-only love-

11.

Justin

,,Jsi si jistý, že je to dobrý nápad?" zeptal se mě upřímně Tyler s pochybovačným tónem hlasu. Pokroutil jsem hlavou a promnul si obličej. ,,Je to nejlepší a hlavně jediná možnost." odpověděl jsem a snažil se nedávat najevo zoufalost která se těžko skrývala. ,,Co když ji dostanou? Co když.. co když se něco stane?" Zeptal se Chaz. Střelil jsem k němu pohledem. ,,Nikdo ji nedostane když u ní budu já, budete tam i vy a několik dalších chlapů. Mark s Nialem se tam nesmí ukázat jinak jsme v prdeli." projel jsem si rukou vlasy a naštvaně je urovnal tak aby mi nepadaly do očí. ,,Nelíbí se mi to, ale ty jsi šéf." řekl Alex a opřel se do křesla, které bylo v mé kanceláři. ,,Děkuju za podporu." protočil jsem oči a pohled zaměřil na Belliny fotky. Bože, je tak krásná.

,,Zítra tam prostě pojedeme tečka." řekl jsem a opustil místnost. Došel jsem ke dveřím Bellina pokoje. Zhluboka jsem se nadechl a zaklepal. Když se ani po druhém zaklepání neozval jediný zvuk, vešel jsem dovnitř. Prázný pokoj, koupelna bez náznaku života. Ozvalo se tiché pípání mého telefonu.

Odemkl jsem ho a k mému zděšení zjistil že je to aplikace která kontroluje Bellin čip. Zvětšily se mi zorničky, když se mi ukázalo že je 269 metrů od vily a pořád se vzdaluje. Jak se vůbec dostala ven?! Rychle jsem vyběhl z jejího pokoje a seběhl schody. Neobtěžoval jsem se s bundou nebo oznamováním klukům. Rozrazil jsem dveře od vily a s telefonem před obličejem běžel k místu kde se nacházela. Překvapilo mě když to bylo opačným směrem než vede silnice do města. Co mě hodně znepokojovalo byla houstnoucí tma a čím dál větší zima. Doběhl jsem k jezeru a vydal se směrem k lesu. Proč chodila do lesa? Co když se jí něco stane? Hned u kraje lesa aplikace vypověděla službu. Žádný signál..

Naštvaně jsem zařval a snažil se sklidnit svůj dech. Frustrovaně jsem si popotáhl za konečky vlasů a chtěl se vydat za ní, když jsem za sebou uslyšel kroky. Otočil jsem se a uviděl kluky s Luciferem a Blitzem. ,,Bell je v lese a- a " začal jsem zoufale když mě Chaz přerušil. ,,Viděli jsme to Justine, Blitz s Luciferem ji najdou." ,,Nemáme nic podle čeho by ji mohli vystopovat." začínal jsem panikařit.. každou minutou byla větší a větší tma a Bella byla nejspíš ještě hlouběji v lese než když jsem tu stál sám. Alex ke mně natáhl ruku ve které držel právě tu šedou mikinu kterou na sobě měla už několikrát. ,,Zkuste to." řekl jsem a vzal si ji do ruky. Klekl jsem si a Lucifer s Blitzem ke mně cvičeně přišli. Oba mikinu očuchali a bez přemýšlení se vydali do lesa. Vzal jsem si Luciferovo vodítko a šel za ním. Jen doufám, že ji najdeme v pořádku..

Isabella

Že jít se projít byl hodně špatný nápad mi došlo až ve chvíli kdy se za mnou zavřel les a každou minutou byl temnější.. Chtěla jsem pokračovat v cestě, jít zpátky, křičet, běžet, ale ani jedno jsem nemohla. Cítila jsem svoje srdce bít stokrát rychleji než je normální, zrychlené dýchání nesmělo chybět. Byla mi zima a černá mikina která mě zahalovala až do půlky stehen i se stejně barevnými teplákami mě moc neohřála. Úplný konec nastal, když si moje mysl začala všude okolo vymýšlet obličeje, postavy a nebezpečná zvířata. Schoulila jsem se do klubíčka u kmene rozrostlého stromu a dlaněmi si zakryla obličej. Postavy a scénaře mojí smrti se mi nepřestaly přehrávat před očima. Snažila jsem se je vytlačit z mé hlavy.. myslet na něco hezkého, avšak všechna snaha byla marná. Bože můj do čeho jsem se to zase dostala. Teď už tu můžu čekat jen na hladového vlka nebo medvěda. Ani bych se nedivila.. Přeci jen.. jsme v kanadě.

