-only love-

62.

Charlie Puth- "How long"


Předem se omlouvám za chyby..

Snad se bude část líbit <33

Prosím dejte tu aspoň 20 vote, tahle část je hodně dlouhá a dalo mi celkem zabrat jí napsat.. ocenila bych nějakou odezvu.. <3

Zároveň to berte jako poděkování za 20k views. Hrozně moc si toho vážím a děkuju mco všem, kteří knížku čtou a podporují mě <33

Justin

,,Ah Justine, myslel jsem, že jsi na mě zapomněl." ozval se Jake hned jak jsem odemkl tu hnusnou zhnilou místnost ve které byl zavřený.

,,Taky, že jo. Ale pro tebe by bylo lepší kdybych si nikdy nevzpomněl." uchechtl jsem se a za vlasy ho vytáhl do stoje a ze dveří.

,,Vím co po mně chceš, ale nikdy ti nic neřeknu." syknul. Uchechtl jsem se. ,,Jsem si jistej, že řekneš Jakeu. Donutím tě k tomu ať chceš nebo ne." řekl jsem hlubokým hlasem bez náznaku emoce. Zase se ve mně probudilo moje druhé, krvelačné já. Těším se až ho uvidím trpět.

Bez dalšího slova jsem ho za doprovodu jeho bolesných výkřiků vláčel po schodech a dole jsem ho hodil na dřevěný stůl, který byl jemně nadzvedlý abych se nad těma sráčema nemusel sklánět jak nad Bellou.

Ruce jsem mu za zápěstí připnul velkými železnými pouty k rohům stolu a stejně tak i kotníky a trup.

Vystrašeně se na mě díval a snažil se uvolnit kopáním a všelijakým kroucením. Se stálým ďábelským úšklebkem neboli pozvednutím jednoho koutku rtů jsem na zdi stisknul spínač. Rozsvítilo se tak jediné světlo, které v místnosti bylo. Přivřel jsem oči nad tím krásným pohledem na všechno co tu mám.

Okolo zdí byly stoly pokryté vším možným.

Jeden byl plný nožů, od nejmenších po největší, ať už si vzpomenete na jakýkoliv nůž, byl tam. Miluju pracovat s noži, je to uklidňující a hlavně se s tím dá dobře hrát.

Další stůl byl pokryt lahvičkami a krabičkami s jedovatými látkami tekutinami a krémy. Možná to na mně není poznat, ale dost dobře se vyznám v chemii a podobných věcech a neskutečně mě baví se dívat na jejich obličeje při tom co na ně vyleju trochu nějaké tekutiny a za chvíli mají prožrané díry až ke kosti. Je to úžasný.

Na dalším byly řetězy, malé pilky, které vypadaly trochu jako kráječe na pizzu ale byly mnohem nebezpečnější, biče, jiná pouta, kovové pyliny, a hlavně mé oblíbené železné tyče na jejíchž koncích byly zformulované různé tvary, nebo písmenka. Stačí to jen nažhavit a přiložit na kůži a máte nádhernou jizvu v podobě třeba mého jména. Miluju to.

Jsou tu další dveře, které se otevřou a hned je tam ohniště, kde už jsem si připravil oheň. Jakea rozhodně neušetřím nějaké té vypálené značky.

Je tu i spoustu dalších věci, ale mimo to, jsem i na zdi nakreslil pár krásných obrázků a napsal 'povzbuzující věty' ... krví těch, který jsem tu zabil.

S každým novým člověkem přibyde jedna malůvka. Jak se tak na to koukám tak už tu nemám moc místa. Hodně krve totiž vzdycky steče dolů, tak že zakrývá mnohem víc než by to původně mělo, a steče to i na zem takže to vyšlapu a krvavé stopy jsou potom po celém baráku. No co, kluci to uklidí a já mám kdyžtak i náhradní místnost, kde určitě ještě nějaké místo na stěně bude...

,,Líbí se ti tu Jakeu?" zeptal jsem se s úšklebkem a pohledem na jeho vystrašený obličej. Protočil jsem oči když neodpověděl a zvedl se ze židle na které jsem do teď seděl. Vzal jsem si ochrané rukavice a ze stolu vzal jednu lahvičku, kterou jsem otevřel a trochu si nalil na tu rukavici. Mně to nic neudělá, mám rukavice, ale on nemá ani triko.