Pod Jeho Křídly

75. Kapitola

75. Kapitola

***

Luca

Porušil jsem pravděpodobně všechny dopravní předpisy, zatímco jsem se v černým Maserati Levante doslova řítil do baru Longe, kde na mě čekala ta banda nespolehlivejch sráčů. Ale jebat na to. A jebat Adriana, kterýmu samozřejmě právem patřil titul vrchního sráče. Protože to byl on, kdo ji dostal na starost. Ten, kdo ji měl ohlídat. Moji Allison. Pro dnešní večer byla jeho jediná starost zajistit jí bezpečí, do prdele! Nic jinýho jsem po něm nechtěl, jen aby na ní dal pozor. Jak nepoučitelnej idiot jsem mu věřil, za to bych zasloužil dostat přes držku. Neměl jsem se na něj spoléhat s tak důležitým úkolem.

A jo, možná jsem především vinil sebe a Adriana, ale měl bych podotknout skutečnost, že stačila necelá hodina k tomu, aby na ní i její milovaná rodina přestala dohlížet. Nikdo z nich totiž neměl nejmenší podělaný tušení, kde je. „Je pryč! Allison, zmizela," vychrlil na mě Adrian, zatímco se někde v pozadí ostatní přeřvávali a navzájem se obviňovali, kdo že to vlastně dopustil. Vážně se jim jen tak ztratila. A mě to zabíjelo. Každá vteřina byla nesmírně důležitá, já se musel k tomu pojebanýmu baru dostat co nejdřív a najít ji, když oni toho nejsou schopní. Ale vážně, ať už táhnou do hajzlu. Zas a znovu jsem si potvrdil, že se nikdo o ní nepostará tak, jako já. Jednou ji nechám, ať si s ostatními vyrazí, a sami se podívejte, jak se to posralo.

Chtěla ode mě víc důvěry. Chtěla být nezávislá a rázná. Chtěla se naučit se vším vypořádat sama. Jo, a taky na mě byla pořád nasraná, to ale teď nebylo podstatný. Nicméně pokud tohle všechno obnášelo takový nervy, jaký jsem momentálně měl, úplně mi to za to nestálo. Takže jsem byl rozhodnutý, že až ji najdu, odvedu ji zpátky a pravděpodobně ji zamknu v pokoji, jen abych měl jistotu, že se tohle už nebude opakovat. A ona může nadávat, proklínat mě, ječet na mě a všechno, co jen chce. Ve výsledku jí nezbude nic jinýho než přijmout fakt, že se mi v tomhle prostě musí podřídit. Nebude to fungovat, dokud ji nedostanu zpátky pod svoji kontrolu. Pokud ji vůbec najdeš, ozve se hlas v mý hlavě, kterej okamžitě zaženu kurva daleko. Protože já neberu v potaz možnost, že bych ji nenašel, poněvadž zkrátka neexistuje. Je to tak daný, vždycky Allison najdu. A dneska to nebude jinak.

Sešlápnu brzdu až na podlahu, když projíždím přímo kolem baru Longe. Auto s hlasitým pištěním pneumatik zastaví a já vystřelím z auta tak rychle, jako by mi hořelo za prdelí. Což je tak trochu pravda. Neobtěžuju se zavřít dveře ani zamknout. Pokud to auto někdo ukradne, bude to jen Adrianův problém. Dva vysoký chlápci, co hlídali u vchodu, aby dovnitř vstoupila jen vybraná společnost, mi uhli z cesty a já vběhl dovnitř jak neřízená střela. Celej bar zel prázdnotou, všechny hosty už očividně poslali do prdele. Zahlídl jsem na druhý straně baru další dveře, který by podle Adrianových instrukcí měly vést do VIP salónku. Vyrazil jsem k nim. A jen co jsem do místnosti vtrhl jako přívalová vlna, ulpěly na mně pohledy skoro celé té povedené skupinky, co si sem dneska vyrazila za zábavou.

Co jsem si stačil všimnout, tak tady chyběli jen Darlo, Ethan a Michael. Ti ostatní nejspíš zdaleka srali na to, co se s jejich královnou stalo. Nezájem dávaly jasně najevo hlavně ty tři čubky. Při pohledu na ně, jak si v klidu sedí a popíjí, jsem zatnul čelist tak silně, až mi v ní přeskočil sval.

Odvrátil jsem se od nich a zaměřil se na Erica a Noaha, kteří raději sklopili zrak k zemi, jak banda posranejch děcek, místo toho, aby se k tomu postavili čelem a přiznali, že tohle monumentálně posrali. Jedinej Tyson měl nějaký koule, když došel až ke mně a s dokonale kamenným výrazem a oznámil mi: „Najdeme ji. Adrian nechal zabezpečit celou budovu, ten magor se s ní nikam nedostane." Nic netušíčí výraz, co se mi usadil na tváři, musel být důvodem, proč se na mě Tyson následně zamračil. Protože ne, nevěděl jsem, co to kurva mele. Ale taky jsem nebyl debil, aby mi to hned nezačalo docházet.