Pod Jeho Křídly

31. Kapitola

31. Kapitola

***

Allison

Lucův plán se mi nelíbil. Přestože jsem neměla nejmenší tušení, jak operaci zradit Adriana chce provést, nelíbilo se mi, s jakým vztekem se do toho pustil. Během společného tréninku nás ani trochu nešetřil, nadával, že musíme víc zabrat, přestože jsme byli na pokraji zhroucení. Dokonce i Tyson vypadal, že toho má plný zuby. Vyjel na Lucu, ať se uklidní. Můj ochránce si to samozřejmě líbit nenechal a skončilo to drsnou hádkou. Pak oba za doprovodu třísknutí dveří zmizeli z tělocvičny. Luca se nejspíš zavřel v pracovně a Tyson odešel z domu.

Zůstali jsme s Michaelem sami. Přesunuli jsme se ke mně do pokoje, kde se mnou můj kamarád pořád o něčem mluvil, protože viděl, jak mě hádka kluků mrzela, tak mě chtěl přivést na jiné myšlenky. Ocenila jsem to, ale moc to nezabralo. V hlavě jsem neměla jen Lucu a Tysona. Pozítří jsme se měli setkat s Elijahem a já se bála, že to špatně dopadne. Měla jsem takový divný pocit.

Po několika hodinové debatě jsme usoudili, že je čas jít do postele. Ani jsem nic nevařila k večeři, stejně nikdo neměl chuť k jídlu. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem usnula, jakmile jsem po sprše zapadla do postele.

Ráno mě probudily hlasité kroky, jak někdo bezohledně dupal po chodbě. Odhadla jsem, že to bude Tyson, který se vrátil z nočního trucování, nebo jak bych to měla nazvat. Otočila jsem se na druhý bok a přimhouřila oči, jak mi do tváře zářily sluneční paprsky. Tohle bylo znamení, že je čas vstát. Potichu jsem si došla na záchod a pak se převlékla rovnou do sportovního oblečení, protože mě čekal další trénink. Nebo spíš nás. Doufám, že Tyson bude schopný fungovat, jinak Lucu zase naštve a vznikne další hádka, o kterou opravdu nikdo nestojí.

Seběhla jsem schody a vyrazila do kuchyně, abych připravila snídani. Překvapeně jsem se zarazila, když jsem uviděla Lucu sedět u stolu s cigaretou v ruce. „Ahoj." Pozdravila jsem ho nejistě, protože jsem netušila, jakou bude mít náladu. Odhadovala jsem, že po včerejšku nic moc.

Vzhlédl ke mně, jelikož doteď hleděl do stolu, jako by byl ztracen v myšlenkách, a já ucítila zase ten zvláštní tlak v oblasti srdce, jak jsem si všimla těch kruhů pod očima. Spal v noci vůbec? „Čau." Jeho hlas byl o něco chraplavější, jak to zjevně bylo poprvé, co dneska promluvil. S Tysonem si asi nepokecali, když se vrátil.

Přešla jsem k ledničce a vyndala z ní máslo, šunku, sýr a rajčata. Moc toho tady už nemáme, takže se kluci musí zase spokojit s obloženými chleby. Všechno jsem odložila na pult a podívala se na Lucu, jehož zrak byl opět připoután ke stolu. „Spal jsi vůbec?"

Popotáhl z cigarety a z úst mu vyšel kouř, když odpověděl: „Asi tři hodiny."

„Jak to?" Hned jsem své otázky litovala, protože se na mě Luca místo další odpovědi zamračil. Povzdechla jsem si smířená s tím, že z něj zase nic nedostanu. „Uvařím ti kafe." Popadla jsem rychlovarnou konvici a napustila do ní vodu. Zapla jsem ji a z košíku na pečivo vyndala už předem nakrájený chléb. Každý kousek jsem namazala máslem. Pak jsem ze skříňky vyndala hrnek a do něj přidala dvě lžičky kávy. Když se voda dovařila a já sáhla po konvici, z úst mi nekontrolovatelně vyklouzlo: „Proč tady vlastně sedíš?"

A to bylo na Lucu příliš. „Prostě jen tak, a přestaň se furt na něco ptát, do hajzlu!" Vyjel na mě až jsem sebou trhla a konvice mi málem vypadla z ruky. Ježiš, snad jsem toho tolik neřekla, ne?

Bez jediného slova jsem zalila kávu a lžičkou zamíchala. Žádné mléko ani cukr. Vzala jsem hrnek a postavila jej před Lucu. Otočila jsem se, abych dopřipravila snídani, ale hluboký hlas mě zastavil. „Allison." Vrátila jsem pohled k Lucovi, jehož výraz vypadal úplně jinak než před chvílí. Zamračení se vytratilo, teď na mě hleděl skoro omluvně. „Nezlob se, nechtěl jsem na tebe vyjet."