Pod Jeho Křídly

30. Kapitola

30. Kapitola

***

Luca

Měl jsem pocit, že mi každou chvíli praskne žíla na čele. Přejel jsem si dlaní přes obličej a promnul si oči. „Kurva." Zaklel jsem a znovu zaostřil na ten posranej displej. Zíral jsem na Holdenovo jméno už několik minut, ale ještě jsem nebyl schopnej zavolat mu. Musel jsem se mu říct, aby mi poslal číslo, který mu Adrian nechal, když se stavil na návštěvu.

Jenže já tohle nechtěl. Nechtěl jsem Adrianovo číslo, nechtěl jsem, aby se setkal s Allison, nechtěl jsem o něm už nikdy slyšet. Bylo to do prdele riskantní, ale ona mi věřila, že jí ochráním. A já jí nemohl zklamat. Fakt jsem se na to chtěl vysrat, ale Allison měla pravdu. Bez Adriana nemáme proti Elijahovi a Infernu šanci.

„Do hajzlu s tím," zavrčel jsem a klikl na zelený tlačítko. Přiložil jsem si mobil k uchu a opřel si hlavu o opěradlo. Po tomhle si musim dát panáka. Nebo dva.

Málem jsem ztratil nervy, protože to píplo třikrát, než se Holden rozhodl to konečně zvednout. „Už ses rozhodl?" zeptal se narovinu, naštěstí mě nezatěžoval zbytečnýma kecama.

„Jo. Pošli mi Adrianovo číslo, abych se s tím sráčem domluvil." Taky jsem byl jako obvykle stručnej.

Na druhý straně ale bylo ticho. Zamračil jsem se a zkontroloval, jestli se hovor nepřerušil. Ne, tak co s ním kurva je? „Takže s tím souhlasíš?" Ozval se nakonec, ale tón jeho hlasu se mi fakt nelíbil.

„Podle toho, co mi řekne Adrian. Máš s tím problém?" Nechápal jsem, co mu jeblo. On mi o tom řekl, on chtěl, abych souhlasil. A teď zní, jako by to byla chyba mýho života, když to dovolím. Doufám, fakt kurva doufám, že to tak nebude.

„Ne, jasně že ne. Jen hodně riskuješ, co když jí přeci jen ublíží?" Co to kurva mele?

Zaryl jsem nehty do stolu a z hrdla se mi vydralo zavrčení. „Pošli mi to číslo, Holdene. Hned." Musel jsem tenhle rozhovor ukončit dřív, než mu dám za pravdu a na celý setkání s Adrianem se vyseru.

Slyšel jsem, jak si povzdechl. „Dobře, dáš mi pak vědět, kde se sejdete?" To kurva ani náhodou. Bez odpovědi jsem mu zavěsil. Jestli se s Adrianem dohodnem, neřeknu nikomu o místě setkání. Ani Allison, protože ta by to vyslepičila Michaelovi a ten je schopnej to vykecat komukoli. A já nedopustím, aby se to nějakým způsobem dostalo k tomu hajzlovi, kterej nás zradil. Přísahám, že až zjistím, kdo to je, mile rád mu proženu hlavu kulkou.

Shlédl jsem na mobil v mojí ruce, když zavibroval. Zobrazil jsem si zprávu od Holdena a číslo, jež mi poslal, si uložil pod jménem Sráč.

Pak jsem se zvedl z křesla, přešel ke svýmu soukromýmu baru a nalil si do sklenky trochu whisky. Nemluvil jsem s ním hodně dlouho, tohle bez kapky alkoholu nezvládnu. Hodil jsem pití do sebe a vytočil Sráče dřív, než bych si to zase rozmyslel.

První pípnutí. Volnou ruku jsem zaťal v pěst a zhluboka se nadechl. Druhý pípnutí. Zavřel jsem oči a silně se kousl zevnitř do tváře. A pak to konečně někdo zvednul. Moc dobře jsem věděl, že je na druhý straně Adrian, a ne někdo z jeho bodyguardů, ještě dřív, než promluvil. Měl jsem zničehonic nutkání někoho praštit. Takový nepříjemný svrbění. Jasně že to byl on. Po chvíli jsem uslyšel, jak se usmál. „To jsi ty, bráško?" Udělalo se mi zle, jen jsem slyšel ten jeho italskej přízvuk.