Pod Jeho Křídly

16. Kapitola

16. Kapitola

***

Allison

To něco málo, co jsem tady měla, se mi podařilo sbalit během několika minut. Pár triček, džíny, noční košile a spodní prádlo. Tohle všechno se nacházelo v tašce, kterou Luca stihl vzít, než jsme se přemístili z domu ve Švédsku sem. Něco jako taška s věcmi pro případ nouze. Tak bych to nazvala.

Bojovala jsem se zipem tašky, jak se mi třásly ruce a nedařilo se mi jí zavřít. Všichni v chatě byli nervózní a přenášeli to i na mě. Luca nás zaúkoloval a zalezl do kanceláře spolu s Holdenem. My ostatní se z chaty snažili vzít jen to nejdůležitější.

„Odjíždí se za deset minut." Vzhlédla jsem k Ericovi, který si odložil cestovní tašku na jednu z postelí a začal do ní ukládat všemožné zbraně. „Kurva." Zaklel, když mu jedna ze zbraní upadla na zem a já sebou trhla tak moc, že se mi nevědomky podařili povolit zip na tašce.

Zapla jsem jí, vzala tašku a zamířila do obýváku, kde zády opřený o stůl stál Noah a zíral do prázdna. Tak moc mě bolelo vidět ho takhle trpět. Udělala jsem k němu krok, ale zastavila jsem se, když zvenku přišli Michael s Tysonem a netvářili se bůh ví, jak šťastně. Já se jim ani nedivím. Jsou zmatení, všichni jsme. Kluci hlavně proto, že nemají ponětí, kromě Michaela a Ethana, proč máme jet na druhý konec světa. Já zase kvůli tomu, proč Luca změnil názor a rozhodl se, že pojedeme všichni. Moc by mě zajímalo, co ho k tomu přimělo. On totiž názory nikdy nemění.

„Range Rover je připravenej." Pronesl Tyson a když procházel kolem Noaha, poplácal ho po rameni. „Tak pojď, kámo, jdem ti pro věci." A spolu odešli do vedlejšího pokoje.

Eric přiběhl s taškou plnou zbraní, popadl další tašku a vrhl se na balení jídla. Já s Michaelem v závěsu vyšla z chaty, abych si dala věci do auta. „Máš všechno?" zeptal se mě a vzal mi tašku z ruky, aby ji mohl dát do kufru, který následně zavřel. Pak se na mě podíval.

„Asi jo, stejně jsem tady toho moc neměla." Povzdechla jsem si a objala si tělo pažemi, abych se aspoň trochu ochránila před chladným vzduchem. Na celé téhle akci Austrálie vidím jednu výhodu, bude tam teplo, a to mile ráda uvítám, protože mi ta zima už leze krkem.

„Myslíš, že budeme žít v domku na pláži?" Ušklíbl se na mě a já překvapená jeho dotazem povytáhla obočí.

„Cože?"

„Jen si představ tu písečnou pláž a oceán, ve kterém budem plavat jako dva žabáci." Tvářil se zasněně, takže si nevšímal mého výrazu, který se jasně ptal, jestli se náhodou nepomátl. Žabáci?

„Kde si na tenhle výraz přišel?" Zavrtěla jsem hlavou, ale nedokázala potlačit úsměv.

Pokrčil rameny. „Teď mě to napadlo, ale usmála ses, takže to účel splnilo." Zvedl koutek rtů a mrkl na mě. Jak mi z jeho slov došlo, že se nepomátl, ale chtěl mě jen rozveselit, musela jsem ho za to pořádně obejmout. Michael, který je snad stejně citlivý jako já, mě k sobě přitáhnul a zabořil mi tvář do vlasů. Hladil mě po zádech a já si užívala jeho láskyplné objetí.

Stáli jsme v objetí nějakou chvíli, každý ve svých myšlenkách, a nevšimli si, že už nejsme sami, dokud někdo neotevřel kufr od Mercedesu. Odtáhla jsem se od Michaela a střetla se s oceánově modrýma očima. „Jdu ještě pomoct s balením," řekl Michael a dal mi pusu do vlasů, než se vrátil dovnitř.

Ethan mezitím naskládal věci do kufru a pak se ke mně pomalu vydal. Znervóznělo mě to. Od včerejška jsme spolu nemluvili a já si byla jistá, že si Ethan bude chtít o tom polibku promluvit, ale na to nebyla vhodná chvíle. Zastavil se u mě, sklonil se, aby mě políbil, ale já ustoupila o krok dozadu. „Teď ne, Ethane, prosím."