-only love-

26.

Charlie Puth-  Attention

Isabella

Dívala jsem se za Justinovým stínem a hned jak zmizel za rohem jsem zamířila do jeho šatníku. Porozhlédla jsme se a málem nadšením vypískla. Nabrala jsem si do náruče asi šest triček, tři mikiny a dvoje tepláky. Modní přehlídka před obrovským zrcadlem v koupelně nemohla chybět. Ještě jsem se vrátila a ukradla si černou a bílou beanie čepici.

Nakonec jsem si na sobě nechala fialové tepláky a zelené triko. Na hlavu jsem si dala černou čepici a sedla si na postel. Unaveně jsem sledovala všechen bordel a rozházené oblečení, které se válelo po zemi.

Švihla jsem sebou do postele a dala si ruce pod hlavu. Zadívala jsem se do stropu a s úsměvem přemýšlela nad Justinem.

Když si to tak vezmu, mám se tu mnohem líp než doma. A Justina a ostatní mám hodně ráda.

,,Chtěl jsi to říct a nepřesvědčuj mě o opaku. Miluješ mě Justine?" řekla jsem. Odvrátil pohled a nervózně se kousl do rtu. Dala jsem mu dlaň na tvář a dívala se mu do očí. Věděla jsem odpověď teď už jo. A jsem ráda. Cítím z něj že mu na mně záleží, a je to asi první člověk u kterého to takhle mám.

,,M- ugh.. milu- sakra." zakoktal se. Zavřel oči a zhluboka vydechl. Propletla jsem nám prsty a jemně mu stiskla ruce.

,,Podívej se na mě." řekla jsem potichu. Podíval se mi do očí. Upřeně jsem se mu zadívala do těch úžasných karamelek a neskrývala lehký úsměv, který se mi formuloval na rtech. ,,Miluješ mě?" zeptala jsem se stále tichým hlasem. ,,Stačí když pokyneš hlavou." přikývl.

Justin mě vážně miluje... už při té myšlence se mi rozlije hřejivý pocit na hrudi. Nevím co to znamená, vím jen že ho mám opravdu hodně ráda, při každém jeho úsměvu nebo jen pohledu na mě se mi chce skákat na růžových obláčcích a rozhazovat všude kolem barevné konfety.

Největší strach mám z toho, že se zamiluju. Nechci skončit jako s Markem. Zlomená.. Vím, že by to Justin neudělal, ale nikdy nevíte. Ke všemu už ani nevím jaké to je někoho milovat. Ani vlastně nevím, jestli jsem Marka doopravdy milovala. Možná první dva měsíce, do té doby než mi začal ubližovat.

Povzdechla jsem si a vstala z postele. Stoupla jsem si před zrcadlo a natočila se na stranu. Vyhrnula jsem si tričko po prsa a přiložila si dlaň na bříško. Jaké by to bylo mít miminko? Malinký zázrak. Usmála jsem se. Třeba někdy s Justinem budeme mít..

Zatřepala jsem hlavou a rychle si triko stáhla zpátky. Jak mě to vůbec napadlo? Já a Justin? To by asi nešlo... Nejsem pro něj dobrá.

Sjela jsem pohledem svůj outfit a usmála se. Sluší mi to. A to je poprvé za dlouhou dobu co si to přiznávám.

Dala jsem si neposlušný pramínek vlasů za ucho a vydala se ze schodů dolů. Zastavila jsme se až ve dveřích obýváku. Na sedačce seděl Andrew. Zhluboka jsem se nadechla a sbušícím srdcem si sedla na druhý konec. pohled jsem upřela na televizi, ve které dávali nějaký nesmyslný pořad. Stále jsem ale cítila jak se na mě dívá.

Po zhruba pěti minutách, které mi připadaly jako hodina si povzdechl a přišel ke mně. Podívala jsem se na něj a málem se znovu rozbrečela při vzpomínce na to co mi řekl. Odtrhla jsem od něj pohled a věnovala se poklidnému jezeru, které se každou minutou, kvůli stmívání stávalo temnějším a temnějším.

,,Bell podívej se na mě prosím." řekl potichu, ale já ho neposlechla. ,,Prosím." zopakoval. Střelila jsem k němu pohled a kousla se do rtu. Hlavně nesmím začít brečet.