se k Valerii, jejíž úsměv teď byl jaksi nejistý, a zeptala se: „Tohle je ta žena, která má vést jeden z nejmocnějších spolků na světě?" Znělo to, jako by se ujišťovala, jestli to náhodou není vtip. Zaraženě jsem svěsila ruku, jakmile vrátila tvář ke mně. „Vypadá to, že máš před sebou ještě hodně dlouhou cestu." Informovala mě, naposledy si mě přeměřila a stočila pohled k Adrianovi. „Adriane, odneseš nám zavazadla do pokoje, budeš tak hodný, viď?" Falešně se usmála a spolu s Valerií a Amaliou se vydaly směr kuchyň. Prošly kolem kluků, kteří se hned na to zmateně vydali k nám.

Ucítila jsem na zádech hřejivý dotek dlaně a vzhlédla k Lucovi, který mi ovšem pohled neopětoval. Díval se před sebe, a přestože musel vědět, že se na něj dívám, pohled mi zkrátka nevrátil. „Co to je za krávu?" zeptal se Tyson a ani se neobtěžoval mluvit tišeji, aby ho z kuchyně nikdo neslyšel.