-only love-

97.

Isabella

,,Pojď ke mně." řekl potichu a já si lehla k němu. ,,Zapomeneme na to co se stalo ráno, dobře?" řekl a já pokývala hlavou. Cítím se hrozně. Ještě hůř než předtím. Všechno jsem pokazila.

,,Jsi na mě naštvaný?" zeptala jsem se a on pokroutil hlavou. ,,Ne. Jen teď máme trochu těžší časy. Ale to je ve vztazích normální ne?" zeptal se a podíval se na mě.

,,Mě se neptej jediný koho jsem před tebou měla byl Mark a moc dobře víš že to nebylo nic úžasného." Uchechtla jsem se.

,,Jo, jsem rád, že už jsem se ho zbavil." řekl s malým úsměvem. ,,To já taky. Teď už jen Declana a tátu a máme klid." řekla jsem a otočila se s němu čelem. ,,To bych úplně netvrdil, ale určitě to bude lepší." řekl a já přikývla.

,,Slibuju, že se ti začnu víc věnovat." řekl po chvilce ticha. ,,A já že si začnu víc vážit všeho co pro mě děláš." řekla jsem. ,,Miluju tě." řekl a já se usmála. ,,Taky tě miluju." řekla jsem potichu a jemně ho políbila.

,,Stejně bychom měli zjistit co s tebou je." řekl když jsme se po chvilce odtáhli.

,,Jsem jen unavená." řekla jsem. ,,To jsi, ale skoro v kuse. A to není úplně normální." řekl. ,,To asi ne no." ,,Za jak dlouho tam budeme?" zeptala jsem se a on se podíval na hodinky. ,,Letíme ani ne půl hodiny Bell." uchechtl se a já si povzdechla.

,,A co budeme celou tu dobu dělat?" zeptala jsem se a pozvedla obočí. ,,Máme tu celkem pohodlnou postel a nikdo nás tu neuslyší, takže.." řekl s úšklebkem a já se zasmála.

,,Řekni mi kdy ty jsi nebyl nadrženej." řekla jsem se smíchem a on se taky zasmál.

,,Myslím že do třinácti. Potom přišla puberta a teď mám tebe." řekl a já s úsměvem pokroutila hlavou.

,,Víš že jsme za ten měsíc co jsme tam byli měli sex skoro každý den minimálně dvakrát?" zeptala jsem se a on přikývl a jazykem si přejel po rtech.

,,A víš že v letadle jsme ho ještě neměli?" zeptal se s malým úsměvem a já ho jemně bouchla do ramene.

,,Jakej by v tom byl rozdíl?" zeptala jsem se. ,,To ještě nevím. Ale kdybych někdy měl nějaký jednání a ty bys musela zůstat doma s dětma, tak bych měl na co vzpomínat." řekl a já se usmála.

,,Zlato myslím že to zatím úplně nehrozí. Nemyslím si že budeme mít děti tak brzy." řekla jsem a on pokrčil rameny. ,,Co ty víš? Třeba jsi těhotná teď. Za celou dobu tam jsme ani jednou nepoužili ochranu." řekl a mně zamrzl úsměv.

,,Co?" zeptal se zmateně. ,,Možná máš pravdu." řekla jsem a on pozvedl obočí. ,,Jsi těhotná?" zeptal se. Nevím. Možná ano. Je to dost možný.

,,Mám zpoždění. Sice jen den, ale už jsem o tom četla, když jsem byla těhotná předtím. Podívej dávalo by to smysl. Bolest břicha, únava, nechuť k jídlu, přecitlivělost... všechno to zapadá." řekla jsem a podívala se na něj.

,,Takže je ta možnost že jsi..?" zeptal se a já nejistě přikývla.

,,O můj bože to je úžasný." řekl a na tváři se mu objevil obrovský úsměv. ,,Máš radost? Prosím řekni mi že tentokrát jsi ráda." řekl a chytl mé dlaně do těch jeho. ,,Jsem." řekla jsem s úsměvem a cítila jak se mi nahrnuly slzy do očí.

,,Ale není to jistý." řekla jsem a on pokroutil hlavou. ,,Zajedeme za doktorkou klidně při cestě z letiště." řekl s úsměvem a dlouze mě políbil.

,,Jestli je to pravda." Řekl s úsměvem a znovu si lehl stahujíc mě k němu. ,,Tak budeš muset snášet mé otravné těhotné já ještě devět měsíců." řekla jsem s úšklebkem a on se zasmál.