,,Bell!" tak to už jsem na tom asi hodně špatně když si v hlavě přehrávám Justinův hlas. ,,Bello!" slyšela jsem hlas který pokud si dobře pamatuji patří Chazovi. Že bych si to nevymýšlela? Z myšlenek mě probudilo hlasité zaštěkání a vrčení, které bylo blízko mě. Vyděšeně jsem se rozhlédla a začala ještě více panikařit protože jsem nic neviděla. Schovala jsem se pod kořeny stromu a snažila se zneviditelnit pomocí černého oblečení. Vím že to zní jako bych byla nejhloupější člověk na světě, ale moje mysl v té chvíli byla schopna jen zobrazovat nové a nové obličeje a postavy bez tváří a pořádného tvaru. Zoufale jsem si zakryla obličej dlaněmi a snažila se zastavit nový nával myšlenek a obrazců. Zajímalo by mě jestli se tohle ve tmě děje jen mně nebo i jiným lidem. ,,Kde je Lucifere?" Alexův hlas. Jak velkou fantazii musím mít abych vymyslela tohle?

U levého kotníku jsem najednou pocítila teplo. Rychle jsem si odkryla obličej a zděšeně se tím směrem podívala. Zelené oči šelmi mě sledovaly a horký dech zahříval moji zmrzlou pokožku. Z ničeho nic zakňučel jako malé štěně a čumákem mě ťukl do lýtka. Co se to sakra děje? ,,Justine Blitz ji našel." ozval se něčí křik a praskání klacíků. O pár sekund později se u mě objevil Justin a pět dalších kluků. Vystrašeně jsem se na všechny podívala a pocítila možná strach smíšený s úlevou. Čekala jsem že bude naštvaný a ublíží mi. To je přesně to co by Mark udělal, ale opomenula jsem že tohle je Justin. Klekl si ke mně a v objetí si mě posadil na klín. Drtila jsem v rukách jeho mikinu a brečela mu na rameno. Pevně mě držel v náručí a hladil mě po zádech. Nemůžu pochopit proč tohle dělá. Odešla jsem i když jsem to měla zakázané, museli kvůli mně určitě odložit nějakou důležitou práci, a i přes to se ke mně chová.. takhle.

,,Tohle už nikdy nedělej. Co kdyby se ti něco stalo? Co kdyby tě tu roztrhali medvědi nebo by jsi zmrzla? Co by se ti asi stalo kdybych nepřišel?" šeptal mi do ucha a já k sobě ještě pevněji tiskla víčka. Jak je vůbec možné, že přemýšlí nad tím co by se mi mohlo stát, a vůbec mi nenadává?

,,Promiň, nechtěla jsem to- takhle." zašeptala\vzlykla jsem potichu a víc se k němu natiskla. ,,Co jsis od toho vůbec slibovala Bell?" zeptal se a odtáhl se aby se mi mohl podívat do očí, které byly zalité slzami.. Bříšky palců mi jemně otřel mokré tváře a čekal na mojí odpověď. Co jsem si od toho slibovala.. Chybí mi příroda, chybí mi čerstvý vzduch, lesní vzduch.. ,,Chtěla jsem jen ven. do přírody.." zašeptala jsem a sklopila pohled. ,,A proč jsi mi to normálně neřekla?" zeptal se ublíženě. Znovu jsem se mu podívala do očí. ,,Bála jsem se." řekla jsem tak potichu až jsem se divila že to slyšel.

,,Já nejsem Mark Bell, já bych ti neublížil. Ne všichni jsou jako on. Co třeba Nia- Andrew? Taky by ti neublížil. Mohla jsi to říct a já bych ti vyhověl. Nemuselo to být takhle." znovu mi setřel slzy. Musela jsem se zamyslet nad tím co mi řekl. Já vím že všichni nejsou jako Mark, ale je těžké se přes něj přenést. Zapomenout na všechno co mi udělal. ,,Justine, měli bychom jít." vyrušil nás Tyler. Chtěla jsem se postavit, ale Justine mě zastavil a i se mnou v náručí vstal. ,,Justine dej mě dolů, ještě ti něco udělám." snažila jsem se vykroutil, ale držel mě pevně. ,,Nevážíš skoro nic co bys mi mohla udělat?" ušklíbl se s jiskřičkami v očích. Asi jsem se zamilovala do jeho očí. Jak může mít někdo tak krásný odstín hnědé? Nakonec jsem se přestala bránit a po cestě v jeho objetí usnula..

Tak s touhle částí moc spokojená nejsem.. ale co už nějak to tu máte doufám že se líbí.