-only love-

15.

Justin

Otočil jsem se čelem k oknu a zařizoval připravení letadla. Dneska se do vily nevrátíme, musíme jinam.

Pořád jsem naštvaný od toho co se stalo u baru. Přísahám ,že kdyby se na nás Bella nedívala zabil bych ho.

,,Za hodinu jsme tam." řekl jsem a otočil se zpátky na Bellu. Měla lokty opřené o kolena, obličej v dlaních a kelímek s teď už rozlitou vodou ležel na zemi. Klekl jsem si před ní a chtěl ji odkrýt obličej jenže se na mě vystrašeně podívala a rychle se odáhla až na další konec postele. Co se to s ní děje? Pomalu jsem k ní natáhl ruku a ona zareagovala jako vždy schoulením se do klubíčka a vystrašeně zrychleným dechem. ,,Bells, jsi v pořádku?" zeptal jsem se opatrně a znovu se přiblížil.

,,Prosím neubližuj mi." zašeptala a couvala ode mě dál. ,,Nikdy bych ti neublížil a ty to víš." natáhl jsem ruku k její tváři abych ji donutil dívat se mi do očí.

,,Marku ne prosím." zmateně jsem se na ni podíval a stáhl ruku zpátky k sobě. Řekla mi právě Marku? Tohle není normální.

,,Motá se mi hlava." Řekla tiše a dala si obličej do dlaní.

,,Co se to se mnou děje?" zašeptala chraplavým hlasem. Zněla ztraceně.

,,Bell-" znovu jsem promluvil. Otočila ke mně hlavu a několikrát zamrkala. ,,Všechno se točil." Zamumlala potichu a zhluboka dýchala. Moc nechápu co se děje. Může to být horečkou, i když o tom silně pochybuji, a nebo taky..

Kurva. Zvedl jsem ze země kelímek ve kterém zbylo ještě trochu vody a přičichl si k němu. Známá vůně mě udeřila do nosu. Je zdrogovaná. Znechuceně jsem kelímek hodil zpátky na zem a vzal si do ruky telefon. V kontaktech jsem našel Mikea a zavolal mu. ,,Justine?" ozval se jeho hlas. Frustrovaně jsem si rukou projel vlasy a znovu se podíval na Bellu která se mírně třásla a dlaněmi si překrývala obličej.

(Čtu to asi po roce a říkám si že je to co jsem napsala celkem nesmysl.. drogy v pití jsou většinou bez zápachu a nefungují takhle rychle. Navíc jsem tu původně měla něco že měla halucinace atd. A to jsem musela opravit protože se mi to absolutně nelíbilo.. snad je to teď lepší)

,,Potřebuju abys byl s námi v letadle. Bell, ona.. Někdo ji dal něco do pití. Musíš jí dát něco na zklidnění jinak ten let nepřežijeme." myslím že zoufalství ze mě přímo zářilo. Tohle se prostě nemělo stát.

,,Víš čím vším jsme ji za posledních 24 hodin na dopovali? Má v sobě antibiotika proti angíně, prášky proti bolesti v krku, prášky proti horečce a teď mi říkáš že je zdrogovaná. Nemůžu jí dát další Justine. To by se jí potom imunitní systém zhroutil úplně." zase poučuje. Celej Mike. Nemůže mi prostě jednou vyhovět bez zbytečných keců které tak akorát zdržují?!

,,Mám tu nemocnou a zdrogovanou a ty mi řekneš že ji nemůžeš dát nic co by ji zklidnilo, protože by ji to posralo imunitní systém?! Co si myslíš, že mám asi dělat?! Dostanu ji do letadla, ale jedenáct hodin letu takhle nezvládneme nikdo. Za půl hodiny buď na letišti a připrav si všechno potřebný." zavrčel jsem a položil hovor.

Otevřely se dveře a dovnitř vešel Alex. Podíval se na Bell a potom na mě. ,,Co se stalo?" zeptal se zmateně.

,,Teď rozhodně nemám čas na to abych to vysvětloval. Pomoc mi, musíme ji dostat do auta a na letiště." řekl jsem a on přikývl. Přišel jsem znovu k Bell a klekl si k ní.

,,Bells, zhluboka dýchej a zkus se nějak uklidnit. Brzy to bude v pořádku." Řekl jsem a ona ke mně zvedla pohled. Bolelo mě ji takhle vidět..

,,Alexi řekni Chazovi ať sem příjde. U3." (prostě random číslo a písmenko co mě napadl lol)... povzdechl jsem si. Alex přikývl udělal co jsem řekl. O chvíli později přišel Chaz se vším co potřebujeme v ruce. Bell se stále choulila v rohu postele a mumlala si kdo ví co...

,,Myslel jsem že už to na ní nepoužiješ." ušklíbl se zatímco mi podával kus látky s přípravkem který ji uspí zhruba na tři hodiny.

,,Jo já taky." vzal jsem si to od něj a pomalu přišel znovu k Belle. ,,Promiň." zašeptal jsem a dal jsem ji látku před obličej tak aby se toho nadýchala. Vyděšeně se na mě podívala ale začala usínat.

Opatrně jsem ji vzal do náruče a s Alexem i Chazem v patách vyšel z pokoje. Fredo k nám přiběhl a vystrašeně se podíval na Bellu. ,,Co se stalo?" zeptal se. ,,S tebou si to vyřídím později Alfredo tohle si posral." zavrčel jsem a pokračoval z domu ven.

--------

,,Uspal jsi ji, co víc po mně chceš?" zeptal se Mike. Protočil jsem oči. ,,To co jsem ji dal ji neuspí na víc než čtyři hodiny. Bylo by nejlepší kdyby spala dokud z ní nevyprchá ta droga." odvětil jsem a sedl si vedle Bell, která ležela bezvládně na posteli. Kdyby se ji jemně nezvedal hrudník, myslel bych si že je mrtvá...

,,Ty tu holku jednou zníčíš Justine." pokroutil hlavou Mike a vyndal si něco z tašky. Konečně mě poslechl na poprvé. Ušklíbl jsem se když jsem si to v hlavě přeložil do trochu jiného smyslu. Trochu víc perverznějšího...

,,Ať už myslíš na co chceš, zapoměň." zasmál se Mike a já s ním. ,,Měla by spát i pár hodin po tom co přistaneme." řekl po tom co ji překontroloval a s mým přikývnutím odešel z místnosti. Svůj pohled jsem přemístil na Bellu. Usmál jsem se a vlezl si vedle ní do postele přitahujíc' si ji blíž k sobě. Čeká nás jedenáct hodin letu takže bude lepší to prospat. Zavřel jsem oči a pomalu usnul..

Snad se vám tahle z mého pohledu špatná kapitola líbí...