-only love-

36.

Justin Bieber- Cold water (acoustic)

Právě odevzdávám úkol z chemie a nechce se mi to odeslat... ach ty internety XD.. no, vyplňuju čas psaním nový části, tak snad se bude líbit. :3

Justin

,,Bell, vstávej." zašeptal jsem jí potichu do ucha a pohladil ji po vlasech. Pomalu otevřela oči a zadívala se na mě. Usmál jsem se nad tím jak roztomilá byla. (Babička by řekla něco ve stylu, koukala jak vyvoraná myš.. to je pochvala btw. vyvoraná myška prej kouká roztomile XD.. no nic, pokračujte ve čtení, dneska mám kecací náladu, takže tu bude asi hodně podobných připomínek lol)

,,Už jsme dorazili?" zeptala se potichu rozespalým hlasem a po několika rychlých zamrkáních si protřela oči. ,,Už dávno, ale vypadala jsi hodně unaveně takže jsem tě nechtěl budit. každopádně jsem tu abych ti řekl, že je hotový oběd."

,,Oběd?" zmateně na mě upřela své krásně světle modré oči. ,,Přesně tak, spala jsi vážně hodně dlouho." ušklíbl jsem se. ,,Doufám, že se mi nevrací angína, to by mi tak chybělo." zamumlala si pro sebe naštvaně a hrabala se z nadýchaných bílých peřin ven z postele. No, moc jí to nešlo. Ze spánku byla zesláblá a nemotorná. Bylo roztomilý sledovat jak se snaží dostat z pod peřin a mezitím se do nich zamotává víc a víc. 

Po asi minutě to vzdala a poraženě si celá obalená peřinami vyčerpaně sedla tam kde zůstala. S ohrnutým spodním rtem a psíma očima se na mě podívala a natáhla ke mně ruce.

,,Zachraň mě prosím." zakňučela jako malé dítě. Pro sebe jsem se usmál a vyzvedl ji do vzduchu. ,,Přestaň Bells, odnesu tě tam." zasmál jsem se a upevnil sevření kolem jejího těla, když se mi snažila vykroutit z náruče. ,,Ale já nechci abys mě nosil. Jsem hrozně těžká a mohlo by se ti něco stát." zakroutila hlavou a znovu se mi pokusila utéct.

,,Kdyby ses tolik nevzpírala a nemluvila tak ani nevím, že něco nesu." uchechtl jsem se a mírně ji nadhodil. Pevně se mě chytla za ramena a potichu vykřikla čímž si vysloužila moje zasmátí.

,,Jsi roztomilá." usmál jsem se a i s ní v náručí pokračoval ze schodů dolů a rovnou do obýváku, který byl spojený s kuchyní. Slyšel jsem jak si pro sebe něco zamumlala a opřela si hlavu o moje rameno. Jednou rukou jsem jí odsunul židli a opatrně ji pustil na zem.

Stoupla si na špičky a před tím než se posadila ke stolu mi věnovala malý polibek na tvář a tiché 'děkuju'

Usmál jsem se a zamířil do kuchyně abych nám donesl oběd. Když jsem bral do rukou talíře, ozval se domovní zvonek. ,,Já tam dojdu." houkla na mě Bell. No tak to ne. Nikdy nevíte kdo za těmi dveřmi je. Rychle jsem položil talíře a vyběhl za ní. Chytl jsem ji kolem pasu a zastavil ji v půlce cesty. Zmateně se na mě podívala.

,,Nikdy nechoď otevírat dveře sama, když bydlíš s Justinem Bieberem. Nikdy nevíš kdo tam bude." uchechtl jsem se a zatáhl ji za sebe. Zazvonění se ozvalo znovu a tentokrát bylo delší. ,,Drž se u mě. Třeba to bude jen pošta nebo něco podobně neškodnýho." přikývla a poslušně se vydala ke dveřím, držíc se pár cetimetrů za mnou.

Možná se vám zdá, že z toho dělám až moc velký drama, ale poslední dobou se bojím o Bellino bezpečí víc než jindy. A už se nám párkrát stalo, že jsme měli menší nečekanou návštěvu, kterou jsme moc neuvítali.

Podíval jsem se na tabulku vedle dveří na kterou se promítá co snímá kamera v kukátku u dveří. (chytrý to vynález XD)  Zavrčel jsem, když jsem znovu spatřil známou tvář jak pokládá obálku přede dveře.

,,Bello jdi do našeho pokoje a nevylézej dokud ti neřeknu." přikázal jsem tvrdě a bez její odpovědi prudce otevřel dveře. V tu chvíli se postava rozeběhla. Ode mě se nedá utéct, tohle je tvůj konec.

Z poza opasku jsem si vyndal pistol a vystřelil. První kulka letěla těsně vedle jeho hlavy. Zabít ho ještě nechci. Ještě ne. Na to bude prostor až se dozvíme pro koho dělá tentokrát. Druhá kulka ho trefila přímo do kotníku. Zařval bolestí a spadnul na zem. Uchechtl jsem se. Ani běhat pořádně neumí. Nechápu proč se s ním ještě někdo zahazuje.

Došel jsem až k němu a klekl si. Podíval se na mě se strachem v očích. Kdo by se nebál. psychopaticky jsem se usmíval a sledoval jak mu krev máčí nohavici do ruda. To ještě zdaleka není všechno chlapečku. Ty budeš trpět a já si to budu užívat. Jenom si musíme chvilku počkat.

Začal se ode mě pomalu oddalovat. To si vážně myslí že se mi odplazí? Jak jsem mohl mít tohohle kreténa v gangu?

Úsměv mi z tváře zmizel a nahradila ho chladná maska, která nevyzařovala žádné omoce. Jen vztek. Nebyl ani pár centimetrů dál od toh místa co dopadl. Hrubě jsem ho chytl za vlasy a silně mu udeřil hlavou o zem pokrytou trávníkem. Má celkem smůlu, že v noci pršelo.

,,Jak ti chutná hlína Jakeu?" uchechtl jsem se sledujíc jeho nechutný obličej obalený mokrou hlínou a krev, která mu tekla z nosu a možná i odjinud. ,,Vstaň." zavrčel jsem chladným drsným hlasem. Jednou rukou si otřel obličej a 'statečně' se mi podíval do očí. ,,Rád bych Bieber, ale takovou možnost jsi mi před pár minutami vzal." prsknul. Pomalu se ve mně začínala vařit krev. Ještě chvíli a zabiju ho na místě.

Vzal jsem ho za vlasy a trhnul mu s hlavou dozadu tak aby se mi díval přímo do očí zařval bolestí a vyděšeně se na mě díval. Cítil jsem jak mi srdce bilo div nevyletělo z hrudníku, dýchal jsem ztěžka a pomalu, vsadím se že jsem měl úplně černé oči. K tomu zatnutá čelist a výraz naštvané šelmy, která se po vás chystá každou chvílí vrhnout a roztrhat vás na kusy.

,,Ještě jednou mi odpovíš na něco co není otázka, a tvůj mizernej život skončí dřív než si myslíš." zavrčel jsem mu do obličeje a vstal, jeho vlasy stále pevně tisknouc' v ruce a tím jsem ho i vytáhl do stoje. Řval jako smyslů zbavený. Nemůžu se dočkat až bude po něm. Konečně se můžu pomstít za to co způsobil mojí Belle.

Táhnul jsem ho za sebou do zadní části baráku a tam ho nemilosrdně hodil do sklepa. Byla to taková díra do země, aby tam krásně pršelo nebo pařilo sluníčko a nedalo se dostat ven. Samozřejmě se tam dá dostat i zevnitř baráku a tohle není ani hlavní místnost. Mučící místnost má uloženou mnohem hlouběji pod zemí.

Po tom co jsem si byl jistý, že je pravděpodobně v bezvědomí jsem spokojeně vstal a oprášil si ruce o kalhoty. Spokojený že ho konečně mám jsem zamířil zpátky do baráku a rovnou do pokoje kde by měla být Bell.

,,Bells už můžeš ven." zaklepal jsem na dveře a chvilku čekal než se otevřou zamčené dveře. Ne dlouho.

Dveře se rozrazily a odhalily Bells se slzami v očích a vystrašeným pohledem. Hned ke mně doběhla a pevně mě objala. ,,Počkej, počkej, umažeš se." snažil jsem se ji od sebe jemně odtáhnout ale svůj stisk jenom upevnila.

,,To je mi jedno. Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? Slyšela jsem výstřely, máš-" pousmál jsem se nad tím jak roztomilá byla když se o mě bála a tentokrát ji už od sebe něžně odtáhl. ,,Jsem úplně v pohodě, jenom jsem od špíny protože byla mokrá hlína. Já jsem byl ten co střílel, nemusíš se ničeho bát ano?" usmál jsem se. ,,A um... ještě je tu ten dopis.. vzala jsem ho s sebou, ale radši jsem to neotevřela." řekla zdráhavě a z poličky sebrala bílou obálku.

Myslím, že vím co tam bude...

Nová kapitolkaaaa!

Snad se líbí, omlouvám se, že je to trochu o ničem...

Názory jako vždy, prosím do komentářů.. a pokračování v další kapitole!