Pod Jeho Křídly

23. Kapitola

23. Kapitola

***

Allison

Hodiny ukazovaly čtvrt na devět a já pořád ležela v posteli zachumlaná do deky. A ani jsem neměla v úmyslu vylézt. Nechtělo se mi totiž čelit Lucově hněvu, který si pro mě během noci určitě nastřádal. Včera se totiž choval až moc klidně a já tušila, že to bylo jen ticho před bouří. Sice málem zabil toho nechutného chlapa, ale to ještě nic nebylo. Je to tak, Luca umí být horší, mnohem horší.

Měla jsem trochu výčitky, že jsem souhlasila s tím klubem. Mohla jsem nám ušetřit dost problému. Ale teď už bylo pozdě, abych přemýšlela nad tím, jestli jsem se měla rozhodnout jinak. Měla bych spíš myslet na to, co mě čeká - Lucova přívalová vlna plná hněvu. Už jsem ji hodně krát zažila, přesto jsem byla nervózní. Nikdy jsem neprovedla něco tak závažného. Dodržovala jsem pravidla, jak si přál. A teď jsem ho v podstatě zradila. Jen jsem doufala, že mě ta vlna neudeří během tréninku, kterému se určitě taky nevyhnu. To bych totiž ani nemusela přežít.

Když mi to během cesty domů oznámil, byla jsem z toho tak mimo, že jsem ze sebe nedokázala dostat jediné slovo. Překvapil mě tím, protože Luca je poslední, o kom bych si myslela, že mě bude trénovat. Dřív se o můj výcvik tolik nezajímal. Většinu času trávil v kanceláři a mě dal na starost Holdenovi s Michaelem, u kterých věděl, že pod jejich kontrolou nebudu intenzivně bojovat. Jenže musel změnit názor nebo to bral i jako potrestání pro mě, když na mě teď bude při trénování dohlížet on. Bude to zlý a já mám z toho celkem strach, protože Luca mě šetřit rozhodně nebude.

Někdo zaklepal na dveře a já se vyhoupla do sedu. Už si pro mě jdou. Hlasem plným obezřetnosti jsem osobu pozvala dál a pořádně si vydechla, když jsem zjistila, že je to Noah, a ne třeba Tyson. Vstoupil do mého pokoje, ale místo úsměvu, který jsem u něj za poslední dny párkrát postřehla, se netvářil zrovna nadšeně. „Rád bych ti popřál dobré ráno, ale nejde to vzhledem k tomu, co se dole děje." Založil si ruce na hrudi a já radši sklopila pohled na své ruce.

Měla jsem určitou představu, co se dole mohlo dít, ale i tak jsem s zeptala. „A co se děje?"

„Šéf je dost naštvanej a dává nám to sežrat. Už si dávno měla být na tréninku, Allie. Kluci jsou mrzutý, protože ještě nesnídali. Holden se kvůli něčemu hádá s Ethanem a Tysonem, zatímco Eric tahá Michaela od lednice. Je to chaos." Vyčetl mi to. A já se cítila dost hloupě. Neměla jsem k tomu, co říct. Mohla jsem za to, co se dole dělo, i když asi ne za tu hádku mezi Holdenem, Tysonem a Ethanem. V tom jsem doufám nevinně. Ale i tak jsem měla zvláštní pocit, že to musím urovnat.

S povzdechem jsem se vyhrabala z postele, plná odhodlání, že půjdu dolů, udělám těm neandrtálcům snídani a pak si odbiju tu zastrašující dvouhodinovku s Lucou. Nechtěla jsem se teď zdržovat převlíkáním z noční košilky do sportovního, tak jsem na sebe ještě hodila župan, rychle si zaběhla do koupelny, abych provedla ranní hygienu a pak následovala Noaha ven z pokoje. Procházeli jsme chodbou a k mým uším zezdola dolehly hlasy, co se navzájem překřikovaly.

Noah nad tím zavrtěl hlavou, pousmál se a podíval se na mě. Povytáhl obočí, když zjistil, že si ho prohlížím. „Jsem moc ráda, že se cítíš líp, Noahu. Chyběl mi tvůj úsměv." Chytla jsem ho za ruku a propletla si s ním prsty. Možná bych to neměla vytahovat, ale chtěla jsem, aby věděl, že jsem za něj opravdu ráda.

Sklopil pohled na naše ruce. „Jo, Austrálie mi prospívá a kluci se mě snaží zabavit. Ale pořád to bolí." Stiskl moji ruku silněji a druhou si vjel do světle hnědých vlasů. Zahleděl se do země a zatřásl hlavou, jako by z ní chtěl dostat nějaké vzpomínky. Znovu se na mě podíval, až když jsme zastavili u schodů. „Co se včera vlastně stalo, že měl Luca ruce od krve?" Změnil téma, jak si nechtěl připomínat Theovu smrt. A já mu to taky nechtěla předhazovat.