-only love-

50.

2 much- Justin Bieber

Už je tu 50. kapitola sakra!!! Jestli tohle bude mít okolo 100 tak bych to měla pravděpodobně psát ještě půl roku zhruba.. tak super no XD

Jako úplně nechci aby to mělo víc jak 100, příjde mi to že by ten počet kapitol potom jenom odrazoval nové čtenáře...

Teď se omlouvám, ale asi budu hodně přeskakovat v čase, protože mě fakt nebaví psát pořád o tom samým a chtělo by to aby Bells byla zase brzy v pohodě..

Navíc mám v plánu ještě hodně věcí a deset částí o tom jak leží u Mikea v ordinaci fakt nechci.

-o dva dny později-

Justin

,,No a další předání by mělo být až za dva týdny." řekl jsem a položil před sebe papíry. (Proč jsem teď sakra chtěla napsat místo papíry talíře?! XD)

,,Justine Bella je vzhůru." řekl Mike který právě vešel do místnosti a přišel až ke mně s Alexem. Podíval jsem se na hodinky.

,,Vždyť spala jenom půl hodiny. Neměla se vzbudit až zítra?" zeptal jsem se a nadzvedl jedno obočí.

,,To měla, ale musel jsem jí probudit." řekl a nervózně si rukou prohrábl vlasy.

Podíval jsem se po všech kdo v místnosti byli a povzdechl si. Ne že bych za ní nechtěl, ale jsem ve čtvrtce důležitý schůzky, kterou jsme plánovali přes půl roku.

,,Dobře. Alexi vezmi to za mě. Do půl hodiny jsem zpátky." řekl jsem a po jeho přikývnutí vyšel z místnosti za Mikem.

,,Je v pořádku?" zeptal jsem se starostlivě zatímco jsme šli do ordinace. ,,Jak se to vezme." řekl a pokrčil rameny.

,,Co tím sakra myslíš? Co se jí stalo?" zeptal jsem se a zrychlil krok. Za chvíli jsem už byl v ordinaci a rychle přišel k Belle.

Isabella

Rychle jsem otevřela oči a zhluboka dýchala. Trvalo mi zhruba pět minut než jsem znovu chytla dech. Z očí mi tekly slzy proudem a nesnažila jsem se je zastavit. A rozbrečela jsem se ještě víc když se mi to všechno vrátilo.

,,Uklidni se Bell. Musíš se uklidnit." objevil se vedle mě Mike a pomohl mi se trochu nadzvednout, abych se mohla lépe nadechnout a zároveň mě nerozbolelo břicho ještě víc.

Už si pamatuju co se stalo. Pamatuju si všechno. Jak Justin něco řešil s klukama a já jsem si hrála s Luciferem a Blitzem. Neznámé hlasy. Obrazovky v tajné místnosti. Justin, který mluví o Nathálii. Někdo kdo se ho snažil zabít, ale skočila jsme před něj a zachránila ho..

Jsem ráda, že je Justin v pořádku, protože ho miluju a nikdy bych nechtěla aby se mu něco stalo.

Ale to co říkal Rossimu mi vážně ublížilo. Pořád říká jak jsem nádherná, jediná kterou chce, jak si počká až budu připravená. A potom jde za Nathálií..

Mike někam odešel a já jsem se pořád snažila zhluboka dýchat a vůbec dostat do sebe nějaký vzduch. Hrozně jsem se celá klepala a nemohla jsme přestat brečet.

O pár minut později se otevřeli dveře a dovnitř vtrhl Justin. Vystrašeně se na mě podíval a rychle ke mně přišel. Chtěl mě chytit za ruku ale ucukla jsem. Nevím co si myslet..

Zase nechci působit jako každá holka, která se s klukem rozejde a ani si to nenechá vysvětlit. A hlavně se s ním nechci rozejít a i kdybych chtěla nenechla by mě